OBRÁZKY Z ČESKÝCH DĚJIN A POVĚSTÍ

Čas je nejupřímnější kritik a nejtvrdší recenzent. Nikomu nestraní a nesleduje žádné vedlejší cíle, nemá politické ambice a nepotřebuje se zavděčit žádnému publiku, ani nakladatelství. Pokud přijmeme teorii času, tak lze věřit tomu, že zde existuje od Velkého třesku a bude tu jistě dlouho po nás. Můžeme mu tedy důvěřovat, že je nestranný a ve své podstatě i spravedlivý. Jestliže se v průběhu několika generací dočká kniha již v pořadí devátého vydání, je možno jí touto optikou považovat za veleúspěšnou. Vytrvale vzdoruje době, ač se i ona pomalu mění a vyvíjí. Řeč bude o komiksové knize Obrázky z českých dějin a pověstí.

Historie tohoto komiksu sahá až do let 1971-1975. V oněch dobách vycházel v dětském časopise Mateřídouška kreslený příběh s názvem Obrázková kronika českých dějin, jež se od roku 1975 přejmenoval na Obrázky z českých dějin a odtud již není daleko ke knižnímu názvu prvního vydání v roce 1980, který přetrval. Od roku 1975 pokračovala série volně pod názvem Obrázky z dějin českých objevů a vynálezů a některé vybrané díly nalezneme i v devátém knižním vydání. Autorsky se na díle podílelo hned několik lidí. Dnes bychom řekli tým.

Český malíř Jiří Kalousek je pravděpodobně nejvýraznější osobností celého cyklu a dal mu svůj jedinečný nezaměnitelný rukopis, který se dočkal u dětského publika kladného přijetí. Pamětníci si jistě vzpomenou na jeho ztvárnění neméně populárního obrázkového příběhu Otazníky detektiva Štiky, jež vycházel v časopise Ohníček. Autorem prvních textů Obrázků je spisovatel Zdeněk Adla, na kterého navázali redaktoři časopisu Mateřídouška Jiří Černý a Pavel Zátka. Stalo se tak u dílu s názvem Jan Hus. Knižní vydání doplnil syn kreslíře Jakub Kalousek o medailony a texty o F. Palackém, B. Smetanovi a A. Dvořákovi.

Komiks započne příchodem praotce Čecha na naše území a volně pokračuje z říše údajných starých pověstí českých až po doložitelné dějinné události. Poznáme tak postavy z legend – Libuši a Přemysla, první dodložené Přemyslovce, ale také Lucemburky. Stroj času v podobě knihy nám dále ukáže legendární husitské bouře, tragickou Bílou horu a dobu temna, jež následovala. Jak se dostáváme blíže k současnosti, budeme sledovat jednotlivé národní buditele a průběh českého národního obrození. Obrázkové příběhy nabídnou jako bonus české objevitele a vynálezce. Kniha končí vznikem Československé republiky v roce 1918.

Kniha v devátém vydání uvádí informaci, že na rozdíl od minulých Obrázků autoři vypustili ty části, které dnes již nejsou nutné ani důležité a mnohem víc přidali. Jelikož jsem člověk zvídavý a mám k dispozici druhé vydání komiksu z roku 1982, nemohl jsem se ubránit pokušení a případnému srovnání. Tady je pohled na upgrade knižního stroje času z verze 2 na verzi 9 v průběhu 32 let.

Obrázky jsou řazeny v přesném chronologickém pořadí, ale těžko lze rozeznat, kdy se jedná o pověsti a kdy o reálné dějiny. V devátém vydání knihy je možno odlišit, kdy jde o pověst pouze tím, že název začíná   písmenem O…, kdežto prvotní vydáni jasně uváděla v názvu kapitoly slovo pověst, a ani toto není pravidlem. Například O Janu Kozinovi je výjimkou z pravidla, kde lze těžko doložit, kde končí hranice dějin a začíná pověst. Možná i právě proto bylo upuštěno od onoho označení, neboť historické výzkumy postupně prokazují, že leckteré zkazky mají pravdivý základ. Heinrich Schliemann nikdy neuvěřil, že jsou řecké báje pouhá lidová smyšlenka a objevil pohádkovou Tróju.

