MRTVEJ HAJZL, DOBREJ HAJZL

HAJZL je komiksový strip publikovaný pravidelně od ledna roku 2013 na webu mdscomics.net a o rok později i na Facebooku. Nakladatelství BB/artpřikročilo k poněkud z mého pohledu  neobvyklému kroku ve svém edičním plánu a tento strip vydalo v prosinci 2014 v podobě samostatné knihy. V Hajzlovi se prezentuje 101(dalmatinů) původních dílů + 1 speciální. Dále naleznete v brožované knize 10 dílů, které nebyly nikdy předtím publikovány na internetu. Jako bonus nabídne komiksový strip galerii s evolucí kresby a devět obrázků Hajzla od devíti českých a slovenských kreslířů, což mi trochu evokuje komiksový cyklus Češi. Autorem scénáře je Kamil Bernášek a vizuální podobu mu vtiskl kreslíř Daniel Mihálik. Jelikož Kamilova manželka údajně tvrdí, že Hajzl je jeho alter ego, budu k tomu tak i přistupovat. Nechť si to vyříkají doma, případně se může obrátit na PR oddělení nakladatele BB/art a pak už pouze k Bohu. Amen.

Tak tedy hned z kraje, Hajzl je vším tím, čím opovrhuji a co bytostně nesnáším, bez nějaké přetvářky a pokrytectví na mé straně. Nakladatel to uvádí v anotaci a brožurka to konec konců také tvrdí. Není to hrdina, spíše naopak. Nebudete ho mít rádi, je to prostě Hajzl a komiks by neměl nikdo číst. Dobře tedy, máme vytvořenou neprůstřelnou obhajobu a případní recenzenti mají smůlu. Nikoliv.

Hlavní a jedinou postavou stripu Hajzl je pražský třicátník pracující v nadnárodní korporaci. Jelikož nejde ani tak o postavu, jako o hlavu bylo by na místě uvádět výraz mluvící hlava. Ten výraz se mi moc líbí a nedávno jsem ho použil v jedné své recenzi, mám rád, když do sebe nebeská ozubená kolečka zapadnou, jako správně naolejovaná prozřetelnost. Mluvící hlava je tedy jedinec objevující se často v masmédiích, který na zavolání ochotně a rád pohovoří prakticky o čemkoli. Tudíž Hajzl mele a mele ve své samomluvě a čtenář jen tiše žasne. 

Na jedné straně mne nepříjemně překvapilo množství převzatých slov jako je team building, meeting, marketing, open bar, HR managerka, sorry, vouchery a na druhé krásná tradiční česká sprostá slova. Ten kontrast je příliš tvrdý a opravdu to skřípe. Někdo tu bude pravděpodobně trpět rozpolceností. A asi neví, Kde domov můj a posledních zhruba 25 let se negativně podepsalo na jeho vnímání mateřského jazyka. Takříkajíc pokřivilo jeho mluvu a udělalo z něj nevědomky takového anglo-Čecha.

Moc mne ne/baví autoři schovávající se za nekorektnost. Je to moc šikovné a takové nevinné, bezpohlavní slůvko, za které se vleze všechno. Opravdu? Myslím, že ne. Nebudu tvrdit, že jsem se sem tam nepousmál, ale spíše jde o primitivní otřepané vtipy druhu projímadlo atd. a to je dosti nedostatečné. Nevím, jak pro vás, ale mi to prostě nestačí. Pro samostatný výstup webového stripu do knihy v tištěné podobě je to žalostně málo. Jistě, tlachání o sexu, krkání, prdění a podobné parádičky nás muže baví od nepaměti, je to druh humoru jenž stvrdí partu a stmelí chlapský kolektiv. Nicméně pak přijde na řadu jisté alter ego a začne prezentovat své velice radikální názory. Převážně politické a oheň je na střeše.

Již tradičně se setkávám s infantilním úsudkem, jež v podstatě hlásá, máš odlišný názor, tudíž jsi proti nám a jsi na druhé straně barikády. Podobný soud očekávám i po uveřejnění tohoto článku. Pokud se ve svém textu zastanu Zemana, jistě mne někdo označí za zemanovce. Jestliže poukáži na to, že s tím Ruskem to nebude tak jednoznačné, jak uvádí Česká televize, která lže jako když Mladá fronta tiskne, určitě si vysloužím přízvisko rusofil. Zastat se Klause bude znamenat býti asi buzerantem. A pokud upozorním na Bernáškův přímo hysterický pohled na komunisty ve stripu Hajzl, tak budu také najisto ocejchován jako komunista. Čest práci, soudruzi. Nejsem nic z toho, pouze mi vadí lidská blbost.

