ČEŠI 1968 – SOVĚTSKÝ SVAZ A PRAVĚK, JEDNO JSOU

Devět historických událostí v dějinách našeho národa přináší komiksový cyklus ČEŠI. Projekt sleduje historické období od vzniku Československa v roce 1918 až po okamžik, kdy se Československá republika v roce 1992 rozpadla. Kreslenému zpracování předcházela televizní série s názvem České století, vytvořená podle scénáře spisovatele Pavla Kosatíka, jenž je autorem i komiksové adaptace. Na každém dílu se podílí jiný ilustrátor tzn. celkem devět českých komiksových tvůrců. Kreslířem šestého dílu je výtvarník Karel Jerie. Komiks vydala Mladá fronta a Edice ČT v roce 2016.

1. Jak Masaryk vymyslel Československo
2. Jak Beneš ustoupil Hitlerovi
3. Jak v Londýně vymysleli atentát na Heydricha
4. Jak se KSČ chopila moci
5. Jak Gottwald zavraždil Slánského
6. Jak Dubček v Moskvě kapituloval
7. Jak z rock‘n‘rollu vznikla Charta 77
8. Jak se stal Havel prezidentem
Jak Mečiar s Klausem rozdělili stát

Dinosauři vyhynuli podle oficiální vědy před 65,5 miliony let. Mnohem později, nebo celkem nedávno, v noci z 20. na 21. srpna 1968 vstoupila vojska Varšavské smlouvy vedená armádou Sovětského svazu do Československa. Jak to spolu souvisí? Zdá se, že tu jistá spojitost existuje, alespoň podle autorů komiksové série Češi s podtitulem – Jak Dubček v Moskvě kapituloval.

Rigorózní vědci spekulují o tom, že dinosauři mohli vytvořit civilizaci, ne nepodobnou naší lidské, pokud by tak nešťastně nevymřeli. Hypotetičtí dinosauři dostali i svůj odborný název dinosauroidi a jsou ztvárněni v paralelním kresleném příběhu, jenž má souběžné prvky s obsazením ČSSR v roce 1968.

Tak a teď vážně, není to sci – fi. „Bratrská internacionální pomoc“ řízená z Moskvy je smutným stínem minulosti a dinosauři jsou uměleckou inovací kreslíře komiksu. Jako všechny předchozí obrázkové příběhy má i tento sešit svůj předobraz v televizní epizodě České století (Musíme se dohodnout) a jediný patrný rozdíl oproti Kosatíkovu filmovému scénáři jsou oni dinosauroidi. Pavel Kosatík vypráví v šestém komiksu příběh pražského jara, jež mimochodem nemá s jarem nic společného. Západní média si přímo libují v poetickém ukrývání revolucí do jarních škatulek a pastelových barev. Lépe se pak krvavá historka prodává. Pěkné pozlátko také schovává páchnoucí podhoubí každé revolty, páté kolony a skryté dolarové toky, kde figurují peníze CIA.

Pavel Kosatík (1962) si již tradičně vybírá z kontextu dějin události, které tentokráte začínají v Praze nocí z 20. na 21. srpna 1968 a končí 27. srpna 1968 na letišti Moskva – Vnukovo. Pouhý jeden týden v příběhu pražského jara se soustředí jenom na vrcholné představitele ČSSR a SSSR. Hlavní důraz je kladen na rozhovory na nejvyšší úrovni, vyjednávání, emoce, nátlak a pozdější ústupky ze strany našich vládních činitelů. Komiksové vypravování neřekne čtenáři co předcházelo srpnovým událostem, ani co po nich následovalo a také se v podstatě nedozvíte nic o dění v ulicích Československa oněch dnů. Jednoduše řečeno, spousty politického tlachání a kauzalita nikde. Jedná se vskutku o vytržený fragment, jež nemá téměř žádnou výpovědní hodnotu. Sice sem tam probleskne informace o kontrarevoluci, jež je zároveň vyvracena jako nepodložená. Žádná prý nebyla, čemuž nevěřím. Je demagogií tvrdit, že se ohromná vojska dala do pohybu na základě neexistující hrozby pro Východní blok.

