The Rising a Nová naděje

Předložky před a po, psány těsně za sebou, vymezují určité, něčím významné období. Většinou se mezi ně vkládá důležitá informace, jež definuje časový zlom, který ukončuje jednu éru a nastoluje věk nový. Dám drobný příklad: před svatbou a po svatbě, což je spíše takový soukromě tragický předěl v životě. Dále je dobrou ukázkou náš aktuální letopočet, kdy na jeho základě datujeme události před a po, přičemž již neuvádíme, snad z důvodů politické korektnosti, kdo stojí uprostřed dějinného mezníku. Nuže, a pokud píšeme ony zmíněné předložky velkým tiskacím fontem a stejně je i vyslovujeme, pak je zřejmé, že se svět PŘED a svět PO razantně a nevratně změnil. Želbohu, k horšímu. Mnohem a mnohem horšímu. Ale co bych vás dále unavoval, dosti mého přemítání. Dejme slovo německému spisovateli, kterým je Felix A. Münter.

Svět PO

„Jednoho dne šel svět do kytek.

Co přesně kolaps vyvolalo, by dnes už sotvakdo dokázal říct. Epidemie, přírodní katastrofa, snad nějaká ošklivá nehoda. Možná globální válka, v níž se jedna strana rozhodla zmáčknout červené tlačítko jako první a otevřela brány pekelné. A třeba to byla směs toho všeho, nešťastná shoda okolností – anebo taky ne… V kolektivní paměti se jednoduše objevila výrazná dělící čára. Označovala dobu PŘED a dobu PO…“

Přesně tak začíná první díl postapokalyptické trilogie The Rising – Nová naděje Felixe A. Müntera. Nebudu ani na chvilku zastírat, že jsem se záměrně vyhnul úvodu na provařené téma postapo a úmyslně nechal promluvit autora samotného. Ostatně soudím, že co se příčiny týče, v tomto podžánru sci-fi, nedá se dnes přijít s něčím novým či převratným. Snad naposledy Joe Hill a jeho Ohnivý muž přinesl trochu svěží invence? Pro postapo je důležitý hrůzný následek, a tím jsou trosky naší civilizace, na kterých lze vystavět příběh o přežití, kdy je velice těžké, neřkuli nemožné zůstat člověkem. Do kulis zničeného světa zasadil své vyprávění i autor knihy.

Každej loupežník má svý podmínky

Čtyři přátelé Eris, Sal, Perry a Tyler si v nově nastalém chaosu kryjí záda stejně, jako obdobné skupinky či drobné komunity. První dva jsou milenci a druzí dva strýc se synovcem. Jejich hlavní obživou je loupení, které spočívá v přepadávání kupeckých karavan a pocestných. Zajímavostí je, že naše čtyřka ctí jakýsi morální kodex, kdy nevraždí, pokud to není nezbytně nutné. Osobně musím poukázat na paradox, že onen závazek působí dosti nepravděpodobně ve světě, kde má lidský život nulovou hodnotu. Zloději se tak vlastně dobrovolně vystavují budoucí pomstě, což není moc logické.

Při jednom ze svých přepadů narazí na zvláštní úlovek, jež má podobu datových pamětí. Čtveřice zpočátku považuje lup za přehmat, vždyť k čemu jim budou artefakty z doby PŘED, v technologicky prostém světě, kde není elektřina? Hodnotu zde mají potraviny, léky a zbraně s municí, tak k čemu je dobrá nějaká stará relikvie? Netrvá to dlouho a dostane se jim odpovědi, jíž rozumí. Po jejich stopě se vydává trestné komando, které nemá žádné sociální zábrany a mravní zásady. Holt, každej loupežník má svý podmínky…

Německý spisovatel Felix A. Münter (*1985) se vydal po čtenářsky velice atraktivní stezce a v zásadě z ní nikterak výrazně nevybočuje. Autor na pozadí jakési imaginární katastrofy, blíže neujasněné, modeluje dynamické melodrama, jež těží z naprosto banální zápletky. Ve skutečnosti jsem si kladl otázku, jak je (sakra) možné, že něco, co má sílu změnit svět (tvrdí to anotace), přepravuje parta outsiderů a tu následně oloupí jiná banda outsiderů? Nakonec se sice objeví jakési vachrlaté vysvětlení, jež se mi zdá býti krajně neuspokojivé a neberu ho. Zápletka příběhu je opravdu velice chatrná. Čtenář by měl asi vědět, že v první části trilogie je ústředním motivem vyprávění cesta z bodu A do bodu B. Vlastně platí, že i cesta je cíl.

Každá výprava odněkud někam vede a na nebezpečné trase vás může někdo nebo něco přepadnout či odklonit od původního směru. Postup se tak může zpomalit a zcela zadrhnout. Nebo se může přetavit v nezastavitelnou kaskádu událostí. Text se díky nečekaným komplikacím dá lehce natahovat, nastavovat a rozlavírovat o věci nepodstatné, aniž by bylo vyjeveno něco smysluplného.

Dlouhé cestování má ovšem jednu podstatnou výhodu, a tou je důkladné poznání charakterových vlastností hlavních postav a mytologie světa, ve kterém se jejich prostřednictvím pohybujeme. Nuže kostky byly vrženy a zatím není jasné, zda se jedná o bezvýznamné literární plácnutí do vody, nebo bude následovat efekt motýlího křídla? Pokud by platila druhá uvedená možnost, tak anabáze nebyla zbytečná a počítačové paměti mohou mít zázračnou moc. Třeba jako mýtický svatý grál?

Kniha The Rising – Nová naděje vyšla v nakladatelství Mytago v roce 2017. Překlad provedl Michal Smrkovský.