KAREL JERIE: CANDIDE, VELKÝ INKVIZITOR

Nedávno se objevil druhý díl Jerieho popkulturní parodie, inspirovaná významnou Voltairovou satirou – Candide. Tentokráte s podtitulem Velký Inkvizitor. Krom názvu Candide a rádoby páteřní kostry příběhu si ovšem nebere z původního díla zhola nic a tak druhý díl přináší pokřivený pohled Karla Jerieho, který rozhodně patří mezi mezi českou komiksovou špičku a přináší tak pokračování své parodické vize uznávaného osvícenského díla. Jak dopadl Velký Inkvizitor oproti prvnímu dílu? No vězte, že Candide to opět nebude mít lehké.

Candide prý znamená optimismus, což rozhodně parafrázuje našeho hrdinu, který je neskutečný optimista a naivka a to i přesto, že mu všechno okolo vždy podrazí nohy. V minulém díle se náš hrdina dostal z vestfálského vzdušného zámku barona Thunder-ten-Troncka do válečných spárů bulharského krále a ocitl se v přímém dění bulharsko-abarské války. To vše, protože se náš naivní hrdina zakoukal do “překrásné” Kunigundy (která v Jerieho podání nosí takový divný čepec). Už Král bulharů nám představil Jerieho cit pro jemné komiksové vyprávění klasického Voltaira okořeněné o fantastické prvky, steampunkovou technologii a humorné pojetí příběhu jednoho věčného snílka a smolaře. Ve válce Bulhaři použili smrtící stroje a tanky, proti chladnokrevné dinosauří jízdě Abarů. Zemím vládnou emzáci a zvířata (doslova) a jsme svědky i zapojení rádoby obrů. To vše je zahaleno do moderního hávu, plného pop-kulturních odkazů. Candide je v této absurdní satiře jako pěst na oko a právě pro svou jedinečnost a jemu typickou důvěřivost, se stane významným prvkem vyústění celého konfliktu. Na konci prvního dílu tak Candide, zhrzen svýma přehnanýma ideema o moderním světě, opouští bitevní pole, aby svou ušlechtilou naivitu mohl prosazovat jinde. A mohl se vrátit zpět na zámek, jako zcestovalý hrdina, hoden svou Kunigundu dostat zpět.

Dostává se tak do neutrálního Nýdrlandu, který svůj pacifický přístup zahaluje do konopného oparu, po kterém touží celý svět, nicméně odsuzující kohokoliv bez názoru. Zde se setkává s rozumbradou Jakubem a také s jedním starým přítelem, aby se společně vypravili na obchodní cestu do Port-Ugalu. No nebyl by to Candide, kdyby se mu do cesty nepřipletl osud a po ztroskotání lodi se dostává do spárů povstalců bojující proti útlaku a diktatury Velkého Inkvizitora, sužujícího místní oblast. Candide tak vymění vojenský pláštík, za revolucionářské číro a koženou bundu a připlete se tak do místních bojů za svobodu a marxovský socialismus…

Jerieho vykreslení klasického díla je jedinečné. Je vidět, že mu tento styl sedl a do své adaptace přidal sobě typickou sitkomickou lehkost a humor, který vám sice bránice netrhá, ale s nekonečným úsměvem se bavíte na každé stránce. Opět nechybí řada pop-kulturních keců a hlášek. Nechybí steampunkový punc, umělé končetiny a podivné bytosti. Tak jako první díl mě opravdu bavil a připomínal mi napoleonské války,  jenže jaksik naruby, Velký Inkvizitor tíhne k bolševickým názorům a v hispánském světě jsem si častokrát vzpomněl např. na Tarantina smíchaného s Bondem. Revolucionářská velitelka Octobriana míchá vody a od začátku působí silně nedůvěřivě, už proto že je rudá jak sovět. Druhá půlka tak působí trošku předvídatelně a nakonci se žádné velké překvapení nekoná, nicméně příběhu to nijak nevadí a občasné zaskřípání se celého vyprávění nedotkne. Candide ve Velkém Inkvizitorovi pochopí, že aby v tomto absurdním světě přežil, musí být trochu sobec.

Karel Jerie opět ukázal, že patří k největším českým komiksovým velikánům a svou typickou kresbou a absurditou vyprávění trochu mi připomíná staré frankofonní komiksy. V pevných deskách působí vydání velmi přesvědčivě a rozhodně se není za co stydět. Pokud mohu trochu srovnat, tak Velký Inkvizitor se mi oproti Králi Bulharů líbil ještě o chlup víc, protože prostředí příběhu je víc satiristické a postavy se vyvíjejí. Hlavně Candide. Vyprávění je sice krapet předvídatelné, ale zároveň originální ve své samotné podstatě. Neváhejte.