Autor se na straně 85 otírá o diskutéry informační stoky Novinky.cz, aniž by se zamyslel nad obsahem této mediální žumpy. Mluvící hlava také vede monolog o Konečném řešení vůči muslimům na straně 42. Bernášek napříč celým svým dílkem šíří strašnou nenávist vůči socialismu, komunistům a nejen jim. Na straně 54 by otevřel pracovní tábory a jednou denně zastřelil voliče KSČM.  Na listu 67 tvrdí v souvislosti se zesnulým Vasilem Biľakem, že mrtvej komouš je dobrej komouš. Na straně 73 to opakuje Kamil opět ve spojení se soudruhem Štěpánem. List s číslem 89 by volal Kocábovi a vykázal rusofily z našeho území s výrokem, že dobytek nad sebou ten bič prostě potřebuje. Na straně 101 se opírá do obrovské masy voličů prezidenta Zemana. Jsem přesvědčen, že si autor stripu ani ve své orwellovské pravdě a lásce, která se na něm negativně a asi nezvratně podepsala, neuvědomuje, jakým se stal člověkem. Lépe řečeno atrapou a smutnou fraškou člověka.

Hajzl prezentuje své povrchní a velice bezohledné postoje na různé dějinné a politické události, aniž by si pravděpodobně uvědomoval, že mluví stejně jako ONI. Používá rétoriku jako Hitler a řve podobně jako horlivý komunistický  prokurátor z 50. let minulého století. Mele pantem jako americký jedinec postižený antikomunistickou fóbii známou jako éra mccarthismu a stíhání za neamerickou činnost v tomtéž období. Pokud tedy Kamil ví, co to znamená mccarthismus a akronym COINTELPRO. Myslím, že by měl podumat o slově totalita a jak jí díky své bezbřehé zaslepenosti otevírá opět vrátka s pusou plnou demokracie. Zde končí veškerá nekorektnost za kterou se lze beztrestně schovávat. Tragédie v redakci pařížského týdeníku Charlie Hebdo nám nedávno ukázala, kde jsou hranice onoho slova a kde začíná zodpovědnost. „Sorry kámo, ale tvé alter ego není Hajzl, ale debil“.

Osobně mám krédo, které lze shrnout asi takto: ať si dělá kdo chce, co chce, ale hlavně ať mne tím neotravuje. Jednoduché a mé. V Bibli stojí Zlaté pravidlo říkající toto „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim“. Nikdy by mne ani nenapadlo se vysmívat Bohu v jakékoliv podobě a urážet něčí víru, či politické názory a přitom se schovávat za všemocná slůvka „svoboda projevu“. To prostě nejde. Kde vlastně ona svoboda začíná a kde končí? V tom mám jasno – při zmínce o francouzské tragédii si nekupuji žádné politické body, neboť já rozhodně nejsem Charlie. Ani omylem. Respektuji představy a hodnoty jiných lidí, pokud mne tedy nechtějí internovat pro odlišný pohled na události, či rovnou zastřelit. To by si měl Kamil urovnat v hlavě. Neznamená to, že jsou mé úsudky natolik odlišné. Pokud jde o mne, jsem tvrdým odpůrcem plánované islamizace České země pod diktátem Evropské unie. Mám také totožný názor na agenta Bureše. Nicméně provolání Bernáškova alter ega jsou dosti radikální a nesou psychopatické známky.

Přemýšlel jsem, zda se vůbec zaobírat kresbou, která je neskutečně suchopárná a někde u dvacátého listu jsem začal zívat. Existuje jeden menší trik a ten spočívá v tom, že na kraj sešitu rozfázujete postavičku a ta se vám po rychlém přetáčení listů rozpohybuje. Pokuste se to samé udělat s Hajzlem… Usnete nudou, ta blekotající hlava se ani nehne. Proto nerozumím velkohubé úvodní děkovačce a producírování se kreslíře  a autora letteringu. Nakonec jsem zjistil, že nejlepší v celé knize je práce oněch devíti ilustrátorů uváděných jako pin-up galerie.

Celkem nechápu nakladatelský počin BB/art s vydáním něčeho tak ubohého na úkor zeštíhleného edičního plánu. Brožurka nám navíc slibuje, že se jedná o knihu první… Jen to prosím ne, internet toho unese opravdu hodně a většina stripů podobného ražení zapadne do takzvané šedé zóny, aniž by si na ně někdo vzpomněl, či nad nimi zaplakal. Neexistuje žádný rozumný důvod, proč si žádat další pokračování knihy, jež je obsahově totožná s výtvorem Hajzlova pejska. Výše jsem zmínil cosi o prozřetelnosti a je úžasné, jak dokonale funguje. Nedávno se mi dostala do rukou kniha Josefa Lady s názvem Humory a v této souvislosti jsem napsal, že nic nevydá přesvědčivější svědectví o oné době, než humor jí poplatný. Co myslíte?