logo

SKLENÍK BRIANA W. ALDISSE

Všeobecně uznávaná představa o budoucnosti lidstva byla taková, že naše sláva a síla poroste do nekonečna a i za milion let tu budeme jako páni světa a vesmíru. V poslední době ti vnímavější z nás možná zjišťují, že to s tou lidskou budoucností nemusí být tak růžové, jak se zdá. O tom, jak to nakonec bude, rozhodne čas. Britský autor Brian Aldiss si o tom myslí své a několikrát ve svých dílech nadnesl myšlenku budoucnosti lidstva, která není růžová ani omylem, ale o to víc je zajímavá, znepokojující a pravděpodobná.

Vzhledem k tomu, že se Brian Aldiss narodil v roce 1925, má za sebou dlouhou kariéru plnou románů, novel i kratších povídek. A samozřejmě také několik cen, které za svou práci posbíral. V seznamu září zejména trilogie Helikonie, román Nonstop nebo povídka Superhračky vydrží celé léto, která se stala předlohou Spielbergova filmu Umělá inteligence. A pak samozřejmě román Skleník.

V něm Aldiss pokládá podobnou otázku jako v románu Nonstop – co se stane s lidmi a lidstvem v budoucnosti? Nic moc pěkného… V Nonstop se děj odehrává na obrovské vesmírné lodi, která pluje mezihvězdnou prázdnotou po mnoho generací. Je to už tak dlouho, že posádka zapomněla, kam směřuje, kde je a proč. Zdegenerovala, nebo chcete-li, přizpůsobila se životu na omezeném prostoru. Nakonec z ní zbylo jen několik omezených kmenů, které bojují mezi sebou a živoří ve světě, který dávno ztratil svůj původní význam i účel. Velice zajímavé čtení…

Podobnou deevoluci, ale v mnohem větším měřítku, zažije lidský druh i v románu Skleník. Tentokrát se ale zdá, že je v tom víceméně nevinně. Už odpradávna se život na Zemi dělí na faunu a flóru. Obě složky žijí v rovnováze a jedna bez druhé by neexistovaly. Jenže vše ve vesmíru stárne a podléhá změnám s tím spojeným. Naše Slunce není výjimkou. A tak jak se z něj pomalu stává rudý obr a začíná vyzařovat stále více energie, mění se i podmínky na Zemi. Vládu nad ní převezmou rostliny. Ze Země se stalo zelené peklo táhnoucí se po většině povrchu a sahající až k měsíci… Rostliny postupně vytlačili zvířata a v mnoha případech je dokonale zastoupily. Vzniklý prales je přecpaný smrtonosnými tvory, kteří bojují o každé zrnko potravy. Takovou potravou jsou často zbytky lidí. Z nich se stal zakrnělý druh, živořící v tlupách roztroušených po pralese. Zapomněli na technologie, bohatý jazyk nebo umění. Jejich starostí je množit se a přežívat. Primitivové, kterým jde o život na každém kroku.

Skleník je příběhem jedné takové tlupy. Jednoho dne přijde okamžik, kdy se musí stará generace vydat na svou poslední cestu a ta nová, mladá, se musí postavit na vlastní nohy a dospět. Román Skleník původně vznikal jako soubor kratších povídek. V hlavní dějové linii je hrdinou mladý chlapec-skoro-muž Gren, který se nehodlá spokojit se zákony jeho matriarchální skupiny a pokusí se převzít velení. To se mu nepodaří, ale zase za „odměnu“ získá nového kamaráda – parazitickou inteligentní houbu, která si ho podmaní. I díky ní pak Gren zažívá zběsilou pouť podivným světem a potkává ještě podivnější bytosti. Ale hlavně se dovídá pravdu o osudu celého lidstva i Země. Druhá část románu popisuje tajemnou cestu staré generace. Mysleli, že půjdou do nebe, a ono se jim to nakonec skoro podařilo…

Skleník má ve svém rodném listě napsáno datum 1962. To ale nemění nic na tom, že i dnes působí velice svěže a aktuálně. Důvodem je ten paradox, že i když je to svým způsobem sci-fi, příběh je zasazen do doby, kdy už neexistují technologie nebo kdokoliv, kdo rozumí fyzikálním zákonům. Největší předností Skleníku je ohromující úroveň imaginace a hromada nápadů. Už jen názvy všech tvorů by zasluhovaly vlastní encyklopedii. I když je fakt, že získat vzorky do herbáře by byl fakt kumšt. Velice pravděpodobně to byla taky překladatelova noční můra. Nesporným zklamáním je pak to, že obě dějové linie jsou poměrně nevyvážené. Ta vedlejší je většinu knihy na druhé koleji a na konci se nečekaně vrátí jen proto, aby se nezajímavě ukončila. Je to škoda. Nic to ale nemění na faktu, že Skleník patří k zásadním dílům světového sci-fi. Často nenarazíte na knihu, která tak dokáže oslnit svou originalitou a nápady. Kór ještě dneska, kdy se vykrádá všechno a všichni.

(Visited 20 times, 1 visits today)
  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Karel Krajča

Šéfredaktor. Herní fanda, komiksový milovník, blázen do písmenek, hudební nadšenec, herní maniak nebo samozvaný filmový kritik. Tolik zájmů a tak málo času...


KOMENTÁŘE