PŘED STRÁŽCI – MINUTEMANI A HEDVÁBNÝ přízrak

Alan Moore je ten, kterého komiksovému světu nemusím představovat. Puntičkář, detailista, člověk, který když se do scénáře pustí, víte, že zase zaperlí a z dílka se stane kult. Nejednou to dokázal a téměř v každém svém komiksu oslovil jinou sortu čtenářů. Najdou se však tací, kteří jeho tvorbu milují od A do Z, i když vždycky je to vlastně úplně jiné. A tak se nějak na svět vyklubali Watchmen – Strážci. Sešity plné superhrdinů, kteří vlastně nejsou až tak super, ale úplně obyčejní lidé. Mívají peníze, moc nebo chtějí jen pomoci v boji proti zločinným faktorům krizové doby. Po nocích se navlékají do kostýmů a řeší neduhy světa na pozadí studené války. A právě sociálně-lidský faktor dělá z Watchmen něco výjimečného. Nebudu však psát o Moorovi, ani o Strážcích, ale o tom, co bylo před nimi.

Před Strážci se tak zaměřují na jednotlivé jedince strážců představeni v samostatných sešitech. V zahraničí jich již vyšla pěkná řádka, ale v českém překladu se představují poprvé ve dvoj vydání Minutemani a Hedvábný přízrak. Prvně musím říci, že tato recenze byla jedna z nejtěžších, kterou jsem tvořil a psal dlouho, protože původní Strážce mám v originále, a tak souvislosti nativní angličtiny s kontrastem českého překladu mě občas uvedly do rozpaků. Nehledě na to, já sám jsem byl jeden z těch, kteří s konceptem nápadu o Před strážcích nebyli na větvi, a tak jsem se s přečtením originálního vydání zdráhal. Nakonec, po přečtení české verze, jsem se dostal i k původním komiksům, a tak v této recenzi budu používat anglických pojmenování, protože český překlad jmen je mi proti srsti.

Šestice Minutemanů umně napsána a ilustrována Darwynem Cookem ukazuje historii původních postav zaměřující se na jejich verzi o superhrdinských činech a příběh je o tom, jak se sešli. Příběh je vyprávěn z pohledu hrdiny Night Owl (Sůva) od samotného počátku, který si on pamatuje. A tak se dostáváme ke skvělým momentům, kdy se Night Owl uchází o místo v týmu maskovaných dobrodruhů – Minutemanů, ve kterém je například Silk Spectre (Hedvábný přízrak) či Captain Metropolis. Příběh je přímý, vypravěčský a nepředvídatelný, a tudíž já se po téhle stránce bavil. Bohužel však vídávám podobnosti s některými skvělými dílky jako například Justice League – The New Frontier nebo Kick-ass, což ale na kvalitě neubírá. Jen mě mrzí, že příběh je svým stylem omezen na vyprávění jednoho člena, a tak se celá historie Minutemanů promítá pouze na jeden úhel pohledu, přitom širší záběr by, při takové jedinečnosti a pestrosti charakterů, vůbec neškodil. V Moorovi Cooke evidentně inspiraci nehledal. Příběh vypráví stylem sobě jedinečným. Bohužel atmosféra napětí má, oproti Strážcům, kolísavou tendenci.

Kresba je naprosto brilantní. Její ikonický styl 40. let naprosto identifikuje dobu. Cooke se svou pestrobarevností a malebnou liniovou jednoduchostí přesně definuje charaktery a prostředí. Připadal jsem si jako bych vážně četl nějakého starého Supermana. Pokud jde o prostředí, módu, architekturu nebo vozidla, vše do komiksu krásně inspirativně zapadá.

Hedvábný přízrak (dále Silk Spectre) se představuje ve čtyřech sešitech. Tady si Cooke vybral pro spolupráci ilustrátorku Amandu Connor, která se podílela i na scénáři. Byl jsem překvapen, do jaké míry dokázali vybudovat celé pozadí jedné postavy. Vykreslení děje se zaměřuje na její vývoj od dětství, přes pubertu až po rozhodnutí stát se hrdinkou. Nejednou se dostává do potíží, kdy je zahnána do kouta. Vše je velice rychle rozehráno a prakticky jsem si vyprávění užíval. Skvělé pasáže z období, kdy Silk Spectre chodila do školy však střídají hluchá místa a celkový dojem se mi tak trochu zkazil. Velká část je věnována jejímu vztahu s matkou, kdy se tím definuje její chování a to, čím vlastně je. Bohužel její pubertální výjevy jsou někdy moc cítit, a i když existují temnější pasáže, příběh není rozehrán v tak velkém stylu jako u Strážců. Spíše se jeví jako dobrodružství dospívajícího děvčete.

Amanda Connor se na kresbě vyřádila. Ilustrace je fenomenální, s jemnou linií zaměřenou na obličejové rysy a mimiku, kdy bez jakéhokoliv popisu poznáte, co daným výrazem postava myslela. Temnější patina a stínování podtrhuje fakt, jak moc se k příběhu hodí. 60. léta tady jsou výrazně cítit. Connnor s Cookem zde odvedli skvělou práci a rozhodně bych si dokázal představit podobné příběhy o různých charakterech.

Nakladatelství BB/art, které si české vydání vzalo pod palec, provedlo skvělou práci. Vazba je měkká, desky jsou hrubší a oba příběhy jsou umně seskládány na zhruba třístovku stránek. Po jazykové stránce je překlad na vysoké úrovni, akorát, jak jsem již zmínil, nesympatizuji s překlady superhrdinských jmen. To bychom tady za chvíli mohli mít pavoučí, netopýří, železné či bůhvíjaké muže.

Pokud se někdo někdy pokusil zadaptovat, popř. rozšířit původní Moorovy myšlenky, vždycky se setkal s jeho kritikou. Stejně je to i u Před Strážců. Nebojím se tedy, že by se vypustili někdy na filmová plátna, i když nikdo nikdy neví. Každopádně já se teď již budu těšit na další dvojčíslo, které by mělo následovat, kde hlavní roli budou hrát Comedian a Night Owl. Snad se tvůrci polepší.