VELKEJ ŠÉF NENÍ PRO KAŽDÉHO

“Milý deníčku. Dneska mám první rande! Je to tak trošku rande na slepo. Holky říkaly, že je super, že má velké svaly, že je s ním prča a že se jmenuje Lobo. Viděla jsem jeho fotku a vypadá to, že je metalista jako já, bo na ní byl namalovaný jak King Diamond. To si budeme rozumět.  Budu s ním chodit na procházky, na koncerty a tak. Se těším, bo to bude fajne.”

Co si budeme povídat, Lobo je kultovka. Lobo je totálbrutál lovec lidí. Je poslední Czarnian (tak nějak vyvraždil vlastní planetu) a říká si Velký šéf. Je to velký, krutý, brutální, krvavý, šílený a nesmrtelný bastard, který kolem sebe střílí hlášky se stejnou kadencí, s jakou rozsévá olovo. Svým hákem si své fanoušky rozesměje od ucha k uchu. Loba předchází pověst naprosto zběsilého, brutálního a vtipného komiksu.

Lobovi už u nás vyšla pěkná řádka knih a několikrát se objevil i v magazínu nakladatelství Crew. To nyní vydalo novou knihu „Lobo versus Maska a další řežba“, ale až taková novinka to zase není. Obsahuje dva příběhy, které asi patří k těm nejoblíbenějším, které u nás s Lobem vyšly. Hlavní příběh „Lobo versus Maska“ vyšel v roce 2004 a druhý a kratší příběh s názvem „Lobo: spoutaný“ v roce 1998. Oba v magazínu Crew.

„Lobo versus Maska“ vypráví o kšeftu, který prostě nejde odmítnout. Lobo se sice rozhodl, že má prázdniny, protože i totálbrutál hajzl se potřebuje zrekreovat a utratit svoje megahusťácky vydělané kredity za nějaké kozaté štětky. Ale miliarda kreditů už jednoho přiměje změnit plány. A tak se vydává na poslední známé souřadnice mezigalaktického zrůdného teroristy. Souřadnice ukazují na Zemi, do New Yorku, do temné uličky plné smetí, ve které se zrovna v hromadě odpadků ukrývá před policií gangster třetí kategorie. A vedle něj si na tom bordelu hoví i tajemná maska, kterou si ten blbec nasadí na obličej. Lobo je nesmrtelný, Maska je nesmrtelná a oba jsou magoři. Show v podání scénáristů Johna Arcudiho a Alana Granta a kreslíře Dougha Mankeho může začít.

Ve druhém příběhu „Lobo: spoutaný“ zase Lobovi ujedou u soudu nervy a místo sedmdesáti dní za výtržnost vyfasuje 20 000 let natvrdo za napadení soudce. Je vám asi jasné, že Lobák nebude vzorný vězeň. O tuto zabíjačku se postarali řezníci Alan Grant a Rafael Garrés.

„Krční páteř křupne, když se na ni dupne.“

Věřte nebo nevěřte, pořád existují lidé, kteří ještě s Lobem neměli tu čest. Nevěřím ale, že existují komiksoví fandové, kteří o něm alespoň neslyšeli. Že od jiných komiksových nerdů neslyšeli hlášky jako „Vysmraď!“ anebo „Vykydlit“. A že od těchto nerdů neslyšeli, jak je Lobo super. Jaký je to mega úlet. Je to tak opravdu? Patřím k těm, co v knize „Lobo versus Maska a další řežba“ zažili rande s Lobem poprvé.

U Loba bude zřejmě hodně záležet na tom, kdy ho začnete číst poprvé. Ideální věk odhaduji někde mezi prvním chlupem pod nosem a prvním panákem (anebo prvním sexem v případě abstinentů). Musí to být věk, kdy vám hlášky jako „rozbambitkovali jsme celou sluneční soustavu, vysvačil jsem všechny parchanty, zadkosmrade,  hemeroidebile a buznoprde“ připadají hrozně cool. Věřím, že v takovém věku je Lobo super a dokáže rozesmát nejednoho puberťáka i puberťačku.  Taky rozumím tomu, že Loba mají rádi dospělí, kteří si při něm zamlada vymačkávali beďary. Nostalgie přiměje člověka adorovat kdejakou kravinu, kterou si pamatuje z mládí.  Já, se čtyřmi křížky na hřbetě, jsem na to čuměl dost nevěřícně a ptal se, jestli je tohle ta legenda.

A taky jsem byl zklamaný, protože jsem se na Loba, kvůli té jeho pověsti, těšil. Pod celkový dojem se určitě nemalou měrou podepsal fakt, že nejsem fanoušek ani filmové Masky. To zběsilé měnění kostýmů a vytahování nepravděpodobných věcí z kapes není humor, který bych vyhledával. Asi nejvíc jsem se u prvního příběhu s Maskou zasmál, když jsem nahlas popisoval, co je na obrázcích a plně se tak projevilo, jak absurdní to celé je. Na těch obrázcích naproti sobě ležely dvě utržené hlavy, jedna chytila jazykem kudlu, druhá chytila jazykem svou bývalou stehenní kost a začaly se spolu řezat… Ale abych nebyl jen kritický, tak druhý kratší příběh byl neporovnatelně lepší. Možná to způsobila absence Masky a „jejího humoru“.

Komu tedy knihu „Lobo versus Maska a další řežba“ doporučit? Určitě to jsou stávající Lobovi fandové. Dost pravděpodobně to budou i fanoušci Masky. Také mlaďoši, kteří mají rádi všechny ty hustokrutopřísné hlášky a dokáže je rozesmát prst vražený do oka. Pro všechny ty je tato kniha určená a evidentně to není malá skupina. Vlastně si teď říkám, že ta kniha bude úspěšnější, než jsem si myslel.