PŘED STRÁŽCI – OZYMANDIAS A KARMÍNOVÝ KORZÁR

Finito. Poslední dvojsvazek životopisů individuálních hrdinů slavného díla Strážci od Alana Moora je na světě. Nakladatelství BB/Art nám v předvánočním čase udělalo radost, a Před Strážci s podtitulem Ozymandias a Karmínový korzár tak parádně vyplňovali vánoční mezidobí. Co udělá Adrian Veidt, aby se stal nejchytřejším mužem světa a aby vymyslel plán na jeho záchranu známou ze slavných Strážců? Co dělat, když potkáte hrůzného Karmínového korzára známého z příběhů Černé lodě? Soubor Před Strážců nám ukazuje, jak bezmezná je lidská hloupost a že i superhrdinové chybují.

Veškeré příběhy Před Strážců byste rozhodně měli číst až po zdolání původního díla. U Ozymandiase tato podmínka platí dvojnásob, protože nám hrdinu představí v naprosto stejném světle, jak ho známe. Pokud jste Strážce nečetli či neviděli alespoň jako film, okamžitě přestaňte recenzi číst, protože si tím jen uškodíte, a upalujte pro komiks nebo do videopůjčovny.

Není nutné skrývat, že Adrian Veidt aka Ozymandias je padouch, který vzešel z příběhů Watchmenů, a jakožto nejchytřejší člověk světa je posedlý záchranou lidstva, a to za jakoukoliv cenu. V knize Před Strážců se vracíme do Adrianova dětství. Vidíme, jak vyrůstal jako zázračné dítě, jak rostl jeho zájem a starost o lidské pokolení, zejména pak tváří v tvář Dr. Manhattanovi v souvislosti s jadernou válkou. Veidtův život i plány jsou fascinující. Líbí se mi, jak je ukazován jako soucitný charakter, a s každou další stránkou jsem se zaujetím vyčkával, kdy se stane tím egoistickým darebákem ze Strážů. Adrianovy myšlenkové pochody mi daly mnoho k zamyšlení a na mé očekáváné otázky, které v průběhu čtení příběhu vyvstaly, jsem se vždycky dočkal rozumného vysvětlení. Scénárista Len Wein odvedl kus skvělé práce, protože dokázal pracovat s tím málem informací původního svazku a přitom vytvořil příběh, který dává smysl a je uvěřitelný, protože by to tak jednoduše mohlo být. Zároveň je vidět provázanost s jinými prequely, především s Komediantem a Dr. Manhattanem.

Kresby, o které se postaral Jae Lee, mě upoutávaly na každé straně a nádherně podtrhávaly celý Adrianův životopis. Ten neskutečný tón a patina přesně vystihly záměry vyprávění a téma celého obsahu díla. Tak jak byl Hedvábný přízrak lehce pubertální, Komediant lehce sociopatický, Rorschach nedokončený, Sůva předvídatelný či Dr. Manhattan krapet filosofický, Ozymandias je naprosto perfektní, vyvážený a dechberoucí a mistrovsky zakončuje celou kroniku prequelů o superhrdinech, kteří jednoduše nebyli super a měli spoustu chyb. Tento příběh je z celé série rozhodně nejlepší a vůbec mi nevadilo, že konec jsem již vlastně znal a bylo mi jasné, jak to dopadne.

Druhý příběh nazývaný Karmínový korzár se opírá o legendu Příběhů Černé lodě. Krátký příběh člověka, který zemře na moři a skrze putování přes hlubiny vod pekelných hledá tři předměty, které osvobodí jeho duši, je krásné umělecké dílo, nicméně v samotném vyprávění nebylo nic, co by bylo naprosto nezbytné, a opravdu jsem nenašel žádnou spojitost s originálem. Byl to příběh na pozadí, nebýt spojován se Strážci, možná by se mi i líbil, ale takto jsem si častokrát říkal: „Proč?“. Byla tam spousta prvků, které do Watchmenů nezapadaly, a s hloupými popkulturní odkazy (zmínka o Davym Jonesovi, který vystupoval jako kapitán Bludného Holanďana v druhém a třetím díle filmových Pirátů z Karibiku, mi přišla směšná) mi příběh zapadl do nějaké šerošedi. Tady to jednoznačně Lenu Weinovi nevyšlo, a i když je kresba Johna Higginse hezká, nic podstatného jsem si z Karmínového korzára neodnesl.

Posledním příběhem, který tento svazek obsahuje, je pidikrátký příběh Dolarového Billa, fiktivně vytvořeného hrdiny, který byl v rozpuku superhrdinských činů vytvořen pouze jako mediální loutka. Dozvídáme se o cajdákovém, podprůměrném herci Billu Bradym, kterého díky skvělému mediálnímu tahu bankovního společenství bude znát celá Amerika. Stane se tak silnou osobností, že pronikne i do spolku Minutemanů, promění se v opravdového hrdinu, a napíše si tak svůj vlastní osud. Po studené sprše Karmínového korzára byl Dolarový Bill prima zakončením celé série, a i když jsem jej ve vztahu k sérii nebral nijak vážně, krásně ukázal, jakou mají média moc a jak dokážou měnit lidi. Docela jsem se bavil a zhltal jej na krátké posezení. O scénář se opět postaral Len Wein a ilustrace parádně nakreslil Steve Rude.

Poslední Před Strážci přinášejí nejzásadnější dílo celé série, které jsem si přelouskal hned několikrát. Ostatní dva příběhy byly sice fajn, ale nebyl to pro mě žádný zásadní počin, nicméně právě díky Ozymandiovi se mé hodnocení vyšplhá dost vysoko. Doporučuji přečíst všem, kterým vrtaly hlavou některé otázky z originálu, protože já jsem s výsledkem nadmíru spokojen. Díky.