Knihy se shodují až do strany 122, kde je přidán k novému obsahu objevitel hromosvodu-bleskosvodu Prokop Diviš, díky čemuž se dále číslování komiksů rozchází. Dále přibyl Josef Božek, Josef Ressel, František Antonín Gerstner, Jan Perner, František Palacký, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, František Křižík a kapitolka ČSR. To je tedy obsahový přírůstek z řad významných osobností a událostí pro rok 2014. V čem se jednoznačně nová verze zlepšila je kvalita tisku – pro porovnání má starší kniha na straně 99 tzv. duchy.

Padák z verze 1982 dostala textová část o nespokojenosti vykořisťovaných dělníků a učení německých učenců Karla Marxe a Bedřicha Engelse, kteří psali o společnosti, kde by nebylo chudých ani bohatých na straně 127. Kompletně neprošla do dnešních dnů kapitola s názvem Sjezd u kaštanu na stranách 146-147. Pojednává rovněž o bídě dělníků v 19. století a o největší stávce roku 1870 v textilní továrně ve Svárově, která byla krvavé potlačena. Kapitolka končí 7. dubna 1878 založením první české dělnické strany v hostinci U kaštanu v Praze. Čistku rovněž nepřečkal dělnický svátek 1. máj, který se odvolává do amerického města Chicago v květnu roku 1886. I tam padli robotníci a na jejich památku se rozhodli dělníci slavit 1. máj jako svátek pracujících v celém světě, u nás poprvé v roce 1891. Samozřejmě i zde je zmínka o Marxově a Engelsově učení (148-149). Toliko tedy porovnání vývoje knihy za 32 let, závěry si vyvoďte své vlastní.

Obrázky jsou unikátní v tom ohledu, že nabízí tradiční malebný pohled na dějiny naší země. Je to vize našich národních obrozenců, kterým je v současnosti vyčítáno, že lhali, mlžili a podobně. František Palacký pracoval na dějinách českého národa čtyřicet let a jeho dějiny jsou našim největším dějepisným dílem, má přezdívku Otec národa a jeho nominální hodnota je 1000 Kč. Pokud byste prošli pozorně knihou list za listem, zjistíte, že jsme jako národ byli vždy vystaveni germanizaci a západnímu vlivu. Tisíciletí docházelo k vytrhávání českých kořenů a úmyslnému ničení folklóru, jenž přetrval hlavně na venkově. Nelze se tedy divit národním buditelům, pokud někdy něco přikrášlili či přifoukli. Dějiny se opakují a náš národ opět čelí anglosaskému tlaku. Média na nás chrlí tuny anglických slov a to, co nedokázal Adolf s tanky a děly, dokázalo současné Německo ekonomicky. Děsí mne názory erudovaných odborníků, kteří prohlašují na současné moderní vlně antislovanství – antičešství, že slovanství je uměle vytvořený pojem. Jan Žižka byl vlastně terorista, legionáři taktéž, Masaryk poblouzněný blázen a Češi, že jsou vlastně slovanští Němci. Říká se, že každý ze sousední vesnice je odborník, něco na tom bude.

Na knihu Obrázky z českých dějin a pověstí mám příjemné nostalgické vzpomínky a jsem přesvědčen, že i drtivá část mých vrstevníků. Je úžasné s odstupem doby moci porovnat obsah stejné a přeci jiné knihy. Smět sledovat ideologické podprahové vsuvky poplatné socialistické společnosti a zjistit, že se mnoho nemění a stále jsou používány podobné metody manipulace, leč v mnohem rafinovanější podobě. Nikoliv ovšem v nové knize.

Zpětně jsem přesvědčen, že podobnou zábavnou formu by mohla dostat výuka dějepisu na určitém stupni základní školy. Je to přesně onen mocný druh nástroje, který mají učitelé k dispozici, jen se s ním naučit správně pracovat a nebát se ho. Chtělo by to zahodit předsudky vůči komiksu a vzdělávací systém by mohl dostat netradiční učební pomůcku. Nudná data nalévaná do hlav dětí v drtivé většině případů vytečou uchem ven a v hlavinkách nezbude ani vzpomínka. Data se dají vždy dohledat a v době vynálezu tisíciletí – internetu, jde o pouhou banalitu. Důležité je naučit se s informacemi zacházet, nikoliv se učit nazpaměť věty, kterým nerozumíme. Ne náhodou je v knize zařazen velký Čech přezdívaný učitel národů, Jan Ámos Komenský, jenž razil názor škola hrou. Nelze než se poklonit před jeho moudrostí.

Knihu vydal Albatros v devátém vydání roku 2014. Na knihu volně navazují Obrázky z Československých dějin, ale o tom zase někdy příště.