logo

FILMOVÉ MONSTRUM JMÉNEM VICTOR FRANKENSTEIN

Děj knihy Mary Shelley: „Frankenstein“ je asi tak notorický známý, jako třeba Tři mušketýři, Jekyll a Hyde nebo Bible, a stejně jako tyhle příběhy, i ten o šíleném vědci byl nejdednou proprán, vysušen, nakrájen a znovu sešit dohromady pro dobro lidstva. To téma je prostě vděčné a věčné – maniakální vědec vytvoří monstrum, které pak později hledá své místo ve světě. Ale jaké místo ve světě má muž, jehož jméno nikdo nezná, a jehož příjmením lidé mylně označují jeho vývtvor? Scénarista Max Landis napsal příběh plný obsáhlých dialogů, krkolomných výrazů, a neuvěřitelných zázraků, který má pramálo společného s hororem, za to jako fantasy drama funguje bezvadně.

Film měl premiéru minulý rok, ale na DVD a Bluray přichází na konci března, a tak jsem si říkala, že vzpomínku na něj opráším. Za normálních okolností by mě asi ani nenapadlo o něm psát – tedy neberu-li v potaz svou očividnou zálibu ve tvorbě skotského rodáka James McAvoye (jako třeba tady: Verba et voces #1: Neil Gaiman – NEVERWHERE (ENG; 2013) nebo tady: X-MEN: Budoucí minulost – změňte minulost snadno a rychle!). Snímek vážně není ničím extra vyjmečným. Co mě však skutečně zaujalo, a tím pádem přivedlo k této recenzi/úvaze, je naprosto devastující kritika vycházející právě z premisy, že film je žánrem horor. Není…tedy…podle Wikipedie možná je, ale odstraníme-li potvůrky a CGI, dostaneme brilatně zahrané drama o člověku vinícím se z osudové chyby.

Bylo nebylo…

Úvodní scéna otevírá příběh do starého a ponurého Londýna; zlého místa, kde se kriminalita množi jako kobylky při egyptské ráně, a kdokoli, kdo se jen trochu liší od předepsaných standardů společnosti, je okamžitě považován za zrůdu. K takovým patří i v cirkuse narozený, bezejmenný kripl Hrbáč (Daniel Radcliffe). Pracuje jako šašek, je konstatně zesměšňován a ponižován, a přitom v jeho zavšivené kebuli zeje mozek génia. Studuje biologii, anatomii a po nocích kreslí moc pěkné obrázky lidského těla. Po zranění jeho milované akrobatky Lorelai, se dostane do křížku s energickým studentem medicíny a vědcem Victor Frankensteinem (James McAvoy). Ten rychle rozpoznává Hrbáčův potenciál, a taky jeho potencionální problém – ne nenapravitelnou fyzickou deformaci. Rozhodne se tedy, že mladému chlapci trochu zamotá hlavu, a s naprosto sobeckým záměrem mu pomůže utéct z cirkusu, a nebojí se při tom jít i přes mrtvoly.

U sebe doma si pak Hrbáče několika chiropraktickými hmaty srovná jak pravítko, a vytvoří svého nového společníka, kterého pojmenuje Igor Straussman, po zesnulém spolubydlícím. Nový Igor rychle zvyká na prostředí ve Victorově domě. Dostává se mu obrovské cti pracovat po jeho boku, studovat knihy, a plnit si dávné sny. Dokončuje úkoly, které mu Victor zadá, jako vděk za možnost žít normální život. Jako běžně vypadající člověk také objevuje i své druhotné, zvířecí pudy, takže vyfešákovaný Igor svou milovanou Lorelai nenechá dlouho čekat. Po úspěšné demonstraci oživení prvního homonucula, resp. slátaniny šimpanze a několika dalších živočišných druhů, připraví rozmazlený baron pro Victora další výzvu – dodá mu prostředky pro vytvoření prvního skutečného člověka.

Tento tah se ale setkává s nevolí nejen na straně Igora, ale také inspektora Turpina (Andrew Scott), který má už od útěku Frankensteina a Hrbáče z cirkusu na Victora pifku, a dává mu to dost neohrabaně sežrat. Bohužel však Victorovy ambice a víra, jsou mnohem neochvějnější, než by si Turpin kdy pomyslel, a jeho posledlost spravedlností se stává hozenou rukavicí pro osobní bitvu mezi pobožným mužem, a mužem vědy.

