Requiem a romance z pekla

Kdybyste teď umřeli, skončili byste v pekle? Že jste nevinní? Takových je dvanáct do tuctu. Navíc není peklo jako peklo – v tom od Pata Millse skončila i Matka Tereza… Vymyslet dnes originální svět není nic jednoduchého. Občas to vypadá, že už bylo všechno vymyšleno a nové věci jsou už jen různé variace starého. Možná musí přijít zásadní technologická či kulturní revoluce, která přinese nové netušené obzory a témata. O budoucích tématech se ale bavit nebudeme. V komiksu Requiem: Upíří rytíř se podíváme na staré dobré peklo, na upíry a příběh o zakázané lásce. Ale přestože jde v mnohém o další variaci starého, tak má tento koktejl co nabídnout. Namíchala jej totiž legenda britského komiksu – Pat Mills.

Pat Mills vymyslel svět, který jeho obyvatelé nazývají Vzkříšení. Možná je to už samotné peklo a možná je to teprve předpeklí. Kdo ví? Tohle totiž není pohádkové peklo, ve kterém mají plné kotle hříšných duší, pekelná lože a čerty popichující hříšné duše vidlema. Tohle je regulérní fantasy svět pro vyvolené. Svět s velmi zvláštními pravidly a zákonitostmi. Tohle Vzkříšení je Země naruby – a to v mnoha ohledech. To, že místo moří jsou kontinenty a místo kontinentů zase moře krve, to je asi ta nejmenší zvláštnost. Stejně jako to, že tam čas běží pozpátku a obyvatelé tohoto předpeklí postupně mládnou až do nebytí. Všechno, co bylo kdy na Zemi zničeno, to se zde může objevit. Například takový Londýn, který ve 23. století zničila vyhlazovací bomba. Nejzajímavější jsou ale samotní obyvatelé Vzkříšení, jejich společenský řád a řekněme i podstata jejich bytí.

Ve Vzkříšení existuje mnoho pekelných ras, do kterých se hříšníci mohou znovuzrodit. Říká se, že karma je zdarma, ale tady ta mrcha funguje lehce naopak. Tak jako všechno. Čím větší hřích na Zemi, tím lepší společenské postavení ve Vzkříšení. Zní to jako ráj pro lidská monstra, že? Ale tak jednoduché to zase není. Náboženští fanatici se znovuzrodí jako vlkodlaci, pokrytci jako ghúlové a nebo třeba korupčníci jako kupa hoven v sešité lidské kůži (na ty má Mills asi obzvláště velkou pifku). Nejvyšší nadřazenou rasou jsou tam upíři a jejich řád upírských rytířů vládne. Asi vás nepřekvapí, že jako upír se ve Vzkříšení znovuzrodil i hlavní hrdina celé této stejnojmenné série – rytíř jménem Requiem – bývalý německý voják, který padl na východní frontě. Nácek, který si do pekla přinesl svou lásku ke krásné Židovce. Spolu s ním poznáváme celý svět Vzkříšení a zaplétáme se do intrik i do války proti Lamiím – obětem, které zde chodí strašit své vrahy a musí s nimi zůstat v předpeklí tak dlouho, dokud své trýznitele nezničí.  

Pat Mills je starý anarchista a buřič – bojovník proti systému a autoritářství. U nás je známý především díky komiksům o Slaineovi a Soudci Dreddovi. Stojí také za zrozením slavného britského magazínu “2000 AD”. Díky nakladatelství Crew se s ním nedávno mohli čeští čtenáři dokonce setkat osobně. V komiksové sérii Requiem si vytvořil novou platformu, díky které se může znovu obouvat do všech, které nemá rád. Do politiků, burzovních makléřů, bankéřů, náboženských fanatiků a do pokrytců, kteří vlastní zvrhlosti maskují dobrodinstvím. A jistě i do řady dalších. Ale i přes ten politický podtext a sociální kritiku je Requiem především zábavou. Je plný černého a cynického humoru i nečekaných zvratů. Je plný násilí a jemně balancuje na hraně upírského kýčovitého hororu a parodie s odkazy na neslavně proslulá jména historie lidské krutosti. Série vychází v originále již od roku 2000 a dohromady bude mít 13 dílů. Nakladatelství Crew vydává tuto sérii ve velkém formátu, v pevné vazbě a po třech dílech najednou!

To nejlepší jsem si ale nechal nakonec – výtvarnou stránku. Tu má totiž Requiem naprosto úžasnou! Pat Mills sám v předmluvě zmiňuje, jak je těžké najít pro jeho fantaskně koncepční světy kreslíře. Výtvarníka, který by šel do takové hloubky a do takových detailů, jaké Mills požadoval. V osobě Oliviera Ledroita takového malíře našel a dle Millsových slov Olivier Ledroit jeho požadavky v mnohém překonal. Olivier Ledroit je francouzský malíř se zálibou ve steampunku, který se proslavil komiksovou sérií Black Moon Chronicles a s Millsem pracoval už na komiksu Sha. Při malování rád používá jemnou linku tužkou a akvarel, ale při práci na Requiem musel sáhnout po inkoustu a akrylových barvách, protože podkladem byl často černý papír. 

Při otevření vás Requiem svým vizuálem prostě ohromí. Stránky jsou pojaté spíše jako koláže, než jako typické komiksové stránky s jasně oddělenými panely. Ve výsledku tak, ve spojení s velkým formátem knihy, působí stránky prostorově velkorysým a vzdušným dojmem, a to i přes to, že jsou bohatě zdobené ornamenty a ozdobnými panely. Celkově je kompozice a rozmístění panelů na stránkách velmi nápaditá a je poměrně snadné na nich sledovat děj. Olivier Ledroit je hodně precizní a maluje velké množství detailů. A to ať jde o hlavní panely, různé dekorace a nebo obecně o pozadí. V malbě se Ledroit hodně zaměřuje na oči a to kupodivu velmi pomáhá v navázání vztahu mezi postavami a čtenáři. Jedinou výtku bych snad mohl mít k barevnému pozadí bublin a textových rámečků. Chápu, že barva určuje, kdo co říká, ale občas jsem se v těch barvách ztrácel a černé písmo se na tmavě červeném pozadí moc dobře nečte.

Pokud budete knihu Requiem: Upíří rytíř posuzovat jen podle obrázků na internetu, pak si možná necháte ujít dobrý komiks. Mě obrázky promítnuté na CrweConech a viděné na internetu příliš nezaujaly. Potom jsem ale vzal tu knihu do ruky a viděl tu malbu na papíře… Doporučuji vám udělat to samé. Nevěřte obrázkům na monitorech a displejích mobilů! Zajděte do obchodu, chytněte Requiem do ruky a zalistujte v té knize. Je docela možné, že z toho knihkupectví neodejdete s prázdnou.