V JAKO VENDETA, MOORE JAKO GÉNIUS

Alan Moore, kouzelník se slovy, komiksový mág, nejlepší komiksový scénárista, šílený génius… Všechny tyto přízviska jsou pravda. Když začnete pátrat po tom, jaká komiksová díla jsou všeobecně považována za absolutně nejlepší, dřív nebo později na jeho jméno narazíte. Spíš tedy dříve a opakovaně. Moore tak nějak jako jeden z mála autorů pochopil základy komiksu tak dokonale, že si se čtenářem dokáže pohrát jako kočka s myší, předhazuje mu vrstvy příběhu, odkazy na klasická díla, skryté významy a jinotaje. Přitom má vše promyšlené a načasované a kdyby byl jeden panel jinde nebo později, asi by to ani nefungovalo. Ale ono to všechno funguje! A ještě je to navíc vše zabaleno do skvěle napsaného a originálního příběhu a uvěřitelnými postavami a událostmi.

Každý jeho komiks je jiný a unikátní. Alan Moore pozvedl komiks do vyšších svér, kde jednoduše nemá konkurenci. Až je vlastně veliká škoda, že tento britský podivín toho napsal tak málo… V jako Vendeta stojí navíc v kontextu jeho celého díla hodně vysoko. Děkujme všichni za to, že se nakladatelství BB/Art rozhodlo tuto dávno vyprodanou nádheru znovu vydat.

Představte si, že stojíte v knihkupectví a listujete tímto komiksem. Na první pohled působí V jako Vendeta nezajímavě, šedivě, dnes už hodně zastarale. To, co v osmdesátých letech patřilo mezi vizuální špičku, dnešní čtenáře zmlsané digitální kresbu tohle těžko osloví. Dost možná knihu vrátíte do regálu. Ale to by bylo obrovská chyba, přátelé! U toho regálu by měl totiž stát pán, který vás plácne přes prsty pokaždé, když budete chtít do košíčku hodit cokoliv jiného.

Světem prošla jaderná válka. Afrika i téměr celá Evropa je jen radioaktivní pustina. Anglie je shodou okolností a politických rozhodnutí ušetřena a bojuje s krizí, která tady nikdy nebyla. Hospodářství i životní prostředí je v troskách. Vlády se ujímá tvrdý fašistický režim a společnost přežívá v prostředí, proti jemuž působí i Orvelův rok 1984 jako období hippies. Nepřetržitý dohled, vymívání mozků, příděly, represe, nesvoboda, tajná policie, nespravedlnost, koncentrační tábory, temno… A jedna osoba, která se rozhodla vše zničit, přivést do společnosti chaos, anarchii a osvobodit lidskou vůli. Vedlejším efektem je tak mimochodem krevní pomsta, vendeta.

Moore zde předkládá mnohokrát omílané téma boje jednotlivce proti společnosti. “V” je svým způsobem prototypem klasického superhrdiny. Ze svého sídla vychází bojovat proti vládnoucí třídě podobně jako kdysi Batman. Ke svému poslání se ale propracoval skrz bolest, mučení, drogy a šílenství. Je to vlastně psychopat a terorista, který opovrhuje zavedeným pořádkem (souvislost s aktuálním „hnutím“ Anonymous rozhodně není náhodná). V kontrastu s reáliemi jeho světa však i jeho na první pohled bezhlavé vraždění a psychologické hry působí jako dobro, jako něco, co je vhodné obdivu a následování. V takových chvílích si musíte položit otázku, kde leží hranice lidské morálky.

Co všechno může jedinci projít, když bojuje za svou vyšší pravdu. A jaké to cíle jsou? Co je hra a co je skutečnost? Když budete opravdu tiše číst a dávat pozor, začnete odhalovat jednotlivé vrstvy a souvislosti a nakonec chtě nechtě zůstanete sedět s otevřenou pusou a pocitem, že stejně víte úplné prd. V takových chvílích vám nezbívá nic jiného, než knihu zavřít, hluboce se uklonit autorovi a odejít…

Někdy vznikne dílo, které se zapíše zlatým písmem do historie. Alan Moore společně s Davidem Loydem (který má na V jako Vendeta jako výtvarník taky ohromnou zásluhu) vytvořil knihu zasluhující obdiv a nesmrtelnou slávu. Kdybych měl některému intelektuálovi z kavárny ukázat komiks, který by jej měl přesvědčit o vrcholných možnostech média a přesvědčit jej, že to není jen podřadnost pro děti, ukázal bych mu V jako Vendeta. Nebo Z pekla. Nebo Strážce! A co teprve Top 10! Alan Moore. Co k tomu dodat…