ATLANTSKÝ MOR

Existují nezodpovězené otázky, jež nám nedávají spát. Nejdůležitější hádankou ze všech je – kdo jsme, odkud přicházíme a kam kráčíme? Osobně si troufám tvrdit, že tento zneklidňující dotaz je nadčasový a nebude ještě dlouho vyřešen, pokud kdy bude. Problém, který nenechává akademickou obec spát je vděčným tématem pro spisovatele sci – fi, kteří chtějí spřádat konspirační teorie a zanechat po sobě gnomické dílo. Stačí vzpomenout průkopníka a dinosaura žánru sci–fi   Arthura C. Clarka. Jestliže se jeho předpověď časem naplnila, tak hlasitě křičel „Já to říkal“ a když ne, tak chytře mlčel a čekal na svou šanci. Považuji to za drobný alibizmus, ale budiž, je to mazaný způsob, jak se vyhnout odpovědnosti a zaručenému pranýřování ze strany erudovaných vědců. Podívejme se tedy blíže, jak si představuje záhadu lidského původu americký lišák  A. G. Riddle.

Pro hrubé načrtnutí děje by postačilo napsati, že příběh je vztah mezi dvěma pojmy z nichž jeden je příčinou druhého. Přesně tak tomu je. První díl trilogie s názvem Atlantský gen zavinil Atlantský mor. Doslova a do písmene. Lidský rod kosí pandemie, jež nemá v dějinách obdoby. Miliarda lidí již zemřela a čas neúprosně běží. Zubatá má žně.

Kdysi před 70 000 lety mělo lidstvo také na kahánku a málem vymřelo. Naštěstí pro nás vstoupily do hry nadpozemské – mimozemské faktory, které nás zachránily a nastartovaly evoluci našeho kmene hominidů. Lze tak potvrdit legendu o tom, že Adam a Eva byli reální, stejně jako naši spasitelé a bozi. A. G. Riddle se přiklání ve svém románu k podpoře cargo kultu, kdy  začne primitivnější kultura uctívat tu vyspělejší. Ostatně tato teorie zní celkem logicky a během posledního století ji lze doložit na příkladu budování napodobenin letišť, letadel a atrap rituálů pozemního personálu domorodci, během pobytu americké armády v tichomoří za druhé světové války.

Dobře tedy, záhada je venku. Prozradil jsem něco, co jsem se zdráhal napsat v recenzi na první díl trilogie Tajemství původu. Snažil jsem se to tzv. okecat, abych se vyhnul spoilerování a  Erich   von Däniken může uštěpačně halekat „Já to říkal. Za všechno můžou mimozemšťané“. Jasně  Erichu, máš pravdu „E.T. volat domů.“

Jak šel čas posouvali nebešťané lidský genom směrem kupředu a sem tam proběhla tvrdá selekce lidského druhu a postup na vyšší vývojový žebříček. Je možno prohlásit, že každý zhoubný mor (Justiniánův mor, Španělská chřipka) v našich dějinách byl výběrem a směřováním ke kompletní sekvenci božské DNA. Tentokrát přichází pandemie s názvem Atlantský mor a zdá se, že se hraje o vše. O naší minulost i budoucnost. Za oponou lidských dějin stojí také oni tajemní Atlanťané a rozehrávají svou vlastní neprůhlednou hru. Je tedy patrné, že konspirační teorie se vyjevují v plné nahotě jako skutečný komplot.

Hlavní hrdinové Kate a David se vrací v druhém pokračování o Tajemství původu, jako alfa a omega. Jako první a poslední. Jako možní tvůrci smrtícího viru a jako pravděpodobní zachránci lidského rodu. David je takový ten „správný“ amík, jak je známe z televizní obrazovky komerčních TV kanálů. 11. září 2001 mu spadly tři paneláčky na záda a on se vyhrabal, otřepal, oprášil a zasvětil celý život pomstě. Sám David k tomu říká na straně 195 „Dodneška jsem zabil stovky lidí – vždyť ani nevím kolik, sakra. Většinu tvořili záporňáci, kteří se v tu chvíli snažili  zabít mě nebo můj tým – teda až na ty, co jsem je odpravil odstřelovačskou puškou, ale princip byl vždycky stejný.“ Davida jsem odhadl v první recenzi celkem přesně a jeho vzletný způsob projevu mne unavuje. Za to Kate má mnohem hlubší motivaci k hledání léku na pandemii než jsem tušil. Vlastně to nevěděla ani ona sama, neboť její stimul jde takříkajíc na hranice lidského původu a spisovatel ho přinesl až ve druhém svazku. Deus ex machina není autorovi cizí. Koneckonců božský element prostupuje celým dějem.

