logo

BYLO NÁS TŘI

Grant Morrison je zvláštní typ scenáristy. Lidi ho buď milují nebo nenávidí. Je to pro jeho zvláštní styl vyprávění, kdy si rád hraje s příběhem škatulata, hýbejte se. Ovšem ať už si ho někteří oblíbili a někteří jej ve svém čtenářském světě zadupali hluboko do pekel, komiks My3 si snad musí zamilovat každý.

Když se mi zhruba před rokem dostala do rukou záležitost jménem We3 (angl. originál), uviděl jsem na obálce jméno Grant Morrison a zhostila se mě zvědavost. Tenhle člověk totiž píše zajímavé věci, ale rád rozpatlává jejich příběh do takových rovin, že si některé komiksy musíte přečíst víckrát, abyste ho vůbec pochopili. Jeho styl vyprávění někdy připomíná film Počátek, kdy je z toho při závěrečných titulcích člověk docela jelen a sám sebe se v duchu zaraženě ptá, co že to právě viděl. Jakmile vám to ale dojde, zjistíte, že to byl dobrý film. Stejně tak je to s Morrisonovými komiksy.

Napsal nějaké ty Batmany (u nás vyšly knihy Arkham – Pochmurný dům v pochmurném světě, Batman a syn, Batman R.I.P. a Batman a Robin: Batman znovuzrozený), kdy zejména u českých čtenářů Morrison propadl do bublajících prehistorických bažin, protože v tom měli celkem guláš. Mně osobně ale přijdou Morrisonovi Batmani jako mistrovské dílo, kde si pohrává s různými předivy čtenářovy fantazie a musím přiznat, že je třeba mít znalost Batmanova universa, aby vám některé věci docvakly.

U Supermana (u nás vychází Action Comics) už ale naopak Grantovy pletky a kudrlinky moc neoceňuju, protože se takové “ála Počátek” kličky k tomu akčnímu Supermanovi nehodí. To je ale můj osobní pohled a znám několik lidí, kteří to vidí jinak.  Abychom to shrnuli, tohle je náš pan Morrison. Proč ale v hlavičce článku cpu komiks My3 každému, když je tento pisálek tak zvláštní?

Když vezmete do rukou paperback (v pevné vazbě nevychází) My3, uvidíte hned na obálce citát magazínu Publishers Weekly, kde se praví, že jde o nejsrozumitelnější z Morrisonových příběhů. Nebudu chodit kolem horké kaše, je to opravdu tak. Přímý, srozumitelný a pochopitelný příběh, který ovšem pulzuje nápadem a dokáže čtenáře chytit a nepustit. Jedná se o uzavřený příběh, takže se Morrison nemusel starat o nějaké cliffhangery nebo nájezdy na další díly. Tedy krásně mohl příběh zakončit a vy si po dočtení odvzdušníte plíce od toho dechu, který jste celou dobu čtená tajili. A pak možná, stejně jako já, otočíte knihu a pojedete znovu od začátku. Prostě kniha od Morrisona pro obyčejné smrtelníky.

Příběh se odehrává ve vojenských laboratořích, kde probíhá debata o třech zvířátkách, která se právě vrátila z akce, jenž celou knihu otevírá. A nejsou to ledajaká zvířátka, jsou speciální. Přece se nebude plýtvat při vojenských operacích lidmi, když lze mechanicky vylepšit pár chlupáčů a vycvičit z nich mašiny na zabíjení. To jsou hrdinové našeho příběhu. Pes jménem 1, kočka jménem 2 a králík jménem 3. Jsou to My3. Díky mozkovým implantátům jsou chytří a dokonce umí i mluvit. Sice je to mluvení, jak když se policista z namol opilého bezdomovce snaží dostat odpověď na otázku smyslu života, ale hlavně, že se domluví. My3 se domáknou, že už dosloužili a půjdou do salámu, tak s troškou pomoci zvenčí zdrhnou. A to je náš příběh. Útěk tří robotických zvířecích zabijáků za krásnou a voňavou svobodou.

Ačkoliv je příběh emocionálním stimulantem, kdy jsem chvíli málem plakal a chvíli se smál, je to dílko brutální a krvavé, a nebere si servítky s ničím a s nikým. Hodně se tam umírá a vyhřezlé vnitřnosti zdobí skoro každou druhou stránku. Takže kdybyste viděli, jak v knihkupectví maminka kupuje desetiletému synkovi komiks s kočičkou, pejskem a králíčkem na obálce, rozmluvte jí to, prosím. Nebo ať mu to dá až k osmnáctinám. Protože občas jsem musel ucuknout i já.

Někomu se může zdát nápad se zvířátky jako nějaká humorná nadsázka, ale omyl, je to opravdu seriózní, vážné a drsné dílo. Když si s vámi během čtení hrají všechny city, když zažíváte smutek, úlevu, strach, uvědomíte si, že tomu všemu napomáhá kresba. Kreslířem je v tomto případě Frank Quitely a musím uznat, že něco takového jsem už dlouho neviděl. Nejen, že je kresba prostě nádherná, ale to rozvržení panelů a využití stránek… to se špatně popisuje, to musíte vidět. Já jsem nestačil valit oči.

Nakladatelství BB/art se opět podařilo počeštit a hodit na české pulty velmi kvalitní kultovní dílo. Americké vydavatelství Vertigo, patřící pod DC Comics, si v roce 2004, kdy začala série We3 vycházet, udělalo další zářez za neuvěřitelnou pecku. Jestli jsem o nečem někdy řekl, že to musíte doma mít, u My3 to platí trojnásob. Přeji krásné počtení, já se jdu na My3 vrhnout potřetí, ať ten počet sedí k názvu 🙂

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Roman Bílek

Autor. Komiksový scénárista a publicista, spoluvydavatel komiksového fanzinu BubbleGun, recenzent komiksů, občasný pisatel povídek a hudební kritik. Velký boudí otec zakladatel a spoluautor série Sněhulení.


KOMENTÁŘE