Odvrácená Tvář vody

Bylo nebylo, v šedesátých letech minulého století zuřila studená válka, stejně jako dnes. Naproti sobě tehdy stáli dva znesvářené mocenské bloky. Blok východní, pod vedením Sovětského svazu a blok západní v režii Spojených států amerických. Obě strany sporu si ukazovaly, kdo má širší ramena, větší koule a delší penis. Jsem to ale mužský šovinista! V praxi to vypadalo tak, že probíhala nepřetržitá propaganda, hospodářská blokáda (někde nebyly banány), oboustranná špionáž, závody v dobývání vesmíru a rivalita v ovládnutí jiných živlů, stejně jako dnes.

Je tudíž pochopitelné, že když se váleční jestřábi v Pentagonu domákli, že v povodí Amazonky žije žabernatý humanoid jménem Deus Brânquia, museli ho stůj co stůj mít. Jen si představte ty nedozírné možnosti a potenciál obojživelného vojáka! I stalo se, že Američané vyslali do Amazonie výpravu pod vedením bílého zloducha Richarda Stricklanda, jenž onoho tvora vystopoval, dostihl, zajal a přepravil do tajného výzkumného střediska v Baltimoru. Bůh (z bažin) žehnej Americe!

Bylo nebylo, v utajovaném baltimorském komplexu pracovala němá žena Elisa (Latinos?). Nikoliv hluchá!  Elisa vyrůstala v sirotčinci a zdá se, že její životní pouť se na věky zastavila na stejné pracovní pozici, kde započala. Na místě neviditelné uklízečky.

Skromný plat vystačí Elise tak akorát, aby zaplatila činži za špeluňku nad Arcade Cinema. Něco málo zbude i pro její jedinou vášeň, kterou jsou fetišistické nákupy bot ve výprodejích a second handech. Elisa nemá ani příliš velký úspěch u mužů, ne že by s nimi nerandila, ale spíše se vždy cítila zneužita a odkopnuta. Muž potká němou ženu a využije ji (str.16). Americká feministická kampaň MeToo? A tak není divu, že se v jejích třiceti třech letech uzavřela do neproniknutelné bubliny, jíž naplňuje docházka do zaměstnání a okukování výloh, kde se vyjímají nové, pro ní finančně nedostupné lodičky. Další volné chvilky tráví občasným rozhovorem, ve znakové řeči, jejž jí dopřávají dva vzácní přátelé. Prvním z nich je soused z kina, neúspěšný homosexuální malíř a druhou je černošská kolegyně z práce. Toť Elisin život v kostce.

Bylo nebylo, Elisina nudná existence se změnila v ten samý okamžik, kdy v práci spatřila Žabernatého boha, a zamilovala se do něj. Možná se tak stalo dílem emočního souznění v jeho nekonečné osamělosti a snad i z ryzí neuchopitelné lásky. Bůh Amor má neobvyklý smysl pro drama.

A pokud ještě neumřeli, tak tam žijí dodnes…

Kráska a zvíře

Původem Mexičan Guillermo del Toro (*1964) a Američan Daniel Kraus (*1975) jsou shodně režiséři i spisovatelé, kteří pracují pro největší továrnu na sny. Jak jistě bystrý čtenář pochopil, umělci přepracovali po xté motiv jedné z nejstarších pohádek, Kráska a zvíře, a to do mutace filmové i knižní. Nic proti, pohádky já rád.

V době, kdy píši tyto řádky, zahlcují mediální prostor informace o tom, kolik nasbíral stejnojmenný film Tvář vody rozličných uznání, ocenění a sošek. Rád bych proto uvedl, že můj text se bude zabývat obsahem knihy samotné a nebude brát žádný zřetel na rádoby úspěch filmu režiséra Guillermo del Tora. Nebudu ani pátrat po tom, nakolik je námět původní, neboť jej považuji za epos, jež možná sahá až do starého Sumeru. Třeba i mnohem dále.

Tvář vody

Příběh knihy se odehrává na pozadí studené války a čerpá veškeré dostupné ingredience i klišé, jež ona éra nabízí. V paranoidním americkém vidění světa to jsou například sovětští špióni, kteří v tomto podání nutně působí jako archetyp archetypu. Každé plivnutí na Rusko se počítá! Ta stejná doba odkrývá i bublající změny v postavení černochů v americké společnosti, útlak homosexuálů a takzvanou druhou vlnu feminismu. Ostatně, byl to i konec amerického hospodářského růstu, zlatého věku či Amerického snu, jež parazitoval na výsledku druhé světové války.

Jako červená nit se textem vine touha po nadčasové lásce, harmonii a splynutí. Potud tedy v pořádku. Všechno je poplatné své době a člověk by si myslel, že popojedeme dál, protože jsme dnes už někde jinde. Ale omyl vážení, ne tak v moderním anti-pokrokovém podání!

Zazvonil zvonec a hollywoodské pohádky je konec

Místy poměrně rozkolísanému vyprávění, konkuruje v pokleslosti soudobá politická korektnost, jež hatí žalostné zbytky autorské naděje, jako zhoubná rakovina. Abych to tedy vysvětlil.

Žena hendikepována němotou, bojuje za práva příšery, do které se bezhlavě zamilovala. Po jejím boku neohroženě stojí stárnoucí homosexuál a černošská kamarádka, jež plní zároveň úlohu tzv. fenoménu magical negro. Chápej, to je ta černá postava, která v Hollywoodu zachraňuje neschopného bělocha v nesnázích, přičemž se zjevuje nelogicky odnikud. Všichni uvedení pak stojí svorně proti největšímu padouchovi – bílému heterosexuálnímu muži konzervativního založení, který představuje čisté zlo.

Americká kulturní fronta jde ovšem v nenávistné misantropii a dehumanizaci ještě mnohem dál: Svět existoval dvě miliardy let v míru. Teprve až po stvoření pohlaví – konkrétně samců… (str.172). No jo, ale jak zařídit anomální transgenderovou či homosexuální identitu bez rodičů, v tradičním složení matka – otec, jak rozhodla příroda sama? Strana 266 zcela nepokrytě propaguje homosexualitu a povyšuje ji na ctnost: Co když já a ty nejsme poslední svého druhu, ale jedni z prvních? První z lepších tvorů v lepším světě? Zajímavé hóšové, ale jak zachováte přežití druhu? Nebo o to právě jde?

Tvůrci se dále asi natolik soustředili na společenskou ne/závadnost, sexismus, feminismus, multikulti, genderovou stránku věci, ekologická témata a práva zvířat, že jim zcela uniklo na straně 299, že němá žena bude dosti těžko volat do práce a nahlašovat nemoc. Inu, detail. Ale co, Mise nemožná je další z amerických trháků!

Odmaskování stoky   

A jaká je podle mne knižní Tvář vody? Je to ultraliberální indoktrinační kýč, jež zcela proti zdravému rozumu rozčeřil hladinu literárního rybníčku, přesněji řečeno mainstreamové žumpy. Text je nevyrovnaný, některé pasáže jsou moc úsečné a jiné zbytečně rozlavírované. Charaktery postav jsou (opět) archetypem  archetypu. Možná by bylo dobré vědět, jakým procentem se ten či onen autor zapojil do psaní, protože jsem navzdory negativní kritice této slátaniny velkým fanouškem trilogie Zhoubný kmen, jíž napsal Guillermo del Toro a Chuck Hogan. Paradox, že?

Vše je v novodobé variaci vyumělkované a nepravděpodobné zároveň. Ať už se jedná o chycení Deus Brânquia a jeho naprosto diletantské zabezpečení. Mohu pokračovat bezpečnostní prověrkou zaměstnanců Occamova leteckého výzkumného střediska a jejich překvapivě nepřetržitém přístupu ke vzorku, který náleží k absolutním prioritám USA. Zvráceně, až zoofilně působí i Elisino milostné vzplanutí, jež (bohužel) staví na závěrečné pointě, kterou si nechám pro sebe… Říkal tu  někdo něco o předvídatelnosti?

Mysteriózní svazek Tvář vody na mě dělá dojem rychlokvašeného komerčního přídavku k onomu filmu, toliko protěžovaného akademiky misantropické agendy a propagandy. Již nějaký ten rok jejich ocenění vytrvale ignoruji a pokud řeknou tleskej, tleskat rozhodně nebudu. Pokud řeknou skoč z okna, ani tak činit nehodlám. Pevně také doufám, že český divák neodkládá v kině spolu s kabátem i mozek. Nebo snad ano? A jestliže má bílý americký muž potřebu nějakého pozdního pokání, ať do toho ve své chorobné autogenocidě netahá celý svět, a skočí z toho okna sám. Hned za akademiky.

No a teď tu o Červené Karkulce.                

Knihu Tvář vody vydalo nakladatelství HOST v roce 2018. Překlad obstaral Filip Drlík.