Spisovatelův medailonek v knize uvádí, že trilogie Tajemství původu by se měla stát předlohou k připravovanému filmu (snad i velkofilmu). Zde bych započal kritické hodnocení knihy. Již delší dobu si pozorně všímám tohoto faktu zejména u mladých amerických tvůrců, kteří předávají čtenáři literární výkon nevalné kvality, jež se spíše podobá scénáři k chystanému filmovému projektu. Ve skutečnosti se domnívám, že to je i záměr a chladný kalkul začínajících spisovatelů. Touží udělat tzv. rychlou díru do světa skrze továrnu na sny – Hollywood. Jinak si nedokáži vysvětlit ten velký humbuk kolem ničeho.

Většinou se mi nestává, abych si při četbě knihy neoblíbil žádnou postavu, i když je mi tato přímo podbízena. Správňáky Kate a Davida jsem již podruhé sledoval jako zajímavý živočišný druh. Něco podobného, jako když entomolog pozoruje s odstupem hmyz a přemýšlí nad nesmrtelností chrousta. A. G. Riddle se urputně snaží abych je měl rád, ale nějak mu (mi) to nejde. Davidovi dokonce přiřkl mnohem vyšší vzdělání, jež nedokončil kvůli onomu traumatizujícímu 11. září 2001. Nutno však přiznat, že jsem hltal ony pasáže, kde David spolu s několika vědci rozplétá historické pozadí lidského původu. Možná budete v šoku, ale tyto části mne skutečně bavili mnohem více, než akční scény plné klišovitého bojového patosu. Spojení historika a Johna Ramba v jedné osobě mne tentokrát nechává chladným. Indiana Jones je pouze jeden. O tom žádná.

Další literární prvek, který spisovatel použil je minimalistické, psychologické drama mezi několika   postavami. V uzavřené skupině došlo ke zločinu a někdo z nich je vrah… Tuto část považuji za zbytečné nastavování příběhu a doslova mne obtěžovalo. Že by příště napsal  A. G. Riddle detektivku? Možná bude vrahem překvapivě zahradník. Spisovateli jsem vytkl v případě prvního dílu překombinovanost a slušnou řádku rádoby šokujících zvratů. Pokud jsem se domníval, že autor vystřílel všechny náboje v první části, tak jsem se hluboce mýlil. Několik dalších překvapení si nechal v rukávu jako  falešná esa, či deus ex machina. Prašť jako uhoď.

Drahný čas tvrdím, že by trilogie měla být zákonem zakázána. Proč tak radikálně? U drtivé většiny se totiž jedná v případě druhého dílu o stránky nafouklé anaboliky, které vám téměř nic nedávají. Vata, výplň a  omáčka kolem. Spousta slov o ničem. Most, jež převede čtenáře z jednoho břehu na druhý v místě, kde lávky netřeba. Šlo by to krásně prořezat křovinořezem, jako plevel a mít dvě knihy. Čtenář by tak nemusel dlouho trpět a čekat na rozuzlení příběhu. Nicméně to by asi přímo odporovalo komerci.

Kniha Atlantský mor je v pořadí druhý svazek z trilogie Tajemství původu. Do této série patří dále romány Atlantský gen (již vyšlo) a Atlantský svět (připravuje se). Celá trilogie by měla v českém překladu vyjít během roku 2015 v nakladatelství ARGO. Autorem debutového románu je tuzemskému čtenáři doposud neznámý americký spisovatel A. G. Riddle. Knihu přeložila Daniela Orlando. Následovat bude závěrečný díl Atlantský svět. Rozhodně bude čestné zpětně zhodnotit celé dílo kritizované po fragmentech. Budu se těšit.