Mezi řádky – Leviatan

“Mezi řádky” je těžké čtení. Uznávám, že je to velmi relativní tvrzení, protože záleží na schopnostech každého jednoho čtenáře. Jednou z užitečných schopností je umění dobře se naladit na autorskou vlnu Micka Careyho. Důležitá je i “čtenářská komfortní zóna”, tedy to, jak moc je pro čtenáře důležité, aby všechno plně chápal. Když příliš dlouho nechápete, o co v příběhu jde a kdo je, sakra, kdo, tak to dokáže odradit. Hodně také záleží na tom, jestli se čtenář smíří s klouzáním po povrchu příběhu anebo se snaží proniknout do jeho hloubky. A o příběhy tady jde především.

Nakladatelství Crew vydalo již čtvrtý díl komiksové série “Mezi řádky”, která svým námětem patří k tomu nejoriginálnějšímu, co u nás vychází. Příběh, který je někde na hranici mezi městskou fantasy a hororem, vypráví o důležitosti, síle a moci příběhů. Vypráví o důsledcích jejich vyprávění a zneužitelnosti moci, kterou to vypravěči dává. Pokud vám toto téma připadá přitažené za vlasy, pak se podívejte kolem sebe. Podívejte se do historie, jak příběhy daly vzniknou i zaniknout celým říším. Podívejte se na dnešní společnost, kterou ve velkém ovlivňují mediální propagandy ze všech možných směrů. Budoucnost vidět nemůžete, ta se teprve píše.

Hlavní postavou komiksu “Mezi řádky” je Tom Taylor. Tom rozhodně nemá tak jednoduchý život, jak byste mohli očekávat u syna slavného a čtenáři milovaného spisovatele. Jeho otec Wilson Taylor totiž vede tajnou válku. Nebo spíše vedl, protože byl na konci třetího dílu zabit. Vedl válku o osud celého světa, doslova! Bojoval totiž proti prastaré tajné organizaci, která pomocí mafiánských praktik a nějaké té magie ovlivňuje autory po celém světě a obsahem jejich knih ovládá směřování celého lidstva. Wilson padl, ale zanechal po sobě zbraň – svého univerzálního vojáka Toma.

Tom byl předobrazem Wilsonovy slavné postavy – malého čaroděje Tommyho a nyní, po třech knihách, se už Tom smířil s tím, že toho má s literárním čarodějem společného více, než by si přál. Smířil se i s tím, že kouzla v reálném světě prostě nějak fungují a jestli má přežít, tak se je bude muset naučit ovládat a pochopit. Ostatně otec jej k tomu celé jeho dětství trénoval, ač to tak Tom tenkrát vůbec nechápal. Nyní, ve čtvrté knize, tedy přistupuje na otcův plán a pomocí speciální mapy se vydává na cestu, na jejímž konci má vše pochopit.

Mike Carey vymyslel svůj svět “Mezi řádky” velmi chytře. Šikovně spojuje všechny možné příběhy a splétá z nich fantastickou pavučinu, po které se ti, kteří vědí a znají “sílu”, můžou pohybovat jako pavouci. Po dočtení čtvrté knihy můžu konečně říct, že se začínám v příběhu orientovat. Anebo jsem se smířil s tím, že některé věci nepochopím. Je to boj, ale je to velmi zábavné. Velmi na této sérii oceňuji fakt, že rozšiřuje čtenářovy literární obzory. Snad po každé knize jsem sedl ke Googlu a hledal reference, které mi kniha dala. Nevýhodou této série je fakt, že nový čtenář do ni nemůže naskočit kdekoliv. Je potřeba začít od začátku. Jednotlivé knihy nejsou uzavřené a vyprávění se odkazuje na předchozí události.

Důležitý není na této sérii jen scénář, ale také jeho výtvarná stránka. O tu se v této sérii stará Peter Gross, který s  Mikem Careym spolupracoval už na sérii Lucifer. Grossově kresbě není co vytknout a naopak je potřeba ji pochválit, protože na celkové kvalitě tohoto komiksu odvádí obrovský kus práce. Pracuje s celkem třemi druhy kresby. První z nich je kresba reálného světa, která je víceméně mainstreamová, ale je doplněná o spousty “speciálních efektů” s písmeny, které vypadají skvěle a kresbu oživují. Dovedu si ale představit, jak se na tyto efekty těší grafici nakladatelství Crew, protože jejich převod do češtiny musí být pěkně náročný. Další druh kresby je použitý na úryvky z knih o čarodějovi Tommym. Poslední styl kresby je použit v případě, že hlavní hrdinové vstoupí do nějakého jiného literárního příběhu. Zapomenout nesmím ani na obálky Joko Šimizuové, které podtrhují výtvarnou výjimečnost této série.