logo

ALESSANDRO SANNA A JEHO TICHÁ ŘEKA

Měli jste někdy čas nebo možnost si někam sednout, třeba při čekání na autobus, a sledovat okolní dění? Jen tak být nezúčastněným pozorovatelem a přitom součástí scény? Všechny ty drobnosti, detaily a malé příběhy odehrávající se kolem vás. Tady je pár držící se za ruce, někam jde a povídá si, tu se nějaký pán rozčiluje v autě, tam naproti přes cestu sedí člověk, zhruba ve vašem věku, a dívá se na vás… Na co všichni myslí? Co je nutí dělat to, co dělají? Jsou šťastní nebo dělají vše proto, aby zapomněli? Tolik malých příběhů, tolik možností. Dokážete se na takové okamžiky naladit a necháte svou mysl svobodně běhat po okolí? Najednou je těch možností a variant tolik! S každým mrknutím je scéna jiná a každý okamžik nabízí nepřeberné množství variant. Dost možná vám ten autobus nakonec ujede.

Alessandro Sanna je italský ilustrátor, který má čas sledovat svět. To i přesto, že ilustroval desítky knih, jeho práce se objevují v The New Yorker, New York Times nebo Vanity Fair France a vyučuje ilustraci na Akademii výtvarných umění v Boloni. Je držitelem několika ocenění, a pokud se bude někdo ptát na špičku současné italské ilustrace, nejspíš v odpovědi uslyšíte jeho jméno. Ale pořád má čas jít ven, sednout si k řece a sledovat svět… To mu můžeme někteří z nás jen závidět.

Sám jsem byl zvědav, co můžu čekat od komiksu beze slov. Co je komiks, kde není žádný text? Jen řada obrázků, kterou přelétnu za pár minut a už se k nim nikdy nevrátím. Nemohl jsem se mýlit více! Řeka mě zasáhla mnohem víc a hlouběji, než bych čekal. Nejsem si úplně jistý tím, že vám to dokážu vysvětlit, ale pokusím se. Pro někoho může být Řeka jen pseudointelektuálním dílkem, snad až nějakou autorskou masturbací nedávající smysl. Proč by se tomu mělo říkat komiks, proč to není monografie odsouzená navěky ležet někde v zaprášeném regálu o teorii umění. Máme tady Moora, Batmana, akci, napětí, krev, kozy, příběhy! Ano, je to pravda. Ale taky je tu zcela jiný svět. Křehký a tichý. Svět, který vás okouzlí svou jedinečnou pomíjivostí. Svět myšlenek a otázek.

Na březích Řeky (je to italský Pád) strávíte jeden celý rok od podzimu do léta. Kniha je tak rozdělena do čtyř oddělených celků s vlastní náladou a příběhem. Příběhem… To je možná moc silné slovo, které slibuje víc, než dostanete. Ano, náznak něčeho takového v každé kapitole je. Dalo by se to shrnout do jedné prosté věty, a ta věta tam na začátku každé kapitoly opravdu je. I to málo je navíc značně rozředěno “prázdnými” panely navozující atmosféru nebo ukazující krajinu. Vše tak plyne extrémně pomalu, skoro až meditativní rychlostí. Pokud nějaký příběh potřebujete, musíte jej pečlivě hledat. Nebo si ho sami vytvořit.

Pokud na tuto hru přistoupíte, otevře se vám nečekaně velký svět plný možností. Autor jen představí kulisy, rozeseje po nich maličké detaily a náznaky a nechá vás se s tím vším poprat po svém. Otázka je, jestli na toto přistoupíte. Tohle není rozhodně pro každého. Vlastně stále trochu sám uvažuji, jestli jsem tam neviděl víc, než tam doopravdy je. Ale Řeku jsem už “přečetl” několikrát a pokaždé byla jiná a viděl jsem v ní něco jiného. Je přesně taková, jak řeky bývají.

Naštěstí nemusíte být dumající filozof nebo někdo, kdo nutně potřebuje hlavu naplnit příběhy, aby v ní nebylo místo pro myšlenky. Stačí mít rád krásné umění a pěkné obrázky. Protože pokud vám Řeka neukáže svou vyšší rovinu, pořád zbyde téměř 400 úžasných akvarelů. Sám vzpomínám na to trápení ve výtvarce na základní škole s vodovkami. Na to, jak se barvy rozpíjely, špinily a vůbec nedělali to, co jsem chtěl, protože práce s nimi vyžadovala trpělivost, kterou člověk získává velice těžko. Kdybych věděl, co všechno se s nimi dá dělat, určitě bych se snažil více… Sanna předvádí svůj jedinečný a neopakovatelný styl, který se nesnaží okouzlovat realitou, místy až přechází do naivního umění, ale jeho schopnost jen pár tahy, několika čarami a dechberoucími barvami vás doslova přehltí atmosférou. Jeho obrazy jsou plné života, zvuků i ticha. Když zavřete oči, téměř slyšíte foukání větru a pokud se budete snažit vybavit si všechny barvy zimy nebo léta, všechny vzpomínky, vjemy a dojmy, po otevření očí je najdete na stránkách Řeky. Je to jako nějaké kouzlo.

Řeka není pro každého. Někomu může připadat prázdná a divná. Ale taky se může stát, že vás okouzlí svou neopakovatelností a atmosférou. Tím, jak se v ní zrcadlí vaše vlastní pocity a nálada. Třeba vás donutí přemýšlet nad pomíjivostí všeho. Jak stačí jen maličkost, jen otočení stránky, a je všechno zase jiné, a přitom tak zoufale stejné. Nebo vám připomene, jaké to je, jen sedět v trávě, nemuset vůbec nic, jen být a vnímat. Pokud tedy máte to štěstí (nebo smůlu), že i za pohledem oknem ven vidíte víc, než tam na první pohled je.

Galerie obrazů Alessandra Sanna: http://www.alessandrosanna.com/gallery/

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Karel Krajča

Šéfredaktor. Herní fanda, komiksový milovník, blázen do písmenek, hudební nadšenec, herní maniak nebo samozvaný filmový kritik. Tolik zájmů a tak málo času...


KOMENTÁŘE