Requiem 2 – nehygienické výčitky svědomí

Říká se, že smrtí to nekončí. Různé kultury si to, co přijde po smrti, představují všelijak, ale ani ti, kteří věří na peklo, se ani zdaleka neblíží vizím Pata Millse. Jeho Vzkříšení, což má být jedna z dimenzí pekla, je bizarní satirou skutečného světa – takový svět obrácený naruby. Mills se ke své lásce k satiře vyznává už v předmluvě. Prý už v dětství přišel na to, že svět není takový jakým se zdá být a jak je nám vtloukáno do hlavy. A že vlastně celý život je tak nějak naruby. Vzkříšení je tak realizací jeho oblíbené mladické vize. V této dimenzi jsou místo oceánů pevniny a místo pevnin oceány krve. To je ale ta nejmenší zvláštnost.

Skutečnou bizarností jsou rasy obývající Vzkříšení. Asi vás nepřekvapí, že Millsovo peklo není spravedlivé. Zde je každý špatný skutek po zásluze odměněn. Největší lidská monstra se zde znovuzrodí jako zástupci vládnoucí rasy upírů, pokrytci jako ghúlové a náboženští fanatici jako vlkodlaci. Asi nejvíce to u Millse odskákali korupčníci a finančníci. Ale to není zdaleka všechno. Víte co je na Millsově pekle nejzajímavější? Že ve Vzkříšení nejsou jenom ti špatní, ale také jejich oběti. Ty mají za úkol postarat se o to, aby jejich mučitel, či vrah, trpěl. Teprve až po jeho smrti mohou Vzkříšení opustit. Smůla je, že v tomto svém úkolu drží kratší konec provazu. Zkrátka nespravedlnost peklu vládne a nevinnost je trestná. A silnější požírají ty slabší jako zákusky. A do toho ty nekonečné intriky. Tak třeba u upírů se zrovna chystá převrat.

Druhá kniha série Requiem: Upíří rytíř začíná přesně v té chvíli, kdy skončila kniha první. Requiem je zatažen do plánovaného převratu a do snahy o svržení Drákuly. Ale pro něj je prioritou Rebeka – jeho pozemská láska, která je nyní v pekle jako oběť jiného upíra. Pat Mills ve svém satirickém a značně brutálním světě velmi šikovně rozehrál mnohovrstevný příběh o lásce a zášti, o intrikách, o svědomí a o morálce. Osudy hlavních postav jsou vzájemně a komplikovaně propleteny a díky tomu je vyprávění napínavé a dává to prostor k nečekaným zvratům. Není zde nouze o nahotu, bitvy a dokonce ani o letecké souboje. První i druhá kniha obsahuje tři původní alba a každé z nich začíná pohledem do pozemské minulosti některé z postav a to poodhaluje jejich motivace v pekle. Celkově je to zvláštní, když čtete příběh, kde hlavní hrdina patří k těm špatným a pošmákl si třeba i na Matce Tereze (ta tam byla taky za ty špatné ). Requiem se od ostatních odlišuje alespoň tím, že má výčitky svědomí, které jsou v pekle krajně nehygienické.

Requiem ale není pouze výborný příběh, protože výtvarná stránka tohoto komiksu je naprosto famózní. Pro Pata Millse a jeho fantaskně koncepční světy je těžké najít správného kreslíře. Výtvarníka, který by šel do takové hloubky a do takových detailů, jaké Mills požaduje. V osobě Oliviera Ledroita takového kreslíře, nebo spíše malíře, našel. Dle Millsových slov Olivier Ledroit jeho požadavky v mnohém překonal. Ledroit je francouzský malíř se zálibou ve steampunku. Při malování rád používá jemnou linku tužkou a akvarel, ale při práci na Requiem musel sáhnout po inkoustu a akrylových barvách, protože podkladem byl často černý papír.  

Při otevření vás Requiem svým vizuálem prostě ohromí. Ať už to jsou dvoustránkové malby a nebo menší panely, pokaždé z toho budete nadšení a budete si je dlouho prohlížet. Velký formát Ledroitovi rozhodně svědčí. Jeho kresba je plná detailů a různého zdobení. Na první pohled to může vypadat přeplácaně, ale už na druhý pohled je ta kresba úžasná. Celkově je kompozice a rozmístění panelů na stránkách velmi nápadité a je poměrně snadné na nich sledovat děj. V malbě se Ledroit hodně zaměřuje na oči a to kupodivu velmi pomáhá v navázání vztahu mezi postavami a čtenáři. Pozorní čtenáři najdou na obrázcích také celou řadu vtípků.

Kvůli tématu to tak nemusí vypadat, přece jenom upíři v pekle nevypadají příliš seriózně, ale série Requiem: Upíří rytíř patří k tomu nejlepšímu, co u nás vychází. A to jak příběhem, tak kresbou. Druhá kniha je toho jasným důkazem. Děj druhé knihy bezprostředně navazuje na první knihu a tak nemá tak smysl ji číst samostatně. Série Requiem není v originále ještě dokončená, ale má mít 13 evropských alb a jelikož to nakladatelství Crew bere po třech, tak jsme nyní zhruba v půlce. Každé album obsahuje závěrečný bonus složený z bestiáře Vzkříšení a z Ledroitových grafických návrhu.