logo

CRIMINAL: POSLEDNÍ Z NEVINNÝCH

Z pohledu průměrného sluníčkového človíčka je svět plný krásných a hodných lidí rozdávajících štěstí a pochopení. Ulice jsou plné smějících se dětí a květin a všeobecná láska, pravda a mír prostupuje vším. Když někdo takovým lidem sundá z očí růžové brýle (pravděpodobně pěstí), brzy zjistí, že ten náš svět přece jen není tak ideální, jak si myslí. Na každém poli květin najdeme plevel a sem tam nějaké to vosí hnízdo a na první pohled člověk, který vám chce v dobrém úmyslu něco dát, může klidně místo štěstí a pochopení rozdávat chřipku a vši. Je to tak padesát na padesát.

No, a pak jsou tu lidi Ed Brubaker. Entity, které umí vykouzlit svět tak drsný a temný, že by se mu z něj udělalo zle i samotnému Temnému rytíři. Je to svět, ve kterém platí jen jedno pravidlo: když se na někoho blbě tlemíš, pravděpodobně dostaneš do držky. Je to svět, kde každé hrdinství je po zásluze potrestáno, láska je jen něco, co slouží k oblbnutí naivních troubů a ten kdo má prachy vždy dosáhne svého (minimálně do okamžiku, kdy mu nějaký druhý parchant neprožene kulku lebkou). V takovém světě je jediná růžová barva barva zbytků krve vyplachované raním deštěm z chodníku.

Je to svým způsobem peklo. Každý chlap je namakaný šílenec, který se nebojí postavit celému světu. Každá žena má nádherné tělo a pokřivený pohled na svět. Každý boss má honosné sídlo plné ochranky a tajemství ve sklepě. Je to drsná gansterka, ve které nikdo není vítěz. Hlavně je to většinou okaté klišé. Ale i proto to tak máme rádi. Českému čtenáři se pravděpodobně hned vybaví Millerovo Sin City, které je v tom žánru stále bráno jako vrchol a něco jako svatý grál. Neříkám, že tento titul nemá zaslouženě, přece jen se mi v hlavě stále ozývá skoro až hříšná myšlenka, že to Criminal dotáhl dál.

Ono se totiž to srovnávání Criminalu a Sin City přímo vybízí. Obě díla mají řadu společných rysů. Uzavřené, samostatně stojící a zároveň provázané příběhy, hrdiny, u kterých vlastně nejde poznat, na které straně dobra či zla stojí, femme fatale poskytující tu správnou motivaci nebo knajpu, ve které se většina účinkujících mihne. Jenže tam, kde můžeme označit Sin City za zromantizovanou nadsázku, Criminal přihazuje ještě o řád šokující a temnější realitu tak drsnou, že by si o ni odřel bradu i Soudce Dredd. Ve výsledku tak dílo Eda Brubakera působí realističtějším a tím pádem i daleko víc znepokojujícím dojdem. Criminal rozhodně není černobílý svět. Je to svět hýřící barvami, i když to jsou temné barvy krve, žluče a zvratků.

Druhá kniha Criminalu obsahuje kromě hromady bonusů tři příběhy, ve kterých se mihnou postavy z knihy první, a které odhalují míru lidské zvrácenosti, zkaženosti a pokroucených dobrých úmyslů až na kost. A stejně jako v příbězích první knihy, i tady umí svou propracovanou strukturou a neschématičností překvapit a potěšit, i když se za to pak musíte stydět, protože Ed Brubaker umí nečekaně přesně vystihnout všechny temné stránky lidské osobnosti. A proto bych se také vyvaroval jakýkoliv spoilerů nebo popisů děje. Opravdu by to byla hrozná škoda.

Jú a Hele, Chip a Dale, Laurel a Hardy… To jsou jen některé z řady dvojic, které jsou osudově spjaty takovým způsobem, že si je nikdo samostatně nedokáže ani představit. Do této kategorie bezesporu patří také Ed Brubaker a Sean Phillips. Když se totiž spojí geniální scénář plný zvratů a nečekaných překvapení, ve kterém se jeho autor nebojí experimentů a nečekaných nápadů a podpoří se stylovou, schématickou, ale uvěřitelnou a řádně drsnou kresbou, musí být i tomu nejpomalejšímu čtenáři jasné, že v ruce drží něco výjimečného. A aby toho nebylo málo, nakonec to dovrší neméně parádní barvy, za kterými stojí Val Staples a Dave Stewart, je vymalováno. Nebo ještě ne! Šťavnatá třešnička na dortu má na sobě nápis “deluxe edice” a to znamená špičkové zpracování, krásný přebal a papír kterým můžete podřezávat žíly. Nezbývá než poděkovat BBartu, že nám tento komiksový skvost přichystal v tak skvělém zpracování, třebaže to pro něj pravděpodobně bude opět znamenat finanční propadák. Je to smutné.

Criminal představuje špičku toho, co dokáže dospělý komiks pro dospělé publikum nabídnout. Málokdy se stane, že si u čtení říkám “tak to je teda mazec”. U Criminalu se mi to stávalo u každé druhé stránky. A platí to jak pro první, tak pro druhý svazek. To je něco, co umí jen několik málo géniů v oboru.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Karel Krajča

Šéfredaktor. Herní fanda, komiksový milovník, blázen do písmenek, hudební nadšenec, herní maniak nebo samozvaný filmový kritik. Tolik zájmů a tak málo času...


KOMENTÁŘE