logo

Přechod 3: Město zrcadel

Sedm let je dlouhá doba. Sedm let prý trvá, než se buňky v našem těle kompletně obmění. Tvrdí to alespoň romantická, ale mylně rozšířená představa, na kterou navazují samozvaní odborníci na sedmileté manželské krize a jiné sedmileté životní cykly. Po sedmi letech je dle jejich názoru člověk jinou, novou osobností. Někdo může prožít Sedm let v Tibetu a sedm roků také trvalo, než se ne/trpělivý čtenář dočkal uzavření trilogie Přechod, od vydání prvního dílu v roce 2010. Stálo drahné čekání za to?

Trilogie Přechod v podstatě staví na neutuchající vzedmuté vlně zájmu o upíří motiv, který jakoby pro moderní dobu objevil spisovatel Bram Stoker v jeho románu Drákula, vydaném již v roce 1897. Původní komorní téma prošlo za uplynulé dekády vývojovou změnou a obrodným procesem odpovídajícím soudobé dekadentní společnosti.

Prostý lid si neustále žádá chléb a hry, na způsob Římské říše, a má je mít. Popkultura je zajistí. Čím větší úpadek lze vypozorovat v lidském společenství, tím více krve se valí na široké masy ve formě povrchní zábavy. Dnes již nikoho nevyděsí dvě nepatrné ranky na krku mdlé panny a netvor v rakvi, který je způsobil. Autoři hlavního proudu tudíž jedou na plný jateční výkon a proměňují tradiční krvesaje v postapokalyptický námět, jako se tomu stalo v trilogii Přechod.

Dva díly ve zkratce

V první stejnojmenné části s názvem Přechod (2010) otevřela americká vláda Pandořinu skříňku a vypustila do světa zhoubný virus, který mění lidi v upíry. Novodobá geneze krvavého druhu netrvá příliš dlouho a vampýři si pod vedením Dvanácti prvotních pijavic podmaňují téměř celou planetu. Ohniska člověčího odporu pomalu slábnou a uhasínají. Kdo odsud odejde poslední, ať zhasne!

Druhý díl s názvem Dvanáctka (2013) se dějově posouvá o sto let vpřed a čtenář sleduje anabázi potomků přeživších lidí a ustavičný boj proti hordám nemilosrdných viráků. Jako jakási šedá eminence a protipól pustošivého kmene prochází oběma díly infikovaná dívka Amy, jež závěrem bude stát za pádem Dvanáctky a jejích nemrtvých legií. Zdá se, že lidé budou moci opustit hradby První kolonie a osídlit znovu Zemi.

Město zrcadel je tu! Sláva?

Ihned zkraje se musím přiznat, že jsem dlouho zvažoval, zda do této recenze jít. Sedm let je skutečně dlouhá doba a na Přechod amerického spisovatele Justina Cronina jsem si již skoro nevzpomněl, pod přívalem novinek na trhu. Snad jen když jsem přerovnával knihovnu a pohled na neuzavřené dílo mi zvedl  krevní tlak. Měl jsem celkem obavy, zda si budu věrně pamatovat příběh pro potřeby tohoto článku. Nakonec se mé pochybnosti ukázaly jako liché a hodně mi v tomto ohledu pomohl prolog s názvem Ze záznamů Prvního kazatele („Kniha Dvanácti“), jež má formu teologických traktátů a přibližuje děj předešlý. Díky tomuto nápaditému prvku jsem vklouzl do stránek knihy jako do důvěrně prošlapaných papučí a dal se do četby.

Příběh zpočátku plyne volně, až zdlouhavě. Přeživší lidé řeší převážně potravinovou soběstačnost, porodnost, rozpadající se infrastrukturu a jiné technické záležitosti. Po odchodu rasy, která na sto let ovládla svět, evokuje vyprávění v mnoha paralelách například výstavbu a budování zpustošené Evropy po druhé světové válce. Bude třeba vystavět novou civilizaci na základech té staré.

Další časový posun je cirka o nějakých dvacet let, kdy vyrostla další generace v přesvědčení, že viráci jsou jen strašidla pro malé děti. I tady lze zaregistrovat paralelu s naivitou mládí, které se domnívá, že ohromí svět a je hluché k názorům a životním zkušenostem starších. Vlastně v tomto případě budou platit mnohem více než kdy dřív slova jejich amerického předka – Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat (George Santayana). Viráci se vrací…

Tyto časové skoky nejsou jediné v knize a čtenář se setká i s hlubokou retrospektivou, která osvětlí osudy a pohnutky faktického zakladatele upíří říše Timothyho Fanninga, řečeného Nula. Tato pasáž, která nás zavede až do paralelního vyprávění s prvním dílem, se moc povedla a dala mi dokonce zapomenout, že čtu aktuálně postapo. Jedná se tak o kratší příběh v příběhu samotném, který by vystačil na samostatnou novelu.

No a aby toho nebylo málo, tak nás Justin Cronin přenese ještě do blíže neurčených snových kosmosů, kam většinou vstupují pouze virusem nakažení jedinci. Výše uvedené může u někoho vyvolat představu zběsilého galimatyáše, ale buďte bez obav, vše je obstojně vypravěčsky zvládnuto a kupodivu se dobře čte. Ústřední postavy pak mají uvěřitelnou a bohatě popsanou psychologii, díky níž budete sdílet jejich radosti a strasti. Moc se mi líbily úvahy o životě a jeho významu, jež mají až filozofický rozměr. Svazkem také prostupuje shakespearovská láska, náboženská symbolika a odkazy na ní (číslice dvanáct, Noe atd.).

Dobrý konec vše napraví

Poslední mé znepokojení se vznášelo nad tím, jak spisovatel trilogii ukončí, a zda ukočíruje onen časově široký svět, jenž si vybájil. Jak se neodvratně chýlil závěr knihy, tak naplno propukala má fóbie z tristních hollywoodských koncovek, kdy se musí (!) nutně (!) Dobro a Zlo utkat uprostřed  Manhattanu a pobořit několik přerostlých paneláčků. Osobně tyto velké finále považuji za čistě americkou diagnózu a číst, nebo je vidět po tisící první je duševním sebemrskačstvím.

Nakonec Justin Cronin (*1962) po řádném zmrskání mé duše (na Manhattanu) rozptýlil černé chmury a nabídl mi skutečně důstojné zakončení příběhu o holčičce, která zachrání svět. Konec dobrý, všechno dobré a já si ještě hodně rozmyslím, zda mu odpustím těch sedm let, během kterých jsem se stal jiným člověkem?

Knihu Přechod 3: Město zrcadel vydala Euromedia Group, a. s.Knižní klub v roce 2017. Přeložila Jana Jašová.

(Visited 198 times, 1 visits today)
  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE