VIKTORKA A VESMÍRNÁ DOBRODRUŽSTVÍ

Jako malý chlapec jsem bezpečně věděl, že až vyrostu, budu kosmonautem, nebo potápěčem. V žádném případě jsem netoužil být popelářem, jak tvrdí o malých klucích erudovaní znalci. Pravidlo o tom, že každý hoch chtěl být v dětství alespoň jednou popelářem, se na mě nedá aplikovat. Nikdy jsem toto vžité dogma nechápal, ale je celkem možné, že má představa o volnosti a svobodě byla zcela jiná, než se držet mastné tyče a vlát za vozem s odpadky jako fábor. Inu, člověk míní a čas mění. Astronautem, ani taikonautem jsem se nikdy nestal, a tak jsem si splnil alespoň záložní plán B. Není náhodou, že adepti pro vesmírné lety  nacvičují stav beztíže mimo jiné  i pod vodní hladinou.

Občas se sám sebe ptám, kde se berou ony dětské sny? Co nebo kdo je probouzí k životu a zaseje semínko touhy do dětských hlavinek? Faktorů, které mohou mladého člověka ovlivnit bude jistě  bezpočet. Mohl bych pravděpodobně věnovat celý článek psychoanalýze a sebeanalýze, ale to by byla pro čtenáře pekelná nuda. Vybral jsem si z velké hromady příčin mého zájmu o vesmírné dálavy postavu, která je  tématicky blízká této recenzi. Je to Ládínek, ústřední postava Podivuhodných  dobrodružství Vladimíra Smolíka (1972). Shoda jmen s autory recenzovaného komiksu je ovšem čistě náhodná. Hmmm, opravdu? Hlavním hrdinou filmové série je Ládínek, jenž sestrojil vesmírnou loď Guliver 5, se kterou putuje na nejrůznější planety. Takovou raketu jsem si jako chlapec moc přál a obdobná dobrodružství jsem chtěl zažít. Jsem hluboce přesvědčený, že podobné řádky napíše v budoucnu někdo i o komiksu  stejného ražení –  Viktorka a vesmírná dobrodružství. Tam se totiž rodí dětské sny.

Komiks Viktorka a vesmírná dobrodružství  z autorské dílny Kláry Smolíkové a Honzy Smolíka vycházel v letech 2004 – 2010 v dětském časopise Čtyřlístek. Klára je duchovní matkou Viktorky a  napsala náměty k jednotlivým příběhům. Jan posléze téma rozpracoval do scénářů a obrázkové  dobrodružství nakreslil. Souborné vydání komiksů Viktorka a vesmírná dobrodružství vyšlo poprvé v nakladatelství Portál v roce 2014.

Hlavní postavou kresleného příběhu jééé… Jasně, výzkumnice Viktorka a žákyně galaktické školy. Na cestách vesmírem plní úkoly, kterými ji vydatně zásobuje pan učitel. Samozřejmě není na výpravách sama a posádku lodi doplňují ještě dva kamarádi. Pilot Žabža pochází z planety Žabouch. V kontrastu ke své hřmotné postavě se charakterizuje rozvážností a ledovým klidem. Nejraději se válí celé dny  někde v ústraní s dobrou knihou a čte. Je to sympaťák. Posledním členem nesourodého trojlístku je mechanik a  navigátor Fláj. Palubní technik má rád sporty, skály, džungle a divoké řeky. Přátelé společně putují nekonečným vesmírem od planety k planetě na palubě kosmické lodi Lítavice, která se nápadně podobá smějící se rybě. Že se ryby nesmějí? Sakra, hergot, kdo je tu potápěč!

Klára Smolíková (1974) vytvořila v komiksové sérii o malé Viktorce svébytný vesmír. Každá exoplaneta počínaje originálním názvem má svá vlastní specifika a zákony, ať již fyzikální, chemické, nebo světské. Pokud je extrasolární planeta obydlená, což je téměř vždy, vyznačuje se promyšlenou a jedinečnou civilizační kulturou poplatnou tamnímu ekosystému. Nebál bych se přirovnat kreslené příběhy o Viktorce k propracovanému světu Star Wars. Klára propojila vesmírné impérium dokonce společnou měnou tzv. UFO. Od kulturně pestré rozmanitosti obyvatel se odvíjí rozličná dobrodružství a zápletky, jež mnohdy končí překvapivou pointou. Na straně 65 je například moc krásný závěr, který  důmyslně využívá paradoxů cestování v čase a potěší nejednoho mlsouna. Ruku na srdce, kdo by si nepřál nikdy neubývající sáček kosmomlsek?

Viktorka a vesmírná dobrodružství není pouze úžasnou zábavou, ale i komiksem přinášející dětem hlubší ponaučení a základní morální zásady. Spojení zajímavého děje a ukrytého poselství je dokonale zvládnuto. Vyšší sdělení nikdy nepřečnívá přes dobrodružný příběh. Pokaždé je důvtipně podáno, vždy je vynalézavě a vychytrale provedeno. Dětský čtenář je tak sofistikovaně vychováván, aniž by musel čelit hromadě nudných pouček a zákonů. Klářin promyšlený nenásilný přístup k dětské duši vysoce oceňuji. Jedinou vadou na kráse komiksové četby byla otázka, jež se mi neodbytně vracela. Kde má Viktorka rodiče?

Honza Smolík (1965) již neodmyslitelně zhmotňuje Klářiny náměty a fantazie v podobě jednoduché a lehké linky. Honzova ilustrace je výstižná a jistě lahodí nejen dětskému oku. Líbí se mi s jakou autorskou invencí se popral s členitostí exoplanet, nebo s rozdílným stupněm civilizačního vývoje mimozemských bytostí. Je skutečně zajímavé s odstupem času sledovat, jak se v průběhu několika let měnila jeho kresba. Zahrajte si s listy komiksu hru Najdi několik rozdílů, možná budete překvapeni. Troufám si tvrdit, že se vykreslil podobně, jako pan Jaroslav Němeček v legendárním Čtyřlístku. Po čistě technické stránce mi nesedl a do oko nepadl druh použitého fontu. Představoval bych si něco více komiksového. Snad v druhém vydání…

Již dříve jsem napsal (Na hradě Bradě), že ne každý tvůrce je povolán k práci s dětským publikem. Vlastně, výchova nejmenších by neměla být vnímána jako práce, ale jako životní poslání. V dětech se ukrývá naše minulost, budoucnost a skrze ně i nesmrtelnost. Poslední dobou se Bohužel   setkávám s pochybnými projekty se sporným financováním, ze kterých přímo čiší diletantství, urputná křeč a snaha stvořit bezpohlavní euroděti pomocí zvrácených genderových experimentů. Těmto podezřelým produktům se štítivě a obloukem vyhýbám. Moc si vážím toho, že se Klára s Honzou neúčastní podobných ohavností a díky nim mohu vlastním dětem předčítat původní český komiks, či jejich další knihy se vztahem k tuzemské historii a národní tradici. Konec dobrý, všechno dobré. Viktorka získala zcela zaslouženě Zlatou stuhu 2015 pro nejlepší dětskou knihu v kategorii komiks.