Zpátky na ostrov s Green Arrowem

V minulé části zanechal autor Olivera Queena v nezáviděníhodné situaci. Opuštěného, polomrtvého a unášeného mořskými proudy do neznáma. Ale než dorazí bezvládné Arrowovo tělo do svého cíle, je čas na menší retrospektivu. Kniha Green Arrow: Ostrov starých ran je v podstatě rozdělena do tří částí. První příběh, Matčiny hříchy & Jak zabít čas, se věnuje převážně sestře Olivera Queena Emiko. Ta si prochází poměrně nezáviděníhodnou krizí. Jelikož asistovala při zničení Devátého kruhu, musí nyní spolupracovat s Jakuzou, aby ochránila svou matku Shado. Jenže Emiko je tvrdohlavější, než samotný Olie a v její cestě jí nezabrání ani stádo volů. Nebo drak. Paralelně s touto linkou se odehrává i příběh Emičiny minulosti, její soužití s Oliverem, trénink s Green Arrowem a snaha zapojit se do normálního života. V obou případech musí ale nová pomocnice Smaragdového Lukostřelce vynaložit obrovské úsilí, aby napravila chyby, které způsobila. Ale jsou to chyby, které jí dopomůžou k pevnějšímu poutu mezi jejím bratrem a matkou.

Minulost se prolíná se současností a ukazují, jak jedno nemůže být bez druhého. Paralelně se odehrávající dějové linky mají spád, napínavý příběh a zároveň i to srdíčko, které je zapotřebí k utužení rodinného pouta. Je to asi, dle mého, nejlepší GA příběh z obou knih ze série Znovuzrození. Kresebně má první část na starosti irčan Stephen Byrne, Dublinský rodák, který vystudoval Irskou Školu Animace. Jeho portfolio zahrnuje práci v odvětví animace, televizní reklamy a videoher, ale jeho největší vášní je komiksová tvorba. Jeho pevná linka tak vytváří velice pěknou a přehlednou kresbu, díky které vyniknou emoce i v případě, že má postava zakrytou polovinu obličeje šátkem. Podobně, jako v případě scénáře, tak i kresba tohoto příběhu je na hodně vysoké úrovni. Bohužel zbytek knihy má poněkud sestupnou tendenci.

Druhá část, Ostrov starých ran část první & Ostrov starých ran část druhá: Stopy, nás konečně přivádí k osudu Green Arrowa. Ten se probírá na zdánlivě opuštěném ostrově a přemýšlí, co dále. Záhy narazí na Black Canary a společně se vydávají na průzkum ostrova, který ve svých hlubinách ukrývá nečekaná překvapení. V této části se Benjamin Percy snaží opět pracovat se sociální kritikou. Green Arrow je tak zaslepený ’svou’ pravdou, že si neuvědomuje, jak tím škodí jiným, dokud není pozdě. Jenže tady se začínají projevovat neduhy Percyho psaní, které byly patrné již v první knize. Příběh je totiž opět místy poměrně zkratkovitý a některé situace byly dost nedotažené. Kupříkladu Olieho znovushledání s Dinah bylo tak neuvěřitelné, že jsem po zbytek knihy čekal, kdy se ukáže, že Dinah je ve skutečnosti zlý klon/robot/dvojník. Trochu to zachraňuje kresba Otta Schmidta, ale i v té je cítit, jakoby jel autor jen na půl plynu a kreslil to jen z povinnosti. Důkazem budiž fakt, že se jedné z postav naprosto bezdůvodně změní barva vlasů z vteřiny (stránky) na vteřinu (stránku). Ale i na půl plynu jde pořád o hodně povedenou kresbu.

Sestup do hlubin končí třetí částí Vražda v Empire Expresu & Vražda s ručením omezeným. V té se team Arrow, ke kterému se připojil i John Diggle, připlete k pokusu o atentát. Druhořadý zabijáček Eddie Fyers dostal zakázku na přerušení mírových hovorů, jak jinak, než masovou vraždou. Shodou náhod dojde k tomuto pokusu ve vlaku, který zároveň převáží drogy z ostrova, takže je jedinou cestou Arrowa a jeho přátel k pevnině. Jestli nevěřícně kroutíte hlavou, popřípadě právě odlepujete dlaň z čela, tak jsme na tom stejně. Tady už to autor vyloženě zeslonil (to je jako zkonit, ale mnohem, mnohem víc 😉 ). Závěrečná honička je jako vystřižená z Fast & Furious a finální proslov Angely Merkelové, ač by měl působit odhodlaně, je spíše úsměvný. A i tady následuje kresba ve stopách scénáře. Juan Ferreyra po Ottově vzoru kresbu odbývá, co to jde. Ten člověk rozhodně má talent a jeho kresba je přehledná a docela pěkná, ale tady jede na půl plynu. Místy už i kašle na správné proporce a nutno uznat, že žirafí krk Black Canary moc nesluší.

České vydání má na starosti BB/art a aspoň tady je vidět, že rozhodně nohu z plynu nesundali. Lettering Pavla Mařaty a překlad Changer the Elder jsou opět na výbornou.

Ve výsledku se tak Green Arrow: Ostrov starých ran řadí k těm průměrnějším komiksům, který hodně zachraňuje příběh s Emiko v hlavní roli a (místy) skvělá kresba. Ve srovnání se Smrtí a Životem Olivera Queena ale vytane na mysli jeden song od Elektrïk Mannů

Moje máma s mojim tátou měli mně
a s mojím bráchou, ale já jsem krásnější
a chytřejší, ale on je
silnější ale hloupější  

a Ostrov je bohužel tím hloupějším bratrem.