logo

OBRÁZKY Z ČESKOSLOVENSKÝCH DĚJIN

Kniha Obrázky z československých dějin volně navazuje na populární a léty prověřený titul Obrázky z českých dějin a pověstí. Komiks vyšel v roce 2014 jako dotisk prvního vydání z roku 2011 v nakladatelství Albatros. Velice oblíbený původní komiks skončil v devátém vydání zlomovým rokem 1918 a zde navazuje i volné pokračování. Autoři si zvolili dějinný výsek let 1918 až po rok 1945.  To znamená, že budeme sledovat konec první světové války a založení samostatného Československa až po konec druhé světové války a události ovlivňující naše luhy a háje. Poznáme tak T. G. Masaryka, Legie v Rusku, M. R. Štefánika, Podkarpatskou Rus, Andreje Hlinku, Tomáše Baťu, Edvarda Beneše, Karla Čapka, Mnichov, Protektorát Čechy a Morava, Terezín a třeba také SNP a Pražské povstání. Kniha je na témata skutečně bohatá a snaží se nabídnout komplexní pohled na ony revoluční a bouřlivé události, jež měly dopad na naše další osudy. Napočítal jsem dohromady 28 kapitol.

Autory textové části jsou Jiří Černý a Jaroslav Veis. Komiks, ač má určen časový výřez, ho z pochopitelných důvodů striktně nedodržuje a mnohdy překračuje. V případě T. G. Masaryka začne vyprávění rokem jeho narození 1850 a Legie v Rusku započnou např. atentátem v Sarajevu roku 1914. Každá z kapitol má tedy vlastní motiv a sleduje kauzalitu zvoleného námětu s tím, že končí jakousi pointou pro vybranou událost. Kniha nekopíruje přísně časovou osu, jako v případě Obrázků z českých dějin a pověstí, kde na sebe události bezprostředně navazují. Zvolené pojetí je sice logické, ale může býti pro čtenáře mnohdy matoucí.

U předešlého dílu Obrázků jsem lehce nakousl dobové ideologie, jež se odráží v tvorbě poplatné času jejího vzniku. Nemohu se ubránit tomu, že stejné rysy nalézám i v této publikaci. V souvislosti s hospodářskou krizí kniha tvrdí, že to byla voda na mlýn komunistů a pokud se lidé bouřili, tak toho komunisté šikovně využívali. Myslím, že není potřeba dělat bubáka z politického hnutí, které se ještě v té době ani zdaleka nedalo považovat za pranýřovanou tzv. zločineckou organizaci a navíc se její členové hojně účastnili odboje. Je to pouze prostý princip opozice, jež využije všechny dostupné trumfy pro své politické ambice a to platí dodnes. Opozice je kořením demokracie, stejně jako diskuse a podobné poukazování na lstivost té či oné strany je přinejmenším hloupé. Ostatně něco podobného je tvrzeno o Hitlerovi, i jemu nahrála hospodářská krize. Možná by stálo za zamyšlení, jak tyto krize vznikají a komu jsou ku prospěchu.

Další ideologický otisk vidím v postavě Tomáše Bati. Baťova dynastie je v současnosti představována, jako model veleúspěšného podnikatelského rodu, který přetrval až do dnešních dnů. Během první světové války obouval Baťa například rakouskou armádu a příběh končí v roce 1939. Tehdy odešel jeho nevlastní bratr Jan Antonín, jenž firmu převzal po smrti Tomáše, do brazilského exilu, odkud podporoval odboj. Vyprávění je ukončeno rokem 1939, snad i s ohledem na možnou pozdější kolaboraci rodu s nacisty. Nejsem soudce a nikoho neviním, ale je to krásný příklad, jak lze pracovat s historií. Ukážeme ty světlé stránky, které vyhovují soudobému zřízení a ty temnější raději zastavíme úderem roku 1939.

