logo

HUSŮV DŮM

„Protož, věrný křesťane, hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti: nebť pravda tě vysvobodí od hřiecha, od ďábla, od smrti dušě a konečně od smrti věčné, jenž jest odlúčenie věčné od milosti Božie…“ (Výklad viery 1412). Kniha Husův dům vznikla v návaznosti na expozici v Husově domě v Kostnici a naučnou stezku kolem Kozího hrádku v Sezimově Ústí. Jedná se o další autorský počin spisovatelky Kláry Smolíkové, bohatě ilustrovaný Honzou Smolíkem. Kniha vyjde 14. 9. 2015 v nakladatelství Albatros. Publikace je recenzovaná ve formátu PDF.

Cestou z Itálie zavítá malá Blanka s rodiči do německé Kostnice na břehu Bodamského jezera. Mladá slečna se domnívá, že si po dlouhé jízdě autem v letním horku udělají příjemnou chvilku se zmrzlinou a budou pokračovat v cestě do Čech. Nicméně představy rodičů a dětí o siestě se často diametrálně rozcházejí. Maminku bolí opět hlava – má migrénu. Táta nadšeně poskakuje s fotoaparátem kolem obludného kamene a Bláňa to raději nekomentuje. Vypadá to na ustálenou rodinou „pohodu“ á la Homolkovi.

Brzy se ukazuje, že onen nevzhledný kámen je přece jenom v něčem unikátní. Bludný kámen byl nalezen při stavbě kostnické železnice a roku 1862 slavnostně usazen na místě upálení mistra Jana Husa. Bláňa se dá volky nevolky také do průzkumu památného místa. Nalezne tabulku psanou v češtině  stručně shrnující osud mistra Jana Husa a mimo jiné najde dlouhé ptačí pero.

Bílé pírko není ovšem obyčejné, ale přímo kouzelné. Postačí brk pohladit a objeví se ukejhaná, prostořeká husa. Opeřenec stráží Husův kámen, neboť je potomkem posvátných hlídacích husí a má ještě další mimořádné schopnosti. Kejhalka má úžasné vědomosti o historii, snad i proto, že dokáže cestovat časem. Stačí zamávat křídly a svět se zatočí…

Na křídlech baniny se podíváme do vzdálené i bližší minulosti a poznáme zásadní události v životě českého náboženského myslitele, římskokatolického kněze, vysokoškolského pedagoga, kazatel a reformátora Jana Husa (kolem r. 1370 – 6. 7. 1415 Kostnice). Dozvíme se také, jaký po sobě zanechal mistr Hus odkaz a jak se na jeho myšlenky pohlíželo v proměnách času.

Klára Smolíková (1974) se ráda toulá časem a cestování v časoprostoru bere jako samozřejmost. V jejích knihách tak stačí vlastnit dřevěnou káču – čamrdu (Jak se staví město), nebo kouzelnou hůl žižkovku (Husité), či aktuálně husí brk. Píši, že ptačí pero je kouzelné a někdo by mohl nabýt mylného dojmu, že se jedná o pohádku. Není tomu tak. Historie v publikaci je přísně reálná a přizpůsobena malým čtenářům, aniž by je odpuzovala. Podstatné je přijmout fakt cestování v čase. To je důležité, jde pouze o věc víry a je celkem lhostejno, zda dostanete od spisovatele popis složitého zařízení pro cestovatele v čase, údajnou červí díru, či onen husí brk. Lze tak zaměnit slovo pohádka za sci – fi. Nebo fantastické toulky minulostí? Vždyť, co je žánr sci -fi jiného, než pohádky pro dospělé? Nakladatelství Albatros uvádí žánr non – fiction. Osobně jsem výzvu Kláry Smolíkové přijal a stal se s velkou radostí poutníkem v čase. A mluvící husa? Běžně hovořím se zvířátky, neboť jsem jednoho dne ochutnal vařeného hada… Huso, leť! „Ga -ga“.

