logo

ŽELVY NINJA: MENU 1 – DOBRÉ UVNITŘ, DOBŘE S NÍM, DOBŘE PO NĚM

Zapomeňte na nadýchanou mléčnou pěnu z televizní cukrárny, tohle komiksové sousto není žádné křupavoučké Crème brûlée, ale fajnově namletá sekaná, ve které křupou tak akorát zbytky kostí osmdesátkových zlosynů. Tahle dobrota vystřelí vaše chuťové buňky na Měsíc a když se vrátí, ještě dlouho budete mít v puse pachuť krve. Bon appétit! Je to jako když najdete recept po babičce. Najednou zjistíte, že jídlo, které jste milovali coby caparti, si váš děda dopřával pěkně v plnotučné úpravě s pořádnou porcí ostrého koření a zapíjel ho orosenou dvanáctkou. Lhali vám. Protože se báli, že na to nemáte. Jenže dnes už na to máte. A naštěstí pro vás šéfkuchaři z Comics Centra zalovili v análech a připravili podle retrokuchařky papání přesně podle vašeho (dnešního) gusta.

A jaké že to tedy je? Skvělé. První želvy nindža se nesou v duchu neohrožených akčních dobrodružství osmdesátých let, nechybí silácké řeči záporáků a drsné hlášky hrdinů. Jedním z původních záměrů jejich tvůrců Kevina Eastmana a Petera Lairda byla parodie na tehdejší mainstreamový komiks, kde se pohybovalo mladistvých zmutovaných hrdinů až až a kvalita tak nutně kolísala. A tak, když si řekli, že to v mainstreamu stojí za prd, rozhodli se, že to zkusí po svém: dali hlavy dohromady a v obýváku nakreslili první číslo, které pak v nákladu 3000 kusů sami distribuovali pod vlastní značkou Mirage Publishing – za peníze od strýčka a vráceného daňového přeplatku.

Kombinace nejnepravděpodobnějšího živočišného druhu a smrtícího bojového umění měla obrovský úspěch, který se během let přetavil v dlouhou řadu komiksů, několik filmů a televizních seriálů. A právě na to Comics Centrum svým nejnovějším vydavatelským počinem navazuje, neboť minimálně generace dnešních třicátníků vyrůstala na hitové animované sérii vysílané v naší televizi počátkem devadesátých let. Publikum u nás želváci mají, což dokazuje i bleskové rozebrání prvního nákladu prakticky během prvního dne prodeje a urychlené chystání dotisku. Díky tomu je jisté, že se dočkáme pokračování avizovaného na září – Comics Centrum slibuje čtvrtletní periodicitu, takže jestli tuzemští želvomilové vytrvají, máme na pár let o pravidelný přísun této vydatné komiksové krmě vystaráno. Někomu se to může zdát jako zbytečná dieta, ale dobrého po málu.

Ačkoliv komiksoví Leonardo, Michelangelo, Donatello a Rafael si slávu získali v černobílé podobě, k nám přichází v nové kolorované verzi nakladatelství IDW teprve z loňského roku. A nutno říct, že barvy jim sluší náramně. Už tak skvělá kresba získává na dynamice, akce je svižnější, temná zákoutí temnější a naši hrdinové drsnější. Celkově jsem byl až překvapený, jak moc se mi kresba líbila. Někdy sice trochu směšně působí obličeje lidských postav a April O’Neilová teda rozhodně není žádná fešanda, ale samotné želvy jsou namakaní bojovníci, kteří neustále cení zuby a vůbec se tváří prďácky tak, že jejich pozdější seriálové inkarnace by si z fleku nadělaly do krunýřů. A o to jde, protože jejich příběhy se odehrávají ve špinavých ulicích a stokách New Yorku, kde mají rozjuchaní sluníčkáři místo jedině na zemi v kaluži vlastní krve. Jsou správně drsné a plné nekompromisního násilí, jak se na řádný 80´s kungfu-karáčo-nindžucu akční flák sluší a patří. Správně dávkovaný humor to pak celé jistí ze zálohy. Naládujte do krunýře, protřepte a hrkněte na ex – tenhle koktejl se vám v krku nezadrhne.

Co se týče scénáře, čeká nás příjemné překvapení – nejen, že se s kresbou navzájem doplňují jako Rafaelova sai a Caseyho hokejka, ale vyprávění má hlavu a patu, nikde neskřípe, ani na chvíli nenudí a hlavně: není to vůbec taková blbost, jak by mohl člověk čekat od osmdesátkového undergroundu s obživlým oxymorónem v hlavní roli. Ono to celé v rámci žánru prostě výborně funguje.

Musím přiznat, že jako bývalý dětský fanoušek jsem želvy pořídil tak nějak automaticky – první knížka a pak se uvidí. Popravdě jsem tomu zas tak moc šancí nedával, aspoň tu první jsem chtěl mít. Stačilo jedno přečtení a mám jasno: pokračuju dál a to samé můžu doporučit i vám. Čte se to opravdu samo, jak začnete, baví vás to čím dál víc – člověk si užívá jednotlivé panely i práci s nimi a těší se, co přijde na další straně. A to u 31 let starého komiksu z podzemí není vůbec málo. Jako bonus jsme od CC dostali velmi dobré technické zpracování: na paperback to dobře drží a vypadá to, že vazba s přehledem zvládne i opakovaná čtení, což je jedině dobře, protože já mám už teď chuť na nášup!

Jo a poličkoví masturbanti dostanou nádavkem obrázek na hřbetech všech čtyřiceti plánovaných svazků. Věc možná zbytečná, ale zase bude každému hned na první pohled jasné, že máte vytříbené komiksové chutě.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Štěpán Polášek

Autor. Komiksový fanoušek, registrovaný hipster a zasloužilý otec.


KOMENTÁŘE