ZAKLÍNAČ A SKLENĚNÝ DŮM

Rok 2015 je ve znamení Zaklínače. Nedávno vyšla další kniha literární série, jen pár měsíců chybí do vydání úžasně vypadajícího třetího herního dílu (který bude pro mnohé z nás tím pořádným důvodem k nákupu nové generace konzolí) a nyní máme na trhu i Geralta s bublinou u hlavy. Hned na začátek se musím přiznat k tomu, že jsem k tomuto komiksu zprvu přistupoval s lehkými pochybami. Takových módních, dalo by se říct až reklamních, přílepků vychází spousta. Drtivá většina z nich má společné to, že jsou velmi slabé a potěší jen ty nejvíc hardcore fanoušky, kteří nad ním slintají jen proto, že je na obálce jejich oblíbený hrdina. Že by to byl i případ Skleněného domu?

Ba ne! Už jen to, že sérii začalo vydávat Dark Horse a obálku zdobí jak jinak než nádherná malůvka redakčního oblíbence Mikea Mignoly, dává tušit, že půjde o něco víc, než jen trochu rozsáhlejší reklamní leták. Skleněný dům je temné akční fantasy s lehkými hororovými prvky a tou správnou dávkou syrovosti, kterou mají všichni fanoušci lovce potvor z Rivie. Pokud mi dovolíte ještě jeden návrat k Mignolovi, musím říct, že právě k Hellboyovi má nejblíže. V zásadě, kdyby místo Geralta byl v hlavní roli ten červený sympaťák s kamennou rukou, vůbec nic by se nestalo a příběh by fungoval stejně.

A o co v něm tedy jde? O ženské! Jak jinak :). Scénář má na svědomí Paul Tobin, který má za sebou hromadu prací pro Marvel, ale taky píše právě výše zmíněné reklamní kousky jako Angry Birds nebo Prometheus. Naštěstí si dal ale na Zaklínači záležet a čtenáře hned od začátku háže do akce. To si tak jednou Geralt jede na koni, ze sedla má své rodinné poklady celé odřené a je vděčný za to, že někde v divočině potká lovce. Pozdraví se, sejmou vodního hnusáka a nad flaškou vína poklábosí a životě, holkách a tak. Jenže lovec to má těžké. Žena mu umřela a místo toho, aby mu dala klid a čas se z toho vzpamatovat, čučí na něj každý večer z kopce. Geralt i jeho inteligentní přívěšek cítí nějakou čertovinu. Za všechno mohou ty baby, že? Nebo ne?

Musím uznat, že příběh nemá nějaké pulitzerovské tendence ani kvality, úplná slátanina to ale taky rozhodně není. Mezi těmi všemi potvorami a poloodhalenými ňadry se skrývá nečekaně chytrá, zajímavá a překvapivě nečekaná pointa. Opravdu milé. Konečně komiks, u kterého už z obálky není jasné, jak dopadne.

Scénáři neméně podařeně sekunduje kresba Joea Queria. Jeho styl má svou rozpoznatelnou tvář a k temnějšímu stylu příběhu se náramně hodí. A nejvíc jí sluší, když má Joe možnost kreslit postavy pěkně z dálky. Jeho minimalistické zjednodušování je úžasné. O něco hůř jsou na tom detaily, ale že by to mělo někoho nějak pohoršovat? To určitě ne. Zaklínač: Skleněný dům je pro mě milým překvapením. A to možná i proto, že jsem zatím jinak Zaklínačem nepolíben. Ani sám nevím proč. 🙂 Názor mnohem informovanějšího fanouška naleznete v boxíku. Má zvědavost na pokračování je na slušně zvýšené úrovni. Už jen proto, že bude zajímavé sledovat, zda-li se podaří autorům nastavenou laťku kvality udržet. A jsem rád za to, že má nakladatelství Crew odvahu přinášet nové tituly. Takových příjemných jednohubek by na trhu klidně mohlo být více.