OTAZNÍKY DETEKTIVA ŠTIKY VYVOLAJÍ PROŽITEK DÉJÀ VU

Detektiv Štika je zvláštní týpek. Určitě to není detektiv ze staré drsné školy. Rozhodně není žádný krasavec vnucující čtenáři na podprahové úrovni kult věčného mládí a krásy. Naopak, je podsadité obtloustlé postavy. Nosí nepadnoucí brýle, které vypadají jako popelníky a pleš maskuje buřinkou, jíž téměř nikdy neodkládá. Kdyby nepocházel z šerých dob socialismu, dal by se označit za soudobého nerda. Z vlastního soukromí nepustí ani chlup. Jistě, víme, že se narodil, či byl vymyšlen a nakreslen. Netušíme, zda má ženu a děti. Určitě má příbuzné, tety, strýce, synovce a přátele. Dělá dojem člověka, jež žije pouze pro svůj odznak a odhalování zločinu se stalo jeho patologickou posedlostí. Při troše fantazie by se dal použít příměr s americkým vrstevníkem v baloňáku Colombem. Oba detektivy spojuje zhruba stejný věk a předně, brilantní mozek.

Znamenitý mozek a svůj jedinečný intelekt používá detektiv Štika k řešení drobné kriminality, jako jsou předstírané loupeže, krádeže, sousedské spory a celkem nevinné lži. Není to tedy v současnosti oblíbený forenzní kriminalista svačící hamburger na pitevně, nebo neúnavný lovec sériových vrahů. Ono to má i své rozumné opodstatnění, poněvadž je komiks určen primárně dětem. Kniha uvádí věk od 5 let a web Albatrosu od 8 roků.

Obrázkové Otazníky detektiva Štiky vycházely v dětském časopise Ohníček od 1. září 1971 do roku 1986 kdy zemřel kreslíř komiksu Jiří Kalousek (1925 – 1986). Kalousek je zafixován v širokém povědomí veřejnosti díky svému neopakovatelném a jedinečnému rukopisu. Čtenář si jistě vybaví jeho ilustrace, v na naše poměry veleúspěšné knize Obrázky z českých dějin a pověstí. Tato léty prověřená kniha se dočkala již devátého vydání.

Náměty pro kreslené příběhy psal Jiří Lapáček (1924 – 2000), jehož autorství nebylo uváděno ze srozumitelných důvodů. Jeho manželka Marie byla šéfredaktorkou Ohníčku po celou dobu jeho existence a Jiří psal scénáře spíše pro svou radost. Detektiv Štika vycházel dlouhých 15 let, a za tu dobu vzniklo neuvěřitelných 380 příběhů.

Otazníky detektiva Štiky jsou komiksem situovaným na šířku. Celek uzavřeného příběhu je tvořen jedním listem o pěti až šesti panelech jdoucích chronologicky za sebou. Pět obrázků měly černobílé komiksy do třicátého ročníku. Počínaje kulatým rokem (1979/80) začal být kreslený příběh barevný, nafoukl se o jedno okénko (není pravidlem str.87) a přesunul se na zadní stranu obálky Ohníčku.

Detektiv Štika rozplétá poměrně jednoduché případy, ale nikdy vám neprozradí pachatele. Proto název otazníky. V několika málo panelech je rozvržen děj s kriminálním pozadím a je na čtenáři, aby poskládal indície a vysvětlil jak se zločin či podvod udál. Řešení naleznete přímo po straně u komiksu napsané malým písmem. Důraz je kladen na logiku, pozornost a bystrost. Například pan Bohdan tvrdí, že byl okraden o ohnivzdornou pokladnu. Štika si pozorně prohlédne místo a zjistí, že pan Bohdan si vše vymyslel… Kdyby totiž stála v místnosti těžká kasa, jistě by na koberci zanechala vytlačený otisk apod. Mnohdy tak detektiv spíše připomíná vyšetřovatele pojišťovny, neboť odhaluje převážně simulanty, lháře, padělatele a fingované případy. Občas potvrdí i skutečný zločin a sem tam prověřuje vlastní příbuzné, přátele a podřízené, což podtrhuje jeho profesionální deformaci. Položte si sami Otázku, kolik by vám zůstalo kamarádů, kdybyste je začali usvědčovat i z byť jen malých nepravd? Odpověď je nasnadě. Vývody detektiva Štiky jsou víceméně racionální a najisto postačí dětem, avšak u opravdového soudu by jeho nepřímé důkazy pohořely.

Osobně patřím mezi pamětníky časopisu Ohníček. Otazníky detektiva Štiky jsem si rád přečetl, ale nikdy to nebyla má srdcovka. Jednoduše – přečíst, prohlédnout, rozluštit a šup na oblíbené, dnes již kultovní, komiksy z Abc (Kobík, Šorel, Toman).  Dodnes si vzpomínám, že ačkoliv většina Otazníků byla prostá, tak jsem někdy i narazil a použil nápovědu. Většinou však šlo o nepochopené zadání. Stane se. Teď  napíši paradox – příležitostně jsem měl dojem, že je zápletka infantilní. Byl jsem malé děcko, co si myslí, že komiks je dětinský.

Kniha bezpochyby potěší pamětníky časopisu Ohníček a snad si najde také novou generaci čtenářů. Komiks Otazníky detektiva Štiky bych hodnotil relativně vysoko, což nemohu tvrdit o souborné knize vydané nakladatelstvím Albatros v dotisku 1. vydání v roce 2014. V průběhu patnácti let a šestnácti ročníků přicházeli a odcházeli malí čtenáři časopisu, aniž by si kdo povšiml toho, co je v knize do očí bijící. Autoři se za onu dlouhou dobu, co periodikum vycházelo, dopouštěli recyklování a vykrádání vlastních příběhů. Opakování kriminálních osnov a point, jež se v 380 dílech a řadě let ztratilo, je v knize až frustrující. Napočítal jsem osmnáct téměř identických komiksů násobeno dvěma, a to pouze u přímé shody. Opomíjím další podobu a nepřímý soulad obrázkových příběhů.  Nemluvě o nelogickém šotku na straně 77, kde detektiv přichází s dedukcí, že měsíc duben následuje po květnu.

Říká se – opakování matka moudrosti. Bohužel to neplatí při zábavě a totožné pointě, jež přestává být pointou. Z mého nostalgického putování do ztraceného dětství se nakonec stal pořádný vopruz. Původně jsem chtěl napsat voser, ale jsem slušný kluk, tak to nepíši. Výběr epizod do knihy považuji za absolutní fiasko. Komiks může posloužit jako výborný studijní materiál o československém kresleném seriálu před rokem 1989, ale s rozptýlením nemá nic společného. Polehčující okolností by mohla být skutečnost, že výběr komiksů byl podřízen souboru originálů, které jsou dnes k dispozici. Celkové hodnocení odpovídá knize vydané Albatrosem. Za komiks samotný si můžete přičíst jednu tlapku Vlčí Boudy navrch. „Detektive Štiko, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Usvědčuji tě z padělání, falšování, vykrádání a opakování se. Degraduji tě, vrať odznak a běž šlapat chodník.“