logo

Zaklínač: Prokletí vran

Některé příběhy fungují v různých formátech ať už se jedná o knihu, videohru, televizní seriál, film nebo komiks. Zaklínač je tady skvělým příkladem, i když pochopit slovanskou náturu světa, kterou Sapkowski do svých původních děl umně zařadil, není pro západní svět jednoduché. Cestu k Zaklínači si tak anglicky mluvící svět našel až ve formě videoher, jejichž trojice titulů umožnila světu pochopit, že fantasy nemusí být jen černobílý boj dobra proti zlu, ale že záleží také na všedních a neobvyklých příbězích obyčejných obyvatel tohoto nezvyklého světa.

Zaklínač: Prokletí vran je třetí komiksový svazek z pera Paula Tobina a opět představuje samostatný příběh tentokrát se odehrávající po konci třetího videoherního zaklínače. Tento fakt by až tak nevadil, pokud bereme v potaz, že čtenář hru hrál. Bohužel poslední videohra měla k dispozici několik konců a komiks tak počítá pouze s jedním, tím všeobecně rozšířeným dojmem nejsprávnějšího zakončení a to je, že se Ciri stane zaklínačkou. Svět zaklínače rozhodně jednoduchý není a ukončení videohry je závislé na vašich rozhodnutích. Tento autorův krok ortodoxní fanoušky může lehce zklamat (pokud neberou v potaz alternativní vývoj událostí).

Příběh se točí okolo zaklínačů Geralta s Ciri, kteří spolu putují do Novigradu, aby vzali a splnili zakázku na strigu. Zdá se vám to povědomé? Ano, právě zakázka na strigu se objevila v úplně první povídce o zaklínači a je nejrozšířenější povídkou vůbec. Když pominu fakt, že tento příběh rád vypráví Geraltův přítel bard Marigold, také se objevila v traileru na první videoherní díl. Komiks vám tuto historku bude vyprávět po několikáté, tentokráte z úst samotného Geralta.

Zaklínači vědí věci. Vědí, kdy přesně udeřit a zabít. Zejména Geralt, který strigu zažil už předtím. Strigy jsou prokletá zlá stvoření, která se narodily za hrůzných okolností. Tobin metodicky bere Geralta k úkolu, který ovlivní jeho vlastní vztahy k Ciri. Na cestě do Novigradu Geralt vypráví známý příběh z pohledu jeho vlastních očí a přitom potkají čarodějku Yeneffer, Geraltovu osudnou lásku. Napětí mezi Ciri a jejími rádoby rodiči se přiostří, protože v ní stále vidí malou holku. S bezohledností puberťačky se pustí do daného úkolu a to jí nakonec může stát nejen život, ale i její duši. Ironií je, že jakkoliv Geraltův příbeh o původní strize působí jako pohádka, je především varováním.

Nebyl by to Zaklínač, kdyby všechno bylo jednoznačné a přímočaré. Jejich putování zkříží několik klasických „vedlejších“ úkolů. Máme tady hon na vražedného dopplera nebo likvidaci nekkeřích hnízd. S těmito úkoly se Geralt s Ciri poperou stylem zaklínačům vlastním. Pak je tady Maerlina, která chce zneškodnit kletbu z vlastních dětí. Právě tady Tobin posune vyprávění na úplně novou úroveň.

Zaklínač: Prokletí vran se odehrává v poválečné době. Lidé jsou na pokraji hladovění a Maerliny děti naleznou způsob, jak přežít. Jejich netypické rozhodnutí je postupně odcizuje od lidské komunity. Informace jsou vše a ze všeho vyplývá důležitá lekce, nicméně nehledejte v tom žádnou velkou filosofickou otázku. Tempo tohoto komiksu je spíše udáváno jako skupina bitevních questů, podobně jako ve videohře. Pohyb každého charakteru způsobuje další zvlnění příběhu. Děj je zajímavý. Nikdy mě nepřestalo zajímat, jak můžou lidi v tomto světě přežít a zachovat si duševní zdraví.

Když porovnám všechny tři komiksové díly, Prokletí vran je rozhodně nejdospělejší, i když se opírá o původní příběh zaklínače a strigy, autor Paul Tobin jej posunuje do několika na sebe vrstvených levelů. O kresbu se tentokrát postaral Piotr Kowalski, a i když mi tak úplně jeho kresba na zaklínače nesedí, tuším, že rozhodnutí vystřídat Joea Queria z předchozích dílů bylo zejména kvůli vykreslení detailů. Osobně by mi seděl třeba Mike Mignola (dělal obálku k prvnímu svazku – Skleněný dům), kterému by mohl být Geraltův cynický humor bližší. Komiks byl moc fajn a jediné, co bych mu vytknul, že je směřován na publikum, kteří Zaklínače četli a hráli poslední díl videohry Zaklínač: Divoký hon. Ostatním se totiž vztah dospělé Ciri ke Geraltovi může trochu ztrácet. Pokud patříte k takovým, tak ze závěrečného hodnocení srazte hvězdičku dolů.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Honza Kohoutek

Admin a zástupce. Administrátor, redaktor, občasný pisálek povídek, osina v zadku všech idiotů, ale jinak kamarád všech, s kterými si má co říct. Filmový nadšenec, hráč her všeho druhu, čtenář knih s fantazií a poslední dobou komiksový dobyvatel.V současné době píše svůj první román.


KOMENTÁŘE