MEZI ŘÁDKY 1: TOMMY TAYLOR A FALEŠNÁ IDENTITA

Nakladatelství Crew vydalo první knihu nové série nazvané Mezi řádky scénáristy Mikea Careyho a kreslíře Petera  Grosse. Tuto dvojici čeští čtenáři mohou znát už ze série Lucifer (Crew). Nebo jen Careyho jako scénáristu Gaimanova Nikdykde (také Crew).  Právě vyšlá kniha nese podtitul Tammy Taylor a falešná identita. Není to však úplná novinka, neboť kniha už po částech vyšla v časopise Crew v číslech #42-46.

Už od anotace této knihy a zveřejnění ukázek jsem se snažil z těchto střípků odhadnout celý příběh a připravit si úvod této recenze. Říkal jsem si, že příběh asi nebude úplně originální, protože knih a filmů, kde se hlavní hrdina dostane do knihy a nebo se z knihy něco dostane do reálného světa, je spousta.  Ale chyba lávky, samá voda, všechno špatně. Tohle bych prostě nevymyslel…

Na začátku nám autor představí Toma Taylora, povoláním syna. Potkáváme ho na Londýnském Conu, kde podepisuje knihy svého zmizelého otce Wilsona Taylora. Stejně tak je představen i svět malého čaroděje Tommyho, hrdina fantasy knih Wilsona Taylora, pro kterého měl být skutečný Tom předobrazem. Potom se vše ale zvrtne a autor na nás začne sypat jednu záhadu za druhou s takovou kadencí, jako kdysi tvůrci seriálu Ztraceni. S každou další stránkou čtenář zjišťuje, že teorie, kterou si začal v duchu skládat, je úplně špatná a je z toho zmatený, stejně jako Tom, jehož život se začal podobat zatraceně divoké horské dráze.

Po celou knihu jsem si říkal „Co se tady sakra děje?“ a doufal jsem, že každá další stránka alespoň trošku poodhalí kousek z celé záhady. Ale každé očekávané poodhalení vše ještě více zkomplikuje, aniž by něco vysvětlilo. Příběh udržuje čtenáře celou dobu v napětí, nutí ho pochybovat o každé postavě a přemýšlet o její skutečné motivaci a jejím skutečném původu. Kdesi hluboko ale cítíte, že to celé má nějaký hluboký smysl.

Kniha se skládá z pěti částí, a nebo sešitů, chcete-li. Ve třetí a čtvrté části, jmenuje se Závěr, se sice dozvíme něco málo z Tomových vzpomínek na otce a pár indicií k celému příběhu, ale i tak se člověk na konci cítí značně neuspokojen. „Tohle přece do háje ještě nemůže být konec!“

Naštěstí to úplný konec není. V poslední části knihy se dozvíme „Jak to bylo s velrybou“ na návštěvě u pana Kiplinga. A právě Kiplingovo vyprávění dává čtenáři další indicie k tomu, aby alespoň trošku pochopil, co se v knize vlastně stalo a o co se asi bude hrát. Takže se mozkové závity čtenářovy začínají roztáčet a utahovat, a ten tak dochází k závěru, že si to musí přečíst ještě jednou. Ale žádný strach. Provedení knihy je kvalitní. Ač je kniha brožovaná s klopami, tak bez problému ustojí opakované divoké listování tam a zpátky.

Zadní obálka knihy říká, že „Tomův život začne nabírat podivné a nebezpečné paralely se životem Tommyho a je vtažen do zvláštního literárního podsvětí, kde má moc vyprávění stejnou sílu jako kouzla“. Říkám si, jestli tím vydavatelé nevyzrazují příliš. Kresba Petra Grosse mi stylem lehce připomínala Y: Posledního z mužů od ilustrátorky Pia Guerrat a nebo Mýty. Místy je jednoduchá a místy je zase propracovaná a skvěle doplňuje příběh. A aby v tom nebyl chaos, tak kresba děje Tommyho čaroděje je odlišná od děje Toma syna.

Když se zamyslím nad pointou příběhu, anebo nad tím, co za pointu považuji, tak celý příběh vidím jako paralelu k našemu médii ovládanému světu. A nejenom dnešnímu. Jak stojí v jedné poznámce Wilsona Taylora, „Nacisté byli skvělí vypravěči příběhů“. Celý náš svět totiž ovládají příběhy. Bylo to v televizi, tak je to pravda. Co je psáno, to je dáno. Stokrát opakovaná lež se stává pravdou. A jak říká jedna z postav knihy, „Vždyť příběhy jsou to jediné, pro co stojí za to zemřít“. Média neustále vytvářejí příběhy, ať už s dobrým úmyslem, a nebo proto, aby odvrátily pohled jinam. V této souvislosti mě napadá třeba film „Vrtěti psem“.

Pokud máte rádi příběhy a knížky obecně, jděte do toho. Pokud chcete něco k zamyšlení, jděte do toho. Kniha není příliš humorná a není plná cool hlášek. Zato je plná odkazů a citací klasických děl literatury. Na další díl se rozhodně těším. Jsem zvědavý, jak bude pokračovat Tomův příběh.

Na závěr si pro odlehčení dovolím přidat jednu tématickou básničku od Karla Plíhala:

Po ulici kráčí Zdenek
a je celý od písmenek.
Vpředu, vzadu, prostě hrůza,
posrala ho v letu múza.