Nepřikrášlené vyprávění nechává prostor dětem, rodičům a rozličným vykladačům, poskládat si svůj obrázek o mistru Janu Husovi na svobodném podkladě bez nánosu patosu a lživých polopravd. To je základní. Jestliže se dopracujete k poznatku, že byl bludař a kacíř, budiž, máte právo na svůj názor. Pokud jde o mne, jsem hluboce a nezvratně přesvědčený, že byl skutečnou osobností, kterou v řadách dnešních rádoby (J)elit těžko naleznete. Spíše nenajdete. Bylo by to asi, jako hledat jehlu v kupce sena. Nebo si snad dokážete představit, že by některá soudobá mluvící hlava, jež převléká kabáty častěji, než Paris Hilton svou garderobu šla pro svou pravdu až do plamenů na hranici? Já ne. Pokud je mi známo, poslední český občan, který pro svou pravdu zemřel, byl pan Ivo Stejskal, který 12. srpna 2014 padl v boji proti kyjevským jednotkám nedaleko Doněcka. Předpokládám ovšem, že jste o něm nikdy neslyšeli. Vlastně mi dnešní situace v naší zemi evokuje v mnoha paralelách stav ne nepodobný tomu před šesti sty lety. Jestliže mávnu kouzelným husím brkem a nechám zmizet pokornou služebnici elektřinu, tak jsme tam jako přes kopírák…

Rozklad společnosti a odklon od tradičních morálních hodnot pod diktátem západu je všudypřítomný. Vydrancované národní bohatství je opět v rukou šlechty (oligarchů) a hamižné církve. Do politických funkcí jsou protlačeni synové otců, jakoby na základě lenní smlouvy na území Česka. Cizí vojska zase ukazující kdo je tu pánem a hordy muslimů se ženou z jihu atd. Těch paralel je opravdu mnoho, až mi z toho někdy jde mráz po zádech, jak se dějiny cyklicky opakují. Traduje se, že když je národu úzko, tak se obrací do své minulosti a hledá spásu u historických osobností. Pozorně si všímám vlasteneckého, vzedmutého zájmu o mistra Jana Husa, husitství, vznik občanských domobran nesoucích jména slavných českých vojevůdců, legionářů a národovců. Prvních přísah pod Vyšehradem a hledání blanických rytířů. Stejně tak si nelze nepovšimnout jakési „moderní“ vlny antičešství a antislovanství plošně propagované mainstreamem. Absolutně se pozastavuji nad arogancí vládnoucích kolaborantů, kteří ve své nadutosti naprosto ignorují notoricky známou frázi „Hlas lidu, hlas Boží“. Snad si občané vzpomenou při hledání své národní identity na krásnou českou tradici… Defenestraci.

Kniha Husův dům patří do rozrůstající se série publikací navazujících na muzejní a jiné expozice. Do této řady patří Husité, Jak se staví město a Řemesla. Knihy ilustrované Honzou Smolíkem (1965) již mají pomalu ustálenou skladbu – zábavný textový příběh s historickým pozadím je doprovázen malebnými obrázky, plnohodnotným komiksem, schématy, boxíky s encyklopedickým obsahem,  testem pozornosti a závěrečným kvízem. Myslím si, že zvolená forma je ideální nástroj pro vzdělání a rozšíření obzorů dětského poznání. Stručně, ideální učebnice. Abych nevzbudil zdání   suchopárnosti, je třeba dodat, že celá kniha je protkána svébytným humorem, který je mi blízký. Například bludný balvan sedící na vrcholku ledovce vypouští komiksovou bublinu – „Asi jsem zabloudil!“ Knihu bych rozhodně doporučil také rodičům, neboť se dnes a denně přesvědčuji o tom, že i starší jedinci postrádají základní vědomosti ohledně naší bohaté historie, což vede nezvratně k mé kritické úvaze z předchozího odstavce. Neznalost u dětí je omluvitelná, u dospělých je ovšem nevědomost neodpustitelná. Pročež, věrný čtenáři, hledej pravdu svou, naslouchej pravdě, uč se pravdě, miluj pravdu, říkej pravdu svou a pravdu svou braň.

Kniha Husův dům z cestovní kanceláře Toulky časem, zázrak na počkání majitelů Smolík – Smolíková mě již tradičně potěšila a zahřála u srdce. Jejich Dílo, ano Dílo, pozvolna a jistě roste do košatého zdravého stromu naplněného poznáním. Je plné zralých plodů, prosté ideologického červa a agitační plísně. Hybridní kniha podává nejen malému čtenáři souhrnný obrázek o významné osobnosti českých dějin. Stačí si pouze utrhnout, jako ze stromu poznání, nebo zajít do nejbližšího knihkupectví.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE