logo

Dominion a Spálený muž

Don Drake je londýnský hieromancer, který mimo plánovaných obětí, zabil omylem také pětiletého chlapce. Ale odpustil mu skutečný, tak trochu padlý anděl Trixie, což může být, uznávám, těžké překousnout. Drake není dobrý chlap a ví to každý, kdo četl první knihu ze série Spálený muž s názvem Drake. Amen.

Nicméně čtenář, který chce i nadále sledovat jeho etudy, bude nucen opět udělat ústupky vlastní morálce a připustit, že je nakonec překvapivě tím hodným hochem z těch opravdu moc moc zlých. Vlastně se po vás vyžaduje etický kompromis, jako když jdete k volbám, ačkoli dobře víte, že politika je velká špína a politici jsou bezmezní špinavci. Volíte podle svého přesvědčení menší zlo, před tím větším v dobré víře, že máte tu moc něco změnit. Tož, cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.

Lepší ďábel, kterého znáš?

Nejinak je na tom náš Drake, jenž je volky nevolky dotlačen před rozhodnutí, na kterou stranu se dát. Ono to není ani tak o tom, zda jít doprava či doleva, ale spíše jak lavírovat všemi směry ve svůj prospěch. Udržet se na pomyslné zlaté střední cestě a zachovat status quo je ideální kombinace.

Ovšem v případě diabolisty, který se pohybuje v démonickém podsvětí se jedná spíše o střet sfér a jejich vymezení se z pole působnosti. Jinak řečeno, co jest dole, by tam mělo navěky zůstat a co jest nahoře, by nemělo nikdy padnout. Abych se ale nepohyboval pouze v přízračném světě jinotajů, tentokrát půjde o přímý útok na hradby nebes, a možná přijde i kouzelník. Ne kecám, možná přijde i pekelný kníže, Lucifer.

Pokud byste ovšem očekávali, že to prvoplánovaně bude hrabě inferna, kdo povede atak na nebeskou bránu, od níž má klíče svatý Petr, pak vás musím nutně zklamat. Nic není takové, jak vypadá na první pohled a nic není výhradně černobílé. Dobro a zlo je relativní pojem. Drake bude muset politikařit, skládat nemožné koalice i frakce a projde různé třenice, jen aby uzavřel skutečně podivná spojenectví. Třeba se samotným Luciferem. To vše mu umožní asi dvaceticentimetrová soška Spáleného muže, v níž je uvězněna duše jednoho z nejmocnějších pekelných arcidémonů. Lepší ďábel, kterého znáš, než ďábel, kterého neznáš…

Dominion

Anglický spisovatel Peter McLean (*1972), zve čtenáře podruhé na toulky po londýnském  podzemí v knize Dominion. Průvodcem králičí norou nám bude zase ten nejpovolanější z povolaných, antihrdina Donald Drake, věčný to životní loser. Tentokrát ovšem dojde k větší změně ve směru a tempu jeho vyprávění. Kormidlo osudu převezme Spálený muž a tímto nečekaným činem upevní pozice nekonečného břídila v démonské galerce, což mu přinese vytoužený respekt i nenávist.

Domnívám se, že díky jakémusi splynutí myslí mezi Donem a Spáleným mužem dostane čtenář ještě větší dávku všeho, čím vynikal díl první. Spolu s Donem vymeteme spoustu laciných náleven a zažijeme tak několik bolestných kocovin. Následně nebude v příběhu chybět dynamická akce, jež čerpá z magických schopností i pádných pěstí. Přímý zásah pak chytí čtenář na solar plexus a na vině budou nadmíru obhroublé hlášky, jež zasazeny ve správném kontextu rozvibrují nejednu bránici. Troufám si tvrdit, že specifický anglický humor je nejsilnější stránkou urban fantasy série Spálený muž. Bohužel k Donově velké smůle je v textu méně sexu a skoro sex se, jak jistě víme, nepočítá. Inu jednou smolař, pořád smolař. Snad příště. Charaktery postav příliš pitvat nebudu, možná postačí vědět, že sám Lucifer poznamenal na Donův účet dvojsmyslně, že diabolisté přijdou do pekla. Jednou.     

Knihu Dominion vydalo nakladatelství HOST v roce 2018. Překlad provedla Michaela Šprtová Macková.  

(Visited 326 times, 1 visits today)
  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE