Bažináč a jeho velký omyl

Ve Washingtonu dnes večer prší. Kyprý, teplý deštík pokrývá chodník leopardími skvrnami… tak začíná velký opus britského démona Alana Moora, který z Bažináče udělal hororovou legendu. Může za to jeho fantazie, jeho smysl pro komiks a pro vyprávění v nápaditých panelech a v neposlední řadě jeho talent udělat revoluci nejen ve vyprávěných příbězích, ale dokonce také v tom, jak hlavní postava vnímá sama sebe. Dámy a pánové – Bažináč Alana Moorea!

Bažináč se zrodil v hlavách scénáristy Lena Weina a výtvarníka Berniho Wrightsona. Wein je starý komiksový harcovník a jeho podpis bychom mohli najít pod mnohými komiksy anebo televizními seriály, jako například Batman: The Animated Series. Bažináč není jediné Weinovo dítě a za Bažináčova nevlastního bratra můžeme  považovat malého vzteklého Kanaďana, který si říká Wolverine. Wein s Wrightsonem napsali a nakreslili krátkou komiksovou povídku, která vyšla roku 1971 v komiksu “House of Secrets #92” a měla takový úspěch, že okamžitě dostali nabídku na Bažináčovu samostatnou sérii, kterou však oba odmítli. Naštěstí si to ale později rozmysleli a v roce 1972 začala vycházet jejich úspěšná série. Oba spolu udělali deset čísel, ale potom se Wrightson rozhodl odejít a Wein to po třech číslech s filipínským výtvarníkem Nestorem Redondem zabalil také. V dalších číslech s jinými tvůrci začala  série upadat, až byla nakonec ukončena. V roce 1982 se Wein doslech o připravovaném filmu o Bažináčovi a přišel za vedením DC s návrhem na obnovení Bažináčovy série na podporu filmu. Jako scénáristu vybral Wein Martina Paska a jako výtvarníka Toma Yeatese. Ti to spolu táhli 19 čísel, než se Pask rozhodl skončit. Wein tedy musel najít náhradníka a vybral nadějného Brita Alana Moorea. Ten na Weinovu nabídku kývl pod podmínkou, že ho nechá Bažináče předefinovat. Yeates už v té době měl dva asistenty – Stevea Bissetta a Johna Totlebena, kteří od něj Bažináče přebrali poté, co vytížený Yeates přestal stíhat měsíční uzávěrky. Tak vznikl onen slavný team, který chytil Bažináče za koule a protáhl jej Alanovým geniálním mozkem.

V tomto druhém vydání je oproti tomu prvnímu doplněno Alanovo číslo 20 s názvem “Otevřené konce”, ve kterém Alan ukončil předchozí dějové linky a připravil si scénu pro start své vlastní Bažináčovy ságy. Ta začíná sešitem “Hodina anatomie”, u kterého už úvodní stránka říká, pozor!, teď přijde něco vyjímečného a poslední, takřka totožná, stránka vám připomene, že byste se měli nadechnout. Hodina anatomie je jeden z nejlepších sešitů, jaké jsem kdy četl. A teď bude spoiler. Bažináč zjišťuje, že jeho dosavadní jistota, že kdysi býval vědcem Alecem Hollandem, je zcela mylná. Je jen rostlinou, která byla hluboce přesvědčená, že je Dr. Hollandem. Nápad za milion!

Bažináč se poté smiřuje s novými poznatky a sám se sebou, zatímco všude kolem něj se pomalu ale jistě budí zlo. Ať už je to ekoterorista Jason Woodrue alias Floraín anebo démon nazývaný Opičí král, který se živí dětskými nočními můrami. To a mnohem více si pro vás Alan Moore nachystal a garantuji vám, že mu to budete zobat z ruky. Alan dokáže vytvořit takovou atmosféru, že vám v těch správných chvílích bude běhat mráz po zádech. Jindy zase, když Bažináč spokojeně kráčí svou bažinou, tak vy cítíte, že jste spokojení spolu s ním. Bažináč je zkrátka úžasná postava, kterou si zamilujete. Má své myšlenky, touhy i vášně. A ač se považuje za netvora, tak je mnohem více člověkem, než mnozí lidé, které potkává.

„Jsi rostlina, proboha! Jak bys mě mohl milovat?“
„Hluboce, mlčky… a příliš mnoho let.“

Nevím, kde končí Alanova scenáristická práce a kde začíná umělecká invence výtvarného týmu, ale kresba je jedním z hlavních pilířů knihy. Kresba Stevea Bissetta a Johna Totlebena působí místy dost old-schoolově a odpovídá době svého vzniku, ale i tak je prostě fantastická. Je v ní něco z Joe Kuberta i z Jima Sterlanka a zároveň něco, co mi připomínalo Černou orchidej. O něco moderněji a líbivěji vypadá práce hostujícího výtvarníka Shawena McManuse, ale v jeho podání Bažináč vypadá trošku jako velký zelený plyšák. Za zmínku stojí práce s panely a určitá vizuální vynalézavost, nad kterou se pozastavíte i při několikátém prohlížení.

Budu se opakovat, ale Alan Moore je zkrátka geniální a jeho práce na Bažináčově sáze u nás ještě nebyla doceněna. Jak jinak si totiž vysvětlit, že druhý až šestý díly ságy musí prodávat BBart ve výprodeji s 50% slevou? Úspěch měl jen první díl, který u nás vyšel poprvé v roce 2003 a to jen jako černobílý a bez sešitu “Otevřené konce #20”. O to více oceňuji BBart, že i přes neúspěch série se rozhodl pro dotisk prvního dílu a navíc konečně v barvě. Černobílou verzi jsem nečetl, ale věřím, že tam ta barva musela mnohdy chybět.

Ve Washingtonu dnes večer prší…