ROBERT E. HOWARD – ČERNÝ KÁMEN

Robert E. Howard je často označován jako otec žánru Meče a Magie, kde nejvíce přispěl vlivnou tvorbou děl okolo Barbara Conana, krále Kulla čí Solomona Kanea. Krom mistrovsky vytvořených napínavých fantasy dobrodružství, protkaných hrdiny silných paží, Howard uměl vykouzlit také hororové, temné příběhy a žánrově tak “soupeřil” s jeho dávným přítelem a kolegou H.P.Lovecraftem. Tyto příběhy se rozhodlo zveřejnit nakladatelství Laser books ve své edici – Klasická díla hororu – vytvořilo soubor jedenácti vybraných povídek, které jakoby vypadly přímo z Lovecrafta. Howard ve své době totiž nejen přispěl, ale přímo pomáhal formovat lovecraftovský svět, jak jej známe. Soubor povídek Černý Kámen přináší zajímavý hororový přídavek, který se mrazivou atmosférou a temnými příběhy jen hemží, a i když se odehrává téměř o století zpátky, dokáže ji ocenit i současný čtenář, o milovnících a nadšencích do kultu Cthulhu ani nemluvě. Ostatně byl to právě Howard, který stvořil nezapomenutelné fiktivní dílo německého okultisty von Junzta Unaussprechlichen Kulten neboli “Nevýslovné kulty”, na kterou (podobně jako na Nekronomicon) odkazuje ve svých povídkách sám Lovecraft, a významně se otiskla v celém universu.

Pestrý dynamický styl Howardova vyprávění se ovšem podstatně liší od toho, který ve svých hororech použil Lovecraft. Zatímco H.P. se více zaměřil na atmosféru napětí a hrůzu pradávného zla, která děsí, a drtí psychiku “obyčejných” lidí, Howard prokazatelně více pracuje s heroickým akčním střihem a vizualizací. Soubor Černý kámen je důkazem, že Howard je spíše autorem hrdinných reků, dramaticky vykreslených detailů a dynamické násilné akce. Jeho hrdinové mají oproti Lovecraftovi dobrodružství v krvi a tudíž je často struktura jako přes kopírák. Hnacím motorem je tak často lidská zvědavost (až posedlost), touha po dobrodružství, honba za poklady, či prozkoumávání neznámého. Jeho umění pracovat s prostředím okolo hrdinů, jde ruku v ruce s hororovou dynamikou a děsivými nechutnými obrazy. Sice občas zabrouzdá do témat psychologického hororu, či staví své hrdiny před lovecraftovské řešení, ale je vidět, že tohle není úplně jeho šálek kávy a situace častěji vyřeší typicky conanovsky, tj. s dramatickým koncem. Stále se ovšem drží dané pulp-noirové patiny, kterou jeho povídky rozhodně mají.

Sbírka Černý kámen je umně poskládána. Obsahuje povídky, jak u nás již známé, tak ty, které se u nás nevydaly a většina z nich se objevila v magazínu Weird Tales mezi lety 1925 až 1937. Povídky se dají dělit do dvou typů, kde u většiny převládá akční pojetí žánru, zpravidla s dvěma hrdiny, kteří se často dostávají do konfrontace mezi racionální a nadpřirozené vysvětlení (např. Aššurbanipalův plamen nebo Démon prstenů). Ve zbytku příběhů se spíše setkáváme s pokusy o klasický lovecraftovský horror, kdy osamělý jednotlivec bojuje s neznámou plíživou hrůzou (Černý kámen, Nestvůrný kopytnatec). Už z podání autora je zjevné, že akční styl je mu bližší a to i přes fakt, že jeho ponuré příběhy mají lepší atmosféru než ty dynamické.

Z obou „typů“ bych dokázal vyzdvihnout jeden zajímavý kus. Aššurbanipalův plamen (ten mimochodem u nás již vyšel ve sbírce napínavých povídek – Tygří moře), je typický howardovsky akčně dobrodružný příběh, plný exotické atmosféry o honbě za bájným pokladem, s kořením plíživé nadpřirozené kletby. Naopak Nestvůrný kopytnatec je typický lovecraftovský okultistický příběh o tom jak se na svět dostane jedna škaredá pekelná potvora. Celá jedenáctka povídek má rozhodně co nabídnout a pokud máte rádi Lovecrafta, barvitý styl zvoleného již archaického jazyka, Howardovy hrůzostrašné povídky si zamilujete. Pokud ovšem očekáváte hrdinnou fantasy se svalnatým rekem v čele, budete nejspíše zklamáni. Sbírka Černý kámen u mě splnila to, co jsem očekával – Prastaré zlo, okultismus a démonické kletby a dávné legendy, navíc okořeněné špetkou (někdy i hrstí) exotické atmosféry.

Tato recenze byla zveřejněna i ve 21. čísle hororového časopisu Howard.