NA HRADĚ BRADĚ

Za městysem Podbradí leží rybník Podbraďák a na ten shlíží z kopce hrad Brada. Na hradě žije baron Barnabáš Brada, jeho žena Berta a děti. Dvojčata Bertík a Bibi. Jelikož je kreslený příběh určen dětem, budeme primárně prožívat dobrodružství sourozenecké dvojice. Rodiče plní svou úlohu na výtečnou. Stojí opodál a trpělivě a moudře usměrňují čiperná děcka. 

Bertík s Bibinkou zažijí spousty příběhů, seznámení a návštěv – i těch nezvaných. Budou lovit. Dávat a dostávat dárečky. Prokáží, že mají šikovné ruce v dílně a na zahrádce. Podle ročního období, jež pravděpodobně odpovídalo aktuální časové periodě, kterou vnímal čtenář Sluníčka, reagují jednotlivé epizodky na téma Vánoce, masopust, Velikonoce a jiné. V pohádkovém fantasy světě se také objevují nadpřirozené bytosti meluzína, trpaslíci, Žlababouch, Zašupšák, teta Čárová, kostlivec Hubert a duch prapraděda Budivoje. Zkrátka a dobře příbuzné si nevybíráme.

Klára Smolíková se dokonale přizpůsobila formátu dětského časopisu Sluníčko a bravurně využívá daný prostor. Každý jeden příběh je pouhou dvoustranou. Je neuvěřitelné, kolik toho Klára dokázala svou invencí vtěsnat do minimalistického prostoru, a docílit zhuštění. Komiksové epizodky mají zajímavý děj, jsou vtipné a končí poučnou pointou. Zdá se to téměř nemožné a dumal jsem, jaké kejkle autorka používá. Nepřišel jsem na to. V úvahu přichází magie nebo znalosti astrofyziky, přičemž se obě možnosti nevylučují. Skromný prostor dvou stran toho obsahuje tolik, že jsem nabyl  často pocitu, že jsem četl mnohem rozsáhlejší příběh co do počtu komiksových listů. Jak říkám, jsou v tom kejkle. Jednou, až vyrostu a přestanu číst knihy pro děti, tak chci být takovým vypravěčem, jako je Klára. Příběhy jsou nesmírně zábavné, ale i poučné. 

Oceňuji použití českých pojmenování, pestrou podobu a skloňování rozličných tuzemských slov. Spisovatelka vložila do komiksu náš folklór a historii. V příběhu Škola hrou lze vyčíst odkaz na Jana Ámose Komenského a Zimní radovánky evokují husitskou minulost. Nic z toho nepůsobí násilně a dětský čtenář nemusí ani tušit, že mu ponaučení proniklo přímo do podvědomí. V příběhu Bertík a Bibi na lovu mě pobavil dialog „Jen počkej! Zajíci!“ Nevím, zda se jedná o náhodnou slovní hříčku, či jinotaj ukrytý pro rodiče.

Jakožto rodič jsem viděl pěknou řádku knih údajně určenou dětem. Některé by zasloužily nálepku ohavnost a rádoby tvůrci pár za ucho. Komiks Na hradě Bradě do této škatulky nespadá a dá se bez obav svěřit do rukou dětem. Klára Smolíková ví přesně, co chce a jak toho dosáhnout. Má mou úctu.

Obrázkový seriál namaloval celkem obstojně Jan Smolík. Používá černou linku s příjemným koloringem. Jendova ilustrace je líbivá a jistě potěší nejedeno dětské srdce. Vůči vizuálnímu zpracování knihy, potažmo komiksu mám několik čistě technických připomínek. Zvláštně působí Honzův hrad na kopci s padacím mostem. Padací most se používal většinou v kombinaci s vodním příkopem, ale jak píši, je to neobvyklé, nikoliv nemožné. Barevnost vnitřních listů mi přijde poněkud mdlá oproti nádherně pastelové obálce a předsádce knihy. Listy vykazují polopropustnost a dá se vidět, co ukrývá následující či předchozí strana. Díky použitému papíru se opakuje totéž co u Zlaté knihy komiksů Vlastislava Tomana (XYZ). Měkké desky z kartonu mají tendence se kroutit.   

Zazvonil zvonec a pohádkovému komiksu je konec. Potěšil, pobavil, na pár chvilek vystačil. Rodinka Bradů, co bydlí v hradu, milá je, poučí a dětskou duši nemučí. Bubáci nejsou temní strašáci, s dětmi kamarádi jsou a v nouzi pomohou. Takový komiks mám rád a dětem ho doporučím, než půjdou spát. Dobrou noc vlčata.