Až na konec Moebiovy pásky

Jean Giraud, kterého celý svět zná pod přezdívkou Moebius, není místním komiksovým čtenářům neznámý. Zanechal ve světě svým perem a štětcem hluboký šrám, ze kterého cucal inspiraci nejeden umělec, ať už pracoval na filmu, psal knihu nebo kreslil. Za svůj život toho stihl opravdu požehnaně, ale největší slávu mu přenesla spolupráce s králem absurdní geniality Alejandrem Jodorowskym. Jejich Incal patří k tomu nejzajímavějšímu, co u nás vyšlo a kdo ho nemá, měl by to rychle napravit, dokud to jde.

Moebius je zkrátka Někdo (minimálně co se evropského komiksu týče) a je proto vždy zajímavé, když se takovému Někomu můžete podívat pod ruce a zjistit, jak se vyvíjel, co jej inspirovalo a vedlo v práci. Díky nakladatelství Crew k tomu máte ideální příležitost. Komiksová kniha (nebo spíš sborník) Dlouhý zítřek a další příběhy nabízí barevný průřez Moebiovou tvorbou – od sci-fi, zkratkou přes absurdno a horor po až překvapivě velké množství penisů.

Byl to odvážný krok. Autorovo jméno na obálce je určitě lákadlo, ale ten, kdo hledá příběh a pointu, bude zklamán. Většinu knihy tvoří krátké práce, často beze slov, s jednoduchou, až banální zápletkou. Ještě častěji to jsou kousky plné absurdity ponořené do dekadence. Chce to velký nadhled a shovívavost. Pravda, najdou se i zajímavější kousky, které umí překvapit a jejich samotné čtení je oslavou nápaditosti, prosté tvůrčí radosti. Jsou důkazem, že s úžasným nápadem jde udělat i na několika málo stránkách velké divadlo s drtivou pointou. Už jen kvůli nich má celá sbírka smysl.

Častěji však stránky prolétnete pohledem a přemýšlíte, jestli má vůbec smysl pokračovat dále. Jakoby vám někdo dal do ruky sešit ze základní školy, který má na okrajích banální malůvky a náčrty příběhů. Je to rozmanitý guláš, ze kterého občas vyplave nějaký chutnější kousek. Takže ne, Dlouhý zítřek a další příběhy není rozhodně kniha pro někoho, kdo hledá příběh nebo smysl.

Je to předně portfólio kreslíře, který si vytvářením těchto střípků ladil styl, zkoušel nové věci, a které často vznikly jen tak, pro radost. Jako relaxační cvičení. Sám Moebius to opakovaně tvoří v předělech mezi kapitolami, kde popisuje okolnosti vzniku a souvislosti. Tyto dovětky samy o sobě stojí za přečtení a trochu paradoxně jsou tím nejzajímavějším na celé knize.

Dlouhý zítřek a další příběhy je rozporuplná kniha. Hodně záleží, jak k ní přistoupíte. Pokud chcete nahlédnout do zákulisí Moebiovy tvorby a smíříte se s tím, že je větší zážitek se na knihu dívat, než číst, nebudete zklamáni. Je to jako třeba s Pánem prstenů. Když ho milujete, rádi se prokousáte i tou hromadou na první pohled nudných poznámek, paragrafů a dat v dodatcích. Pokud ale hledáte komiks, ze kterého si odnesete zážitek z děje, hledejte někde jinde. Toto je materiál výhradně pro fajnšmekry.