Naneštěstí ani Igor už si není tak jist, že chce pokračovat ve výzkumu, a Victora opouští (a Victor ho propouští). Na cestu k vytvoření prvního člověka se musí Frankenstein vydat sám, a jako ideální nové pracoviště se jeví opuštěné panství na skotském pobřeží…

Vysokorozpočtové béčko v pozadí dramatu

Pro pochopení filmu Victor Frankenstein tak, abyste ho neodsoudili hned po prvních 20 minutách, je postatné si uvědomit, že je to vlastně takové vysokorozpočtové béčko. Slepenec několika žánrů v ponurém, téměř až steampunkovém prostředí. Byl to filmařský záměr? To nevím, ale silně o tom pochybuji. Myslím, že se snaží tvářit hrozně seriózně, ale kdybych tento film měla brát vážně, v životě se na něj nedodívám. Hodně mi připomínalo Van Helsinga (2004). Ten byl také přitažený za vlasy, a sázel spíš než na logiku a děj, na počítačové efekty, cool kostýmy a populární holywoodská jména (Hugh Jackman, Kate Beckinsale). Bohužel ale Victor Fankenstein (2015) se ničím takovým zcela pyšnit nemůže. Pro drtivou většinu bude Daniel Radcliffe pořád Harry Potter, a Andrew Scott šílený Moriarty ze seriálu Sherlock od BCC. No, a co se McAvoye týče, jeho jediná momentálně opakovaná postava, je mladý profesor Xavier z X-Men.

Tudíž…Harry Potter, Moriarty a Charles Xavier jedou do Skotska. To zní skoro jako vtip, co? Co na filmu oceňuji, je taková příjemná surovost a brutalita, ale bohužel je jí tam málo. Kousky končetin gumového lvíčka nikoho nepohorší, CGI opička s jedním slepým očičkem je spíš k popukání, než ku strachu. Osobně se domnívám, že film měli udělat víc, než jen PG-13. Trocha pokřupaných lebek, vyteklých střev, a hned by to získalo doslova hlubší rozměr. Vždyť i prodloužená verze Hobit: Bitva pěti armád (2014) se pyšní hektolitry krve, a jaká to byla sranda. Ale očividně tvůrci opět chtěli zůstat přísupní a korektní (i když tam žádný afro-američan tam nebyl), a tak jsou všechny agresivní záběry mimo obrazovku nebo ve slepém úhlu kamery.

Druhá velice zajímavá věc je srovnávání se snímkem Sherlock Holmes (2009) od Guy Richieho, a ano, úvodní honička, zpomalené záběry a myšlenkové pochody obou hlavních přestavitelů opravdu přípomínají – a teď pozor – nejen Sherlocka Holmese od Richieho, ale také Sherlocka od BCC. Skoro jakoby se někdo snažil sázet na jistotu, protože oba tyto počiny jsou nesmírně úspěšné, momentálně populární, a rozdělují fanoušky do dvou táborů, což vůbec nevadí, protože i špatná reklama, je reklama.

Takže sečteno a podtrženo – jak může tato zatím jistá negativní kritika dopadnout dobře?

Inu, pouze ve chvíli, kdy film přestaneme pohlížet jako na horor, a začneme sledovat prvky „odlehčeného fantasy dramatu“. Je to vlastně hrozně jednoduché; přestavte si víru, že Země je placka, a udělejte ji skutečností. Představte si mnicha, co v jedenáctém nebo dvanáctém století skákal ze střechy s umělými křídly, a nechte ho vážně létat. Victor Frankenstein v tomto pojetí není o nic míň nebo víc, než fantasy plná skoro-kouzel a zázraků, tak proč od toho očekávat něco reálného, když ani Frankensteinovo monstrum samo o sobě existovat nemůže?

Vážně si nemohu stěžovat ani na herecké výkony, a to dokonce ani u Daniela Radcliffa, na kterého (se přiznám) jsem vysazená. Ať už jde o bohabojného inspektora, ryze kladného Igora, kterému vděk, láska a soucit teče ušima, nebo maniakálního Victora – všichni tak nějak fungují v rámci archetypálních parametrů. Zároveň jsou ale skoro až nudně statičtí, čemuž konkuruje měnící a vrstvící se Victor. Na začátku je to prostě magor, který se hrabe ve zvířecích vnitřnostech, ale později je konfrontován se svým otcem, minulostí, společenským postavením. Stane se obětí své posedlosti, až nakonec dojde alespoň částečného prozření. Film se tedy vším právem jmenuje Victor Frankenstein, ale ohánět se „pohledem z Igorovy strany“ nebo hororem skutečně nemá význam – ani jeden ze dvou těchto bodů není splněn na 100%, a že Igor působí jako vypravěč na tom téměř nic nemění.

Victor Frankenstein (2015) není horor, nýbrž akční fantasy drama o posedlosti jednoho člověka, o boji se smrtí, a tenké hranici mezi vědou a šílenstvím. Ostatně, tehdy byla věda ještě v plenkách, a jak známe z historie, novátorské myšlenky se málokdy setkají s obecnými ovacemi. Film mi připomněl všechny ty skutečné vědce, kteří experimentovali s mrtvými zvířaty, elektřinou, a pokoušeli se vyvrátit slepou víru v Boží všehozáměr. Jsou to pro mě osobně hrdinové, a myslím, že by se jim moc líbilo, kdyby si stejně jako v tomhle filmu, mohli jednou zakřičet pověstné: „Je to živé!“

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Eva Lassler

Autor. Scénárista bez místa, trekkie, kreslíř, spisovatel, fanda Star Wars a hráč SW: The Old Republic.


KOMENTÁŘE