Cílený rozvrat Východního bloku ze strany západu započal okamžitě s koncem druhé světové války a do dnešního dne nepřestal. To je nesporný fakt přímo potvrzený bývalým ředitelem CIA, jenž považuje rozkol východu za své životní dílo. Nedělám ďáblova advokáta, ale nemám rád, když mi někdo předkládá černobílý svět, který je ve skutečnosti převelice šedivý. Z pohledu nestranných historiků je reakce tehdejšího Sovětského svazu pochopitelná, nikoliv legitimní. Realitou je, že sovětská intervence na území tehdejšího ČSSR poškodila a pošlapala dobré jméno SSSR v očích našeho lidu, který ho vnímal jako biologického zachránce našeho národa. Sověti přišli do našich měst v roce 1945 jako zbožňovaní osvoboditelé a jejich synové se absurdně stali okupanty. Život má opravdu smysl pro drama. Dnešní nástupce Sovětské svazu, Ruská federace, bojuje s těmito předsudky dodnes. Každý jeden demagog, který neví kudy kam v diskusi na téma současné Rusko, skončí nakonec v roce 1968. Takže, Německu odpuštěno jest a Rusku ne? Divný to svět. Je třeba říci, že dnešní Rusko není Sovětským svazem z roku 1968.

Celkem mne překvapuje, že v týdenní válce o budoucnost a smiřování naší republiky si našel scénárista prostor popisující praktiky a mučení StB v padesátých letech. Proč právě zde? V době takzvaného obrodného procesu a uvolňování? Nebylo by vhodnější umístit tuto dvojstranu v epizodě Jak Gottwald zavraždil Slánského? Podobně by se daly do děje propašovat i brutální výslechy Gestapa, ale to není asi na pořadu dne v rámci Česko – německého sbližování. Troufám si tvrdit, že Pavel Kosatík nemá prostě komunisty rád a kde může, tam si dloubne „Nejsme lidi. Jsme komunisti!“

Karel Jerie (1977) zpracoval průměrný scénář se stylem sobě vlastním a pozvedl komiks ze suterénu o několik pater výše. Karla nepodezírám z jakýchsi skrytých jinotajů, přestože je jimi kreslíř známý. Někdo by si mohl vykládat jeho koncept například následovně – Dinosauři vyhynuli a teď je řada na komunistech. Nebo – Masožravci požírající býložravce a třeba také – Sovětský svaz a pravěk, jedno jsou. Silní žerou slabé a tak dále. Podotýkám, že se jedná pouze o mé spekulativní konstrukce a uvedené alegorie nemám potvrzeny. Osobně se ovšem domnívám, že pravda je mnohem prostší. Karel Jerie trpí obsedantně kompulzivní poruchou a aniž by mu bylo pomoci, tak musí neustále malovat dinosaury. Pokud se pozorněji podíváte na Karlovu tvorbu, tak zjistíte, že ony přerostlé ještěrky vykukují skoro ze všech jeho prací.

Nemyslím to zle, spíše je v tom kus nadsázky a snad se umělec neurazí. Je vlastně dobře, že Karel nikdy nevyrostl z chlapeckého dinosauřího období. Díky jeho posedlosti tak vznikl unikátní komiks, jež naprosto vyčnívá ze série Češi a nejspíš nemá v tuzemsku obdoby. Musím se přiznat, že když jsem se poprvé dozvěděl o formě pojetí a dinosauřím vyhotovení, tak jsem pozvedl nechápavě obočí a zakoulel očima. Skutečností je, že jsem si poklepal ukazováčkem na čelo. Omlouvám se, provinil jsem se hříchem pochybování. Konečný výsledek je famózní. Politici jsou pro mne lehce rozpoznatelní a jejich nálady a emotivní grimasy jednoznačné. Člověk, který by tápal kdo je kdo, dostane v komiksu jakési dinosauří tablo, či desku s podobiznami státníků. Dvoustrany, kde proti sobě stojí Alexander Dubček a Leonid Iljič Brežněv, bych si klidně zarámoval. Paráda, takhle by jistě vypadali domnělí dinosauroidi!

Komiks Jak Dubček v Moskvě kapituloval je zajímavým a rozhodně netradičním pohledem do naší pohnuté historie. Komiksové zpracování přiblíží osudy významných osobností roku 1968 a nenásilnou formou seznámí s fakty a přiblíží souvislosti jednoho týdne, jež rozhodl o dalších dvaceti letech. V recenzi jsem ukázal kriticky prstem na několik okolností a jistě se jedná o můj subjektivní pohled. Neznamená to ovšem, že schvaluji jakoukoli formu agrese, či omlouvám ozbrojený vpád vojsk Varšavské smlouvy pod patronátem SSSR na naše území. Nikoliv, jen se snažím pochopit příčinu a následek. Rád bych upozornil, že nevnímám většího rozdílu mezi přímou intervencí a takzvanou skrytou, zástupnou, či hybridní válkou, jež je doménou tajných služeb USA. Z celého srdce bych si moc přál žít v suverénní republice, kde nejsou dočasné základny cizích vojsk. Ruských, ani amerických. Mám totiž intenzivní pocit déjà vu, že se dějiny opakují.