NEJFANTASTIČTĚJŠÍ PŘÍBĚH V DĚJINÁCH

Před dávnými časy, v předaleké minulosti planety Země, existovaly obrovské stromy, v jejichž korunách se proháněly tlupy divokých opic. Některé z opiček holdovaly lahodně opojným plodům s obsahem přírodního alkoholu a drog. Díky tomuto zlozvyku občas popadaly na zem jako zkvašené švestky, a to přímo na nos. Bum! Pak se stávalo, že se probouzely pod kmeny velikánů s pořádnou opicí. Opice s opicí, vedle opice. Kocovina, den první.

Část vystrašených primátů se vyděšeně vracela do bezpečí domovských větví, ale naštěstí pro náš další vývoj, trpělo osudové procento opů něčím na způsob geneticky pudové zvědavosti. Na rozdíl od chlupatých postaviček, které tam poskakují a žerou banány doposavad. Aby hominidi viděli do dálky, přes všudypřítomný porost, začali používat klacky jako hole a stavěli se na zadní běhy. Tento rozhled a volnost pohybu se jim natolik zamlouval, že se již nikdy nevrátili na všechny čtyři a do spletitých dřevin gigantických porostů. Na své pionýrské pouti potkávali rozličné nepřátelské predátory a byli nuceni se jim ubránit. Hůl se proměnila v kyj a časem přibyl opracovaný pazourek v podobě pěstního klínu, hrotů šípů, či seker. Lovec mamutů Kopčem mi správně napovídá, že důležitým milníkem bylo také rozdělávání ohně pomocí luku a dřívek. Hominizace byl evoluční proces, jež přinesl vzpřímenou postavu a neplánovanou práci s vedlejším nechtěným rozvojem růstu mozku. To vše se neobešlo bez vývoje artikulované řeči, nezbytné pro řízení tlupy a duševna, s čímž souvisí uvědomění si sebe sama. Člověk byl konečně na světě a hurá, mohl začít prosazovat globální demokracii! V první řadě jde vždy o banány. Banána!

S trochou nadsázky jsem ve zkratce odvyprávěl největší příběh v (lidských) dějinách Země, jež započal na kusech dřeva, nad zemským povrchem a končí pro tuto chvíli orbitální stanicí opět nad zemským povrchem. Fantastická historka. Asi nebude člověka, potomka opic, který neprošel školním systémem a nebyl nakažen evoluční teorií vypracovanou Charlesem Robertem Darwinem (1809 – 1882), jež se stala dogmatem. Mnoho antropologů již léta marně pátrá po Darwinem postulovaném, ale stále chybějícím spojovacím článku. Je to onen prapředek, jenž opustil opičí linii a vydal se na lidskou cestu. Mezičlánek nebyl dodnes objeven.

Nepopiratelným faktem je, že s každým novým paleontologickým nálezem kostí a lebek rostou otazníky kolem našeho původu. Německý antropolog Friedemann Schrenk to okomentoval slovy: „Nyní víme, že se náš rodokmen podobá spíše houští. Na začátku naší evoluce stál nikoli jeden jediný druh, ale mnoho druhů v různých regionech.“ Co (nebo kdo?) nakonec rozhodlo o tom, který druh ovládne planetu díky inteligenci a jiný typ dostane černého Petra? Nevíme.

Nekonformní badatelé, mezi které patří Hartwig Hausdorf (*1955) se domnívají a poskytují přesvědčivé doklady o tom, že evoluční teorie Charlese R. Darwina stojí na hliněných nohou. Stále rostoucí kruhy přírodovědců dospívají k závěru, že evoluční teorie neřeší mnoho zneklidňujících hádanek na cestě od primátů k Homo sapiens. Výstižně to (opět) trefil další zavrhovaný a establishmentem upalovaný profesor Braun Vollmer z univerzity Karlsruhe: „Darwinismus je tudíž světový názor, ideologie, a nikoli vědecky podložená teorie… Proto si myslím, že darwinismus je osudný omyl, jenž za svůj bezpříkladný úspěch vděčí především antropocentrickému myšlení, v němž je přání otcem myšlenky.“ Jak to tedy bylo?

Spisovatel Hartwig Hausdorf napadá velice chytře evoluční teorii a ptá se, proč jiné dvě třídy živočichů, které měly k dispozici miliony let času, aby vyvinuly inteligenci obdobnou té naší, dnes neovládají svět. Jedná se o dinosaury a hmyz. Autor se zaměřuje především na hmyzí společenství a zmiňuje takové znaky vyspělosti, jako je dělba práce a sociální hierarchie. Za názorný příklad dává včelí úl a mraveniště. Existují mravenci, kteří coby farmáři chovají mšice, jako my dobytek a o tyto pečují podobně jako zemědělští inženýři. Když budete někdy pozorovat chování malých tvorů, těžko jim budete kdy upírat vysoce rozvinutou inteligenci. Osobně a mimo rámec recenzované publikace doporučuji přečtení sci – fi knihy Mravenci, jíž napsal francouzský tvůrce  Bernard Werber. Budete čubrnět.

Summa summarum, inteligence se nemusí nutně opírat o velkou mozkovnu, tím spíš to dokazují nálezy lebek na ostrově Flores s obsahem podprůměrných cca 400 kubických centimetrů. Hlava obyvatel ostrova byla velká jako grapefruit, což odpovídá velikosti mozku šimpanze! Přesto však disponovaly bytosti se vzrůstem 90 až 120 centimetrů, zatříděné jako Homo floresiensis vysoce rozvinutou intelektuální a kulturní dovedností. Dokazují to nálezy zbraní a jiných funkčních nástrojů. Jenom pro upřesnění, mozkovna neandrtálce se svými 1350 až 1700 kubickými centimetry se vyrovnala s přehledem dnešnímu člověku. Nu, a co říkáte na rozměr mozku člověka z Moullains, který žil před zhruba 12 000 lety v severní Africe a jeho objem mozku měl úctyhodných 2300 kubických centimetrů? A protože jste o něm asi nikdy neslyšeli, tak věřte rčení, že co být nesmí, být také nemůže. Nemluvě o děnisovanech z Altaje, obrech, titánech a gigantech, jež kdysi souběžně žili s lidmi na Zemi. Čím větší mozek, tím větší inteligence, tvrdí Darwin. Ani omylem! Zde už se opravdu bortí ony hliněné nohy a evoluční teorie padá přímo na hubu.

Opět se zeptám a použiji výše uvedený dotaz – Co (nebo kdo?) nakonec rozhodlo o tom, který druh ovládne planetu díky nastupující inteligenci a jiný typ dostane černého Petra? Záhadolog Hartwig Hausdorf má v této otázce celkem jasno. U našich počátků stály genové manipulace mimozemšťanů! Pro své šokující tvrzení autor cituje legendy o bozích a učitelích z hvězd, jež paradoxně oproti dnešnímu učení tehdy globalizovali svět. Myšleno pradávné mýty, nikoliv současné fašistické korporace. Neexistuje kontinent a kultura na světě, která by neměla informace o kantorech shůry. Pochybné biblické, a mnohem starší  texty, četné archeologické nálezy, pravěké malby budiž také důkazem nezvyklých názorů spisovatele, jež mají hlavu a patu. Soudobé kulty cargo jsou taktéž na straně netradiční hypotézy, že bohové stvořili člověka k obrazu svému. V neposlední řadě se autor zaštiťuje biologickou vědou genetikou a doposud tajemnou genetickou informací obsaženou v lidské DNA. Knižní analýza navzdory přetrvávajícím velkým otazníkům jede jako nekompromisní buldozer. Formou rozprávění teze a antiteze boří myslitel zkostnatělá dogmata o opičím původu člověka.

Kde jsou ony posloupné vývojové stupně, prototypy, polotovary, zmetci, mutanti, genetický odpad a další nepovedené kusy darwinistického evolučního názoru v propastné anabázi sta milionů let? Kde je nezdařený materiál matičky přírody, která pracovala stylem pokus, omyl – omyl, úspěch? Vedlejší slepé uličky? Těchto kosterních nálezů by mělo býti ve shodě s uznávanou evoluční hypotézou Pana Božského Darwina mnoho, ale nikde nejsou k mání. Kde je onen vymodlený missing link? Kde? Nikde. Žádné takové objevy nejsou a neexistují. Vše nasvědčuje velkému skoku, bez zjevné příčiny, který vyvrací řadu malých kroků a dlouhý  pochod vpřed. Bohužel, snad Bohudík? Pokud vám nedává lidská geneze spát a tušíte, že se ten ohromný příběh mohl odehrát jinak, než tvrdí oficiální věda, bude pro vás tato kniha správnou volbou. Na konec článku se ztotožním se slovy Petra Hájka: „Nevím, jak vy, ale já z opice nepocházím.“ Uvažujte o tom, opravdu to nebolí a mozek  vám pak rychle poroste. Možná.

Knihu Otazníky kolem původu člověka vydala Euromedia Group – Knižní klub v roce 2014 a spadá do edice Záhady. Překlad provedl Vladimír Čadský.