Wonder Woman – antická mýdlová opera podruhé

Pablo Montoya zmizel a jeho místo v čele rodinné firmy zůstalo opuštěné. Ačkoliv ještě nebyl prohlášen za mrtvého, jeho rozvětvená rodina a hlavně jeho ambiciózní a bezskrupulózní potomci začínají bojovat o jeho ředitelské křeslo. Jeho manželka Manuela se pustila do vyřizování manželovy pozůstalosti z úplně jiného konce – rozhodla se zlikvidovat poslední plod jeho záletů – těhotnou Isabelu. Esmeralda, další z Pablových levoboček, se snaží Isabelu zachránit.

Příběh je vždycky stejný, jen kulisy a jména jsou jiné – to jsou soap opery. Jistě si vzpomenete na Esmeraldu, na Dallas a na jiné rodinné taškařice, hrající si na dramata antických rozměrů. A právě takhle to Azzarello udělal – napsal antickou mýdlovou operu v nejvyšších antických kruzích.

Nakladatelství BBart vydalo druhý díl komiksu Wonder Woman, který nese podtitul Odvaha. Brian Azzarello se Wonder Woman zhostil po svém a místo superhrdinského příběhu napsal mytologickou pohádku ve stylu Percy Jacksona. Lidstvo zde dělá jen komparz v mnohem vyšší hře bohů. Řečtí bohové se chovají tak, jako se vždy v pověstech chovali – jsou malicherní a tráví čas svými vrtochy a vzájemnými šarvátkami. Bohyně Héra pronásleduje Diovy levobočky s urputností sériového vraha. Eris, jako bohyně svárů, škodolibě dráždí, kde se dá a Apollón, jakožto bůh slunce, se cítí být tím pravým dědicem trůnu. Truchlivý Hádés se jako vždy cítí být osamocený a podvedený.

Zdánlivě bez ambicí se zdá býti Arés, bůh války, kterého ostatní bohové nachází vždy ve válečné zóně, kde popíjí svůj drink a dívá se, jak lidé kolem umírají. Když za ním přijde Apollón s nabídkou spojenectví, tak jej odmítne s tím, že tuhle hru o trůn chce sledovat jen jako divák. Při odchodu však pronese moudro hodné zapamatování: “Náš osud nezávisí na nás, vždy jej určovali smrtelníci. Otevři oči a pozorně se dívej… svět brzy ovládne válka”. U toho si nutně vzpomenete na Americké bohy Neila Gaimana.

První kniha končila podfukem, do kterého Wonder Woman zatáhla Poseidona i Háda. Výsledkem bylo zastavení Héry v jejím lovu na Zolu, nejnovější nositelku Diova dítěte. Jenže Hádovi tento podfuk nepřišel tak vtipný jako Poseidonovi a nyní od Wonder Woman vyžaduje splnění její části dohody. Jako rukojmí odnáší do podsvětí těhotnou Zolu. Je jasné, že Wonder Woman Zolu neopustí ani tentokrát a vydává se pro ni do samotného pekla. S tím však Hádes počítal a to, co od Wonder Woman chce, není jen její duše. V pekle, či v podsvětí, se odehrává téměř polovina celé knihy. V té druhé polovině zavítáme například do Héfaistovy kovárny anebo na samotný Olymp. Partička hlavních postav zůstává stejná jako na konci první knihy – amazonka Wonder Woman, božský posel Hermés, tajemný a kamenný Lennox a smrtelnice Zola. Pokud po první knize nebylo jasné, jak se bude série vyvíjet, tak nyní je poměrně jisté, že se i nadále ponese na pseudo-mytologické vlně. A ačkoliv nejde o nijak přelomové anebo geniální dílo, tak dokáže zaujmout a pobaví i na druhé přečtení.

Výtvarníci zůstali stejní jako v první knize, tedy Tony Akins a Cliff Chiang. Jejich kresba je mainstreamová a v podstatě ji není co vytknout, ale ani není co pochválit anebo vyzdvihnout. Nejvýraznějším znakem je asi výrazná černá linka. I přes poměrně syté barvy je kresba dost tmavá, ale to je dáno hlavně dějem. Ať už proto, že se děj odehrává v pekle pod krvavě rudou oblohou, anebo se odehrává v noci. Potom je v knize ještě jeden speciální případ, kdy se děj odehrává za šera – to když se spojili bůh slunce s bohyní měsíce a společně zaútočili během zatmění slunce. Tenhle nápad se Brianovi Azzarellovi celkem povedl.