logo

TEMNÉ BRATRSTVO

Spisovatel Luke Scull nebude s největší pravděpodobností tuzemskému čtenáři znám, neboť román Temné bratrstvo, který vám hodlám představit, je jeho knižní debut. Luke žije ve Warminsteru a  živí se jako návrhář počítačových RPG her. Pro společnosti Ossian Studios a BioWare pracoval na několika herních titulech. Podle všeho to vypadá, že Luke trefil do černého a je kluk šikovná. Jeho   první kniha z plánované trilogie byla nominována na cenu Gemmell Awards 2014 za nejlepší fantasy roku ve třech kategoriích. Právem.

Luke Scull nás zavede do krutého fantasy světa, kterému vládnou uzurpátoři Magelordi, obdařeni magickou mocí. Trůny uchvátili před pěti sty lety, kdy zavraždili bohy a rozvrátili svět. Času, který předcházel tomu, než čarodějové povstali proti svým stvořitelům a svrhli je z nebes, se říká Doba svárů. Za uplynulé půl milénium se prakticky nic nezměnilo, neustále probíhá boj o moc a zdá se, že se ocitáme v časech, kdy budou opět umírat prostí lidé a rodit se udatní hrdinové. Kraj Trinu je plný drsné ironie, ale málo komu je do smíchu. Hranice mezi říší lidí a říší démonů je tenká a stále se zužuje. Dodávky surového krystalizovaného kouzla, čerpaného ze zabitých bohů váznou a země jsou na pokraji další pekelné války.

Na rozehrané šachovnici stojí proti sobě Magelordi, Bílá paní z města Thelassa a Tyran Salazar z Dorminie. Čtenář by mohl nabýt dojmu, že mu spisovatel předloží koncept, ne nepodobný hře dáma. Černý kámen, proti bílému kameni, vše je jasné, víme kdo je zlý a kdo dobrý, děkujeme, ale to je provařené téma. Nikoliv, to by bylo zbrklé a příliš unáhlené. Příběh se ve skutečnosti přibližuje složité hře v šachy, co do počtu figur pěšců, jezdců, střelců, věží, dam a králů. Aby to bylo ještě více komplikované, popřu i prvotní dojem z černé proti bílé a řeknu, že to jsou šachy ve 3D s obrovským množstvím šedých figur a harlekýnů. Že už to nejsou šachy? Máte pravdu, je to Temné bratrstvo.

Román se odvíjí hned v několika navzájem propletených řetězcích, které nakonec splynou jako šroubovice DNA. Z počátku nabídne autor velké množství postav, bájesloví a postupně bude mytologii světa doplňovat o nové pojmy. Není se třeba obávat nepochopení románového universa, příběh je uvěřitelný a přesvědčivě do sebe zapadá. Tuším, že jsem našel pouze jednu nelogičnost, ale o tom později. Poznáme arogantního, pyšného, domýšlivého floutka jménem Davarus Cole, jenž je přesvědčen o svém předurčení stát se hrdinou a vlastně jsem mu přál, aby si pořádně natloukl ústa. Ve hře je také Horal Brodar Kayne přezdívaný Meč severu a jeho nevrlý, věčně nas… zlobený společník Jerek, zvaný Vlk. Dvojici jsem samozřejmě držel palce.  Postav je v knize skutečně mnoho a nelze všem věnovat pozornost, myslím, že jsem představil ty podstatné a ostatní hrají prozatím druhé housle. Všechny figury mají jedno společné, nejsou černé, ani bílé, dobré ani vyloženě zlé.

Každý jedinec v příběhu má svou krušnou minulost a ta je dána čtenáři poznat. Můžete tak posoudit a odsoudit pohnutky hlavních hrdinů. Na straně 269 stojí napsáno „Rozdíl mezi hrdinou a vrahem vězí pouze v tom, že hrdina je schopen obhájit každý temný čin, kterého se dopustí, a to před kýmkoli, kdo je ochotný ho poslouchat“.  Citát jsem si nemohl odpustit, neboť přesně vystihuje obsah knihy. Je pouze a jenom na vás, kam až si dokážete posunout své morální hranice. Můžete tak v knize spatřit zástup statečných reků, obyčejných lidí semletých životem, či zástup vrahů. Autor vám neřekne, ten je kladný a ten záporný, rozhodnutí je vaše volba. Z toho všeho plyne, že kniha je surová, krutá četba bez špetky romantiky, přetékající úkladem, zradou a konspirací. Není to vhodný čas pro zrod nehynoucích legend, neboť smrt je rychlejší, než trubadúři.

Nakousl jsem to, že jsem nalezl alogičnost, tak tedy, budou dvě. První z nich je přirovnání na str.26  „než se mu penis zadřel jako znehybnělá hruď mrtvoly“. Zvláštní příměr, ale budiž, možná nemám  příliš bujnou fantazii. Druhá podivnost je na str. 221, kde stojí napsáno „Nebe nad nimi najednou zapraskalo rachotivým zahřměním. Chvíli nato uhodil blesk“… Kniha je žánr fantasy a tudíž je možné, že tam platí jiné fyzikální zákony, ale v naší realitě víme, že rychlost světla je vyšší než rychlost zvuku. Vidíme tedy blesk dříve, než slyšíme zvuk hromu.

Literární debut britského autora, vydaný nakladatelstvím HOST koncem roku 2014 je sázka na jistotu. Pokud navštívíte přímo webové stránky nakladatele, nebo si vezmete do rukou knižní přebal, najdete v propagační části citáty, se kterými lze souhlasit s jedinou výjimkou. The Guardian píše, že to je „Temně humorná hrdinská fantasy“. Nesouhlasím se slůvkem humorná, zde je pravděpodobně odkaz na postavu  Davaruse Cole, mně z něj bylo naopak k pláči.  Souhrnem lze knihu vystihnout rčením Všechna sláva, polní tráva. Budu netrpělivě očekávat druhý díl trilogie Sword of the North (Meč severu).

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE