Tomb Raider S.2 – Bestie a démoni

Druhé díly a pokračování mají těžký úděl. Jejich hodnocení je vždy silně ovlivněno tím, co bylo před nimi. Pokud byl první díl propadák, pak je zde riziko, že druhý díl vůbec nevyjde. Ale když už vyjde a někdo si ho přes neúspěch prvního dílu koupí, tak může poměrně snadno překvapit. Horší to mají pokračovaní úspěšných prvních dílů. Pokud se lidem první díl líbil, tak od druhého očekávají přinejmenším stejnou úroveň a originalitu. A to bývá zatraceně těžké. V létě vydalo nakladatelství Comics Centrum obří knihu Tomb Raider Archivy S.1 a nyní přichází s druhým svazkem S.2.

Nepředpokládám, že někdo ze čtenářů, kteří čtou tyto řádky, nezná Laru Croft. Ale pro pořádek – archeoložka s mozkem Indiana Jonese, akrobatickými schopnostmi Spider-mana, šermířským uměním Connora MacLeoda, majetkem Bruce Waynea a hlavně s tělem bohyně. Vykradačka hrobů a zlodějka, která více než než štěteček na vykopávky používá své dvě pistole. Přiznejme si hned na začátku, že Tomb Raider není žádný literární skvost oplývající dějovými kudrlinkami a neúprosnou logikou. Na to si Tomb Raider ani nehraje. Nabízí dobrodružství, souboje, magické bytosti a artefakty a zase dobrodružství. A samozřejmě krásnou kresbu Lary Croft.

Jaká je tedy kniha Tomb Raider Archivy S.2? Dokáže obstát ve srovnání s prvním dílem?

Archivy S.2 jsou v prvé řadě větší, co se počtu stran týká. S 496 stranami je to slušný špalík, který oproti první knize narostl o 80 stran. Dalším a možná zásadnějším rozdílem je fakt, že na osmi příbězích, které kniha obsahuje, už nepracoval jen jeden scénárista, ale rovnou tři. První dva příběhy napsal Dan Jurgens, autor všech scénářů v první knize. Těm, kdo četli jeho předchozí knihu, bude jeho rukopis známý. První příběh se jmenuje Střípky času a je nejdelší v celé knize. Jeho výtvarná stránka je dílem Andyho Parka, hlavního kreslíře první knihy. Tímto příběhem však Andyho práce na Tomb Raider končí a dále je už jenom příležitostným autorem obálek. Druhý příběh s názvem Devět životů je derniérou pro Dana Jurgense. Jde o jednosešitovou jednohubku a Jurgens se zde s Tomb Raider loučí ve velkém stylu. Devět životů považuji za scénáristicky nejlepší povídku z celé knihy. Vypráví o tom, jak Lara k jedné své výpravě přizvala novináře, který se do lovců pokladů často obouval. Výtvarná stránka této povídky je dílem Gerarda Sandovala. Jeho kresba je lehce cartoonovsky zjednodušující. Sandoval nakreslil více povídek v této knize, ale zde je jeho lehce odlišný styl nejvíce rozeznatelný.

Třetí příběh v knize má název Tygří stezkou a začíná jím angažmá scénáristy Johna Ney Riebera, který pro Tomb Raider napsal celkem pět příběhů v deseti sešitech. Jeho scénáře nejsou tak srozumitelné jako u Jurgense, a to může být, zvláště v případě Tomb Raidera, na škodu. Rieber více sklouzává k metafyzice a v jeho příbězích se Lara dokonce dvakrát dostává mimo reálný svět. Například v crossoveru s Withchblade, kde se Sára Pezziniová utápí v žalu kvůli smrti Lary Croft, která mezitím v egyptském podsvětí bojuje o svůj věčný život. Za sebe můžu říct, že ač ten příběh není špatný, tak jsem byl z jeho průběhu lehce zmatený a chybělo mi lepší vysvětlení v závěru. Přes celé Rieberovo působení v Tomb Raider se vine jako nit na pozadí story o temném Lordu Vymesovi. Je to téma, které propojuje tři příběhy – Tygří stezkou, Zlá krev a V zahradě Medusině, přičemž poslední jmenovaný funguje jenom jako vata, ve které se vlastně nic neděje a jenom spojuje první dva. Dříve jsem zmínil pro mě nejlepší povídku v knize a nyní zmíním i tu nejhorší. Je to také krátká jednohubka a jmenuje se Dobyvatel. Je to historka, ve které se nedozvíte, pro co Lara vlastně jde a ani proč s sebou veze slepici. Prostě tam jenom proběhne nějaký děj a na konci se ptáte, jaký to vlastně mělo smysl a co se sakra stalo s tou slepicí.

Poslední příběh knihy napsal James Bonny a jmenuje se Anděl temnoty. Jeho začátek je možná až příliš podobný začátku Legendy o Medusině masce a také v něm dojde na zradu přítele. Zápletka se celkem dobře rozbíhá, ale celé je to na konci vyřešeno možná až příliš rychle a jednoduše. U jednotlivých příběhů jsem nerozebíral, jací výtvarníci je kreslili. Není příliš důležité kdo co kreslil, protože všichni zúčastnění výtvarníci používají téměř stejný styl. Kromě již zmíněného Andyho Parka a Gerarda Sandovala to jsou Scott Benefiel, Tony Daniel, Pop Mhan a Randy Green. Buďte si jistí, že jejich kresba je nádherná. Důležitými hrdiny obou Tomb Raider Archivů jsou inker Jonathan Sibal a vybarvovač Jonathan D. Smith. Díky nim vypadá práce všech kreslířů na první pohled stejně a Tomb Raider si tak drží svůj vysoký vizuální standart.

Knihu Tomb Raider Archivy S.2 otevírá předmluva výtvarníka Randyho Greena a ukončuje ji galerie obálek a ukázka fanouškovských komiksů, které vyšly ve fanzinu. Opět jde o obrovskou a nádhernou knihu, která si drží kvalitu a formát “Kurva velkých knih”. Je použit pevný matný papír, na kterém nezůstávají otisky prstů, a při otáčení těch velkých plachet nemusíte mít strach, že byste některou stránku mohli roztrhnout.

Dějem i kresbou je kniha důstojným pokračováním prvního dílu. Změna scénáristy nemusí být všemi čtenáři dobře přijata, ale to je subjektivní dojem a jiným čtenářům to může vyhovovat. Mám pocit, že je v druhé knize méně emocí a méně kontaktu s běžnými smrtelníky, což by ty příběhy udělalo uvěřitelnější. Zato je tam více akce a střílení. Ale přes všechny ty dojmy a pocity se můžete spolehnout, že Lara Croft zůstává krásná a že se s ní nudit nebudete. Protože Lara nic nenávidí více než nudu!