MEČ SEVERU JEŠTĚ NEZREZL

Fantasy kniha Meč severu je druhým pokračováním z plánované trilogie Temné bratrstvo a vyšla s ročním odstupem po stejnojmenném literárním debutu (Temné bratrstvo). Spisovatel Luke Scull otevřel knižní bránu do temného světa, kde vládnou uzurpátoři Magelordi, obdaření magickou mocí. Samozvanci kdysi dávno zabili vlastní bohy, tyranizují svůj lid a na zemi přivolali nesmírné zlo. Jako by to vše bylo málo, pouštějí se Magelordi do další zničující války mezi sebou a lze prohlásit – lépe už bylo. První část mrazivé fantasy nám představila rozsáhlou plejádu postav, jejich rozličné charaktery a osudy stanovené Obrazem. Poznali jsme například Polomága Eremula, rádoby hrdinu Davaruse Cola a jeho milou, Sašu. Následuje zástup dalších osob, jež mají svou úlohu v plánu Obrazu a se kterými se opět potkáváme. Skoro by se dalo říci, že každá jedna bytost je pouhým kamínkem v konečné mozaice Obrazu, přičemž někdo sehraje menší a jiný naopak větší roli. Obraz zbožňuje divadlo. Určití lidé jsou předurčeni k velkým skutkům a jistě mezi ně patří Brodar Kayne alias Meč Severu. Tato kniha bude jeho příběhem.

Horal Meč severu je stárnoucí muž, z něhož skutky a bardi udělali nehynoucí legendu. Za svůj život prošel mnoho bitev a válek a jeho oči viděly smrt ve všech možných i nepravděpodobných podobách. Jeho tělo brázdí nesčetné jizvy, které ve stáru bolí a jsou kronikou jeho bytí. Vrzající kolena jsou každodenní součástí života a připomínkou stáří – memento mori. Brodar načal šestou dekádu života a „vymočit se je drsnější bitva než zabít muže“. Dávno pryč jsou doby, kdy se bláhově domníval, že chlap v jeho letech má sedět doma a vyprávět pohádky vnoučatům. V jeho věku už je téměř nemožné se pro něco nadchnout a mít nějaký pevný cíl. Brodarův život se ovšem prudce mění ve chvíli, kdy dostává zneklidňující zprávu o tom, že by snad jeho oplakaná rodina měla být naživu. Milovaná žena a jediný syn, jeho krev. Brodar Kayne má opět pro co žít a stává se znovu proslulým Mečem severu. Nikdo a nic ho nemůže zastavit v jeho anabázi.

Nosnou kostrou příběhu je Brodarova cesta za rodinou. Cestou nelze nic pokazit. Během putování vás může kdekdo přepadnout, dá se upadnout do léčky, nebo potkáte staré známé. Třeba dáte dohromady malou družinu a při troše štěstí i velkou armádu. Kdo ví? Ne nadarmo se říká, že i cesta je cíl. Vlastně mi to vyvolává v mysli jednoho tuzemského scénáristu komiksů, který když nevěděl kudy kam, tak vyslal svého hrdinu na cestu. Pokud je to pořád málo a spisovatel potřebuje přifouknout obsah knihy do požadovaného počtu stránek, sáhne po záblescích minulosti. V praxi to znamená, že čtenář poskakuje jako kozel po fantasy světě a udělá jeden krok vpřed, jeden doprava, jeden nalevo a devět vzad. Devět je počet kapitol, ve kterých se čtenář vrací do minulosti Meče severu. Kapitoly nesou i příznačné názvy – Před šestatřiceti lety, Před jednatřiceti lety, Před šestadvaceti lety, Před pětadvaceti lety atd. Osobně mám moc rád flashbacky, ale čeho je moc, toho je příliš.

Britský spisovatel uvádí v knižním poděkování, že druhý román bývá ten nejtěžší. Pokud jde o mne, jenom potvrdím, že stejně obtížně se i četl. Soukromě si tento stav nazývám syndromem trilogií. Smutným faktem je, že jsem u knihy nedovedl udržet pozornost a dlouho se nedokázal začíst. Román jsem bohužel často odkládal a průběžně četl i jiné knihy, kde jsem neměl totožný problém, tudíž jsem vyloučil vlastní roztěkanost. Jak jsem již uvedl, kniha má velké množství postav, jež se vyvíjejí. Dále úžasná bájesloví a postupně budovanou mytologii světa, jež se neustále doplňuje o nové pojmy. Čtenář se tedy vrací s ročním odstupem do poměrně komplikovaného universa a možná bude chvilku tápat v souvislostech. Scull totiž nemešká a rozhazuje kapitoly jako patologický karbaník. Tu se podíváme sem, poskočíme tam a jindy se vrátíme časem.

Na druhou stranu Luke Scull oplývá bohatou představivostí, ale bude těžké udržet ji na uzdě a dát jí správnou formu. Některé nápady jsou inovativní a určité dějové zvraty poměrně nečekané. Postava Brodara Kayna je lidská, uvěřitelná a neotřelá. Ostatně to platí pro všechny postavy. Vždyť kolik znáte hrdinů stěžujících si na prostatu a věčné bolesti kloubů bez toho, že by šlo o parodii? Bude jich jako šafránu a ještě méně. Fantasy svět ponořený ve válce se topí v krvi a autor nemá problém s naturalistickým vykreslením násilí. V tomto realistickém kontextu pak vypadají záchrany na poslední chvíli velice nepravděpodobně a mohlo by jich být méně. Tvůrce uvádí v doslovu mimo jiné i cosi o potýkání se s řadou osobních a profesních problémů, které práci na této knize ztížily. Nezbývá, než mu popřát mnohem více klidu na prozaickou tvorbu a tečku v podobě brilantní závěrečné části. Nehledě na negativní výtky ve mně nakonec kniha zanechala silný dojem a za první půlkou nabrala spád. Temné bratrstvo má slušný potenciál a nedělal bych předem žádné ukvapené závěry. Důležité bude zakončení dobrodružného příběhu a to je to, co se počítá. Každá cesta někam vede a někde končí.

Knihu Meč severu vydalo nakladatelství HOST v roce 2015. Následovat bude závěrečný díl s názvem Dead Man´s Steel (Ostří mrtvého muže), na kterém autor aktuálně pracuje. Překlad obstaral Ladislav Václavík.