KAFKA BY SI JISTĚ DAL HAMBURGER

„To je Kafka, ty jsi Kafka a tohle je klasická kafkovská situace…“ Jistě jste slyšeli, či dostali podobná označení a byli konfrontováni s oním přídavným jménem. Drtivá majorita z nás má jakous takous představu, že původem tohoto pojmenování je spisovatel Franz Kafka, ačkoliv jsme  žádnou z jeho knih nikdy nečetli. Už jen ze samotné podstaty povinné četby je zcela logické odmítat cosi nakázané, autoritou diktované a zákonem nařízené, v tom se ukrývá kousek rebelství v nás. Omlouvám se všem erudovaným znalcům a vykladačům jeho díla, ale pravda je taková. Většina populace má mlhavé povědomí o rozervaném spisovateli plném komplexů.

Osobně stojím někde na půl cesty. Vím, kdo byl Franz Kafka (1883 – 1924), co napsal a několik jeho literárních kousků jsem přečetl. Nemám úplně vyhraněný názor k jeho dílu, neboť valná část jeho opěvovaných prací nebyla nikdy dokončena a obsah je silně kontroverzní. Sám Kafka trval na posmrtném zničení své literární pozůstalosti žehem, což nakázal svému celoživotnímu příteli Maxi Brodovi.  Brod slibu nikdy nedostál a díky jeho neuposlechnutí má již několik generací badatelů o čem přemýšlet. Někdo tvrdí, že Kafka byl existencionalista a  absurdista. Jiný kafkolog vám bude tvrdit, že spisovatel uváděl podobenství o spletitém hledání neuchopitelného Boha. Následující znalec řekne, že byl předorwellovský vizionář, jenž mapoval hranice mezi diktaturou a byrokracií. Další vědec bude říkat, že obracel svou vnitřní úzkost a nechával ji tryskat směrem ven. Jistý americký psycholog, připisoval Kafkovi touhu dopustit se sodomie s vlastním otcem. Tentýž odborník interpretuje dveře do zákona v románu Proces jako nedosažitelný vstup do matčiny vaginy. Říká se, že každý ze sousední vesnice je odborník.

Možná tím vším ani Franz Kafka nikdy nic nemyslel. Třeba šlo o pouhou sebeanalýzu a duševní  útěk před autoritou svého otce. Kdo ví? Kafka už nám to nepoví. Celý ten humbuk kolem přenesení autorova díla na přídavné jméno mi evokuje situaci, kdy vnitřně rozpolcený bohémský malíř dorazí se zpozděním na svou vernisáž. Banket je v plném proudu a skupinka intelektuálů v kroužku komentuje pochvalně jeho plátno. Udivený umělec začne řvát „Ku.va, kdo to sem pověsil! To mi leželo vedle postele a já to po opici pozvracel a pak v tom ještě uklouzl!“ Nemožné! Myslíte? Švýcarský lékař a psychoterapeut Carl  Gustav Jung říkal, že: „Nejgeniálnější vypravěči jsou v blázincích.“ V případě Franze Kafky si nejsem úplně jistý, zda byl génius, nebo šílenec. Ta hranice je příliš tenká. Snad píšící geniální blázen?

Nechme je, hlavy pomazané, ať si studují a perou se. Ať se poperou a sežerou, bude to kafkovské. Život se dá promrhat i jinak, můžete se stát třeba cimrmanology. Pokud jde o mne, vystačím si s tím, že Kafkova tvorba je pochmurně tajemná, strašidelná a předně, nedosažitelná. To mi bohatě postačí. Odhalená mystéria ztrácí na atraktivnosti a stávají se nudou.

Není úplně lehké pochopit a vyznat se ve světě spisovatele, který žil za skleněnou stěnou. Kafka byl odtažitý, plný neuróz a souhrnným herbářem komplexů. Proto kvituji s povděkem, že jsem objevil komiksovou knihu Kafka vydanou nakladatelstvím Portál v roce 2004. Autorem textů je David Zane Mairowitz a kafkovskou kresbu obstaral Robert Crumb. Překlad provedla Hana Loupová.

Komiks je jako umělecké a vypravěčské médium nedostižný, pokud je tvůrci dobře uchopen a čtenáři správně podán. V případě knihy Kafka je pojetí o to významnější, že spisovatel byl skutečně velice komplikovanou osobností, jak jsem již uvedl a některým lidem nahradil Písmo svaté. Mnohdy se kafkologové chovají, jaky by byl idol jejich zbožštění prorokem. Nebyl, na to je jeho dílo příliš všeobecné.