Shodně se věci mají i se Stalinem, o kterém má čtenář věděti, že byl diktátor a jako takový chtěl vládnout co největší říši (Podkarpatská Rus). Při Pražském povstání v ulicích vypukly tvrdé boje a rozkřiklo se, že Američané osvobodili Plzeň. Lidé se ptali, proč nepokračují do Prahy a jedna komiksová bublinka nám to vysvětluje „Američané nemůžou postupovat na Prahu, Stalin to nechce“. Toto prohlášení považuji za tristní. Chápu, že se tehdy lidé ptali a kladli si pro ně tuto životně důležitou otázku, ale aby autoři odpověděli soudobému čtenáři při znalostech všech dostupných faktů polovičatě je skličující. Pravdou je, že si vítězné mocnosti sedly ke stolu a prostě se předem dohodly o poválečném uspořádání světa. Zahrály si takovou šachovou partičku, jež skončila remízou a přísným dodržením pravidel hry.

Osobně postrádám v knize zmínku o spojeneckém bombardování území ČR na konci války. Naše města Praha, České Velenice, České Budějovice, Cheb, Kralupy nad Vltavou, Ústí nad Labem a jiná byla zasažena bombami v době, kdy bylo zcela jasné, že se válka blíží ke konci a fašistické  Německo bude drtivě poraženo. Bylo také rozhodnuto o tom do jaké sféry vlivu připadneme. Je možno napsati, že spojenci udělali na našem území na konci války v roce 1945 více škody než užitku. Na našem území zabili při bombardování mnohem více českých obyvatel (odhadem 12 000) než německých fašistů. To ponechávám zcela stranou hmotné škody na majetku. Proč v knize není byť jen letmá zmínka, která by vydala na obsáhlou kapitolu? Proč je toto téma stále tabu?

Oceňuji zařazení málo známého tématu Tři králové, což byla odbojová skupina, jež se zaměřovala na sběr zpravodajských informací a provádění sabotážních a diverzních akcí. Současně se podílela na udržování spojení s československým exilem.

Kreslířka Barbara Šalamounová je největším nedostatkem a slabinou v prezentaci celého historického komiksu. Je zjevné, že navazuje na původní Obrázky z českých dějin a pověstí dodržením konceptu, který byl nastolen a pokouší se i o určitou infantilní a humornou kresbu, rovnající se s Jiřím Kalouskem. Zde beze zbytku platí, že když dva dělají totéž, není to totéž. Co mne nepřestává negativně fascinovat je její ztvárnění nosu, díky čemuž vypadá drtivá většina postav jako kreatury. No, a v případě, kdy máme k dispozici dostatek dobových fotografií a filmového materiálu, můžu směle prohlásit, že si většina protagonistů v komiksu není ani podobná. Spíše vypadají jako nechtěné karikatury, ale tím to zdaleka nekončí. Strana 9 umisťuje Vídeň kamsi doprostřed Atlantiku. Snad se jedná o bájnou Atlantidu? Ostatně i další mapky v panelech komiksu jsou zapeklitý oříšek. Na straně 33 kupříkladu text zmiňuje červenobílé stužky a Barbara namalovala trojbarevné. Strana 36 nám nabídne obráceně pověšené vlajky při oslavách vzniku republiky 28. října 1918. Auto v roce 1919 má na listě 46 velice neobvyklý, až moderní design. Na straně 78 vypadají namalované postavy vůči budově jako bájní titáni atd. Vytáhl jsem namátkou pouze to co mne přímo bodlo do očí, chyb je ovšem v komiksu mnohem více. V případě, kdy se jedná o historický dokument, sice určený pro děti od 10 let považuji výběr ilustrátorky za krok vedle. Když dva dělají totéž, není to NIKDY totéž.

To jsou mé jistě velice subjektivní názory a pohledy na dějepisnou látku představenou v komiksu, na níž mám své názory. Konec konců, každý jedinec by si měl utvořit nějaké postoje k historii a nebýt pouze konečným konzumentem účelově šířených dogmat. V podstatě se mi výběr témat pro knihu líbí a utváří pestrou skládanku neklidných let 1918 – 1945. Osobně jsem zvědav, zda budou mít tvůrci chuť a odvahu pokračovat v projektu Obrázky až do dnešních dnů.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE