Palahniukova omalovánková návnada

Amerického postmodernistického romanopisce a povídkáře Chucka Palahniuka není potřeba přestavovat. Každý alespoň slyšel, s velkou pravděpodobností i viděl, minimálně o filmové adaptaci jeho stejnojmenného románu Klub rváčů (kniha 1996 / film 1999) s hollywoodskými hvězdami největšího kalibru Edwardem Nortonem a Bradem Pittem. V našich končinách tento pozoruhodný román sice vyšel až rok po Elami dobře přijatém snímku, ale od té doby se autor pevně usadil v popředí zájmů českých fanoušků. Další překlady na sebe nenechaly dlouho čekat a aktuálně si jeho fandové mohou pochutnat na patnáctce překladových knih. Jednou z nich je i Klub rváčů 2 (2016), kde si jako formu pro pokračování svého nejznámějšího počinu Palahniuk vybral komiksové médium. Vždy byl považován za kontroverzního literárního experimentátora a zdá se evidentní, že se nyní dostal do fáze, kdy je fascinován nejen progresivním stylem psaní, ale také výslednou vizuální formou svého díla.

Novinka Návnada, která se nyní objevila na knižních pultech, je očividným důkazem vyřčeného. Podtitul zní Černobílé příběhy, které si sami vybarvíte a je potřeba to brát doslova. Nejde totiž jen o to, že Chuck Palahniuk předložil čtenářům novou povídkovou sbírku, kdy je nutné nad jednotlivými příběhy po jejich skončení chvíli přemýšlet, aby se naplno projevila barvitost promyšleného autorského záměru, ale v rámci kýženého efektu spolupracoval s osmi renomovanými kreslíři, kteří jednotlivé povídky ilustrovali coby antistresové omalovánky pro dospělé. Dohromady takto pojatá forma působí překvapivě svěže a zároveň originálně. Osm Palahniukových povídek, stejně jako celé knižní zpracování, tak nabralo netušených experimentátorských rozměrů, které ladí do jednoho význačného progresivního celku. Nutno jedním dechem pochválit i nakladatelství Crew, které k tuzemskému vydání přistoupilo s potřebným respektem a zápalem, a předložilo čtenářům počin, na jehož vizuální podobu jen tak nezapomenou.

Již úvodní povídka, kterou ilustroval americký komiksový výtvarník Lee Bermejo, známý například spoluprácí s populárním komiksovým scénáristou Brianem Azzarellem, Celý táta je neurotizující jízdou do mysli jednoho až přespříliš puntičkářského otce. Po dočtení posledního slova začnete přemýšlet právě nad charakterem této postavy. Nejde ani tak o pointu, která se cíleně dá celkem brzy vytušit, ale spíše o pohled na charakterové vlastnosti muže, jenž nejvíce ze všeho ve svém životě upřednostňuje řád a bezpečnost. Podobně výrazných postaviček s poněkud posunutým mravním kodexem najdeme v této knize celou škálu, stejně jako množství obskurních situací či pobuřující černé situační komiky.

Někdy jsou schopnosti postav posunuty až někam k hranicím fantastických či mysteriózních motivů, jindy se autor spokojí „pouze“ s pedantskými povahovými rysy, které ovšem posouvá z hlediska psychologie do vod extrémnosti a zvrhlosti. Jednotlivé kapitoly nejsou nikterak dlouhé a nemá tudíž přílišného významu je postupně rozebírat, neboť samotné načrtnutí předložených situací by čtenáře mohlo připravit o nejedno překvapení, které jim Chuck Palahniuk v této sbírce přichystal. Ti, kteří již měli s jeho literární tvorbou tu čest, si jistě teď pomyslí, že plody Návnady budou mít jako již mnohokráte chuť metaforické trpké laskominy s příchutí temnoty a deprese. A budou mít pravdu. Palahniuk zůstává stále svůj – dekadentní a nepřístupný.

Stejně jako Lee Bermejo do knihy svými ilustracemi přispěli Kirbi Faganová, Duncan Fegredo, Tony Puryear, Alise Gluškovová, Marc Scheff, Steve Morris a Joelle Jonesová. Pokud vám některá jména nic neříkají, tak se na konci sbírky dočkáte krátkých profilů a zvláště komiksovým fanouškům dojde, že s prací mnohých se již setkali. A přiznejme si, právě oni a samotný nápad pro takovéto zpracování jsou tím, co tuhle knihu zcela odlišují od tuny další produkce, na kterou můžete narazit v knižních svatostáncích. Vždyť i samotný autor svým pojetím psaní vybočuje z řady. Na druhou stranu se o Návnadě nedá hovořit jako o něčem, co by výrazněji převyšovalo jeho ostatní počiny. Dostaneme klasický Palahniukův nadprůměr, kde tentokráte mírně vítězí forma nad obsahem. Pokud však budete mít tendence chtít někoho blízkého „naučit číst Palahniuka“, tak tato kniha se jeví jako nejlepší možnost na dárek, protože díky jejímu zpracování ji žádný knihomilec jen tak z rukou nepustí.