Komiksová kniha působí komplexním dojmem. Je bohatá na zasvěcený text, plný výživných informací, jež je doprovázen ilustrací a ve vhodný okamžik se mění v plnohodnotný komiks. Dá se  napsati, že se jedná o komiksovou biografii Franze Kafky, kdy se v určité životní etapě promítne spisovatelův postoj a trauma do jeho literárního díla vyvedené v komiksové podobě. Přechody mezi komiksem a kreslenou biografií jsou lehké, pozvolné a nenásilné, neboť texty obšírně, přitom stroze připravují půdu pro kreslený příběh zhmotněný pomocí devátého umění. Mimo životopisných scén tak nalezneme v knize komiksovou mutaci těchto povídek, či románů: Ortel, Proměna, Doupě, V kárném táboře, Proces, Zámek, Umělec v hladovění, Nezvěstný (Amerika).

Závěrečná část knihy podrobně rozebírá Kafkův komplikovaný vztah k ženám. Jednou prý řekl: „Ženy jsou pasti, jež všude číhají na muže, aby je stáhly dolů do omezenosti.“ Kafkovo pohrdání pramenilo, jak jinak, ze strachu z něžného pohlaví, který kompenzoval ve svém literárním díle. Následuje doslov a rozbor literárního odkazu pro soudobou společnost. Komiks, jež cválal úžasným tempem začal v epilogu pokulhávat a padat na bok. Na straně 177 mi kniha  nabídla doslova a do písmene nejhloupější pokus o ironii, jíž jsem kdy četl – „Staré město má svou americkou kolonii s vlastním denním tiskem, pizzeriemi, a novým typem Čechů žvýkajících hamburgery a nepoznamenaných železnou oponou. Po čtyřiceti letech „socialistické“ výživy jim podobný žvanec musí připadat jako vybraný pokrm.“ Ano, tohle je velmi, ale velmi kafkovská situace! Takto to dopadá, když je do knihy protlačen ideologický otisk a agitka poplatná dnešní době. Hlubšího rozboru snad netřeba.

Nositel zvláštní ceny v soutěži Prix Italia David Zane Mairowitz (*1943)  a svérázný  Robert Crumb (*1943) naplno a bezezbytku využili možnosti, které jim komiks nabízí. Texty jsou poučné, vysvětlující, přitom nejsou suchopárné. Osobně jsem se dozvěděl přehršel nových informací a připomenul si věci zapomenuté. Poskládal jsem si mnohem lépe fragmentované střípky a můj nedostatečný pohled na Franze Kafku v ucelenou mozaiku. Vlastně jsem dostal chuť, přečíst si opět jeho dílo a nahlížet na něj z jiných úhlů.

Černobílá, silně šrafovaná kresba je příjemně pochmurná a nese si expresivní prvky. Nedokáži si představit, že by měl komiks barevný koloring. Po většinu života se Franz Kafka obával smrti a představoval si vlastní skon na mnoho rafinovaných způsobů, což se odráží přímo v jeho textech. Černobílé depresivní provedení sedí kreslenému příběhu asi tak dokonale, jako pasuje mrtvola  do rakve. Výtvarné pojetí je opravdu mimořádné a dokáže čtenáři zprostředkovat Kafkovi stavy úzkosti. Mimochodem, americký karikaturista a hudebník Robert Crumb je autorem proslaveného komiksového hrdiny kocoura Fritze a průkopníkem amerického undergroundového komiksu. Jeho dílo naleznete i v Muzeu moderního umění v New Yorku.

Strana 8 uvádí „Pro člověka jako byl Kafka, německy mluvícího žida narozeného v Čechách, který vlastně ani nebyl Čechem, ani Němcem, nebylo snadné vytvořit si jasnou kulturní identitu.“ Troufám si tvrdit, že i jeho nejasné sebeuvědomění přispělo k tajemnému obrázku věčně putujícího Žida, jenž se stal studijním objektem literární vědy a posedlých „kafkologů.“ Pokud nechcete strávit život luštěním jeho díla, a věřte tomu, že literatura o samotném Kafkovi má již tisíce svazků, pak nemůžete s komiksem Kafka sáhnout nikdy vedle. Knihu doporučuji, je totiž velice, ale opravdu velice kafkovská. Á propos, kdo si zakládá na tom, aby byl okolím označován za nerda, jistě nikdy neslyšel o Franzi Kafkovi.