logo

Nuly a jedničky

Všichni jistě známe, masmédii široce rozšiřovaný obrázek, vyjadřující, jak vypadá ten jedině správný hacker. Je to bizarní osoba, sedící za klávesnicí před monitorem. Na hlavě má kapuci, či rovnou tmavou kuklu. Kolem té ukryté entity tečou řetězce binárního kódu v podobě jedniček a nul. Tímto primitivním, neverbálním sdělením, má býti lidem sděleno na podprahové úrovni, že se jedná o zločince páchající trestnou činnost. Budiž, dejme tomu, aniž bych blíže pitval morální a právní aspekty, či nuance mezi pojmy hacker a cracker. Ale pokračujme.

Mediokracie je naopak na slovo skoupá ke státnímu, či korporátnímu personálu, jež se v posledních letech jaksi integruje v jednu, těžko oddělitelnou biomasu. Ony šedé kancelářské myšky, které denně docházejí do zaměstnání, nenosí kapuce či kukly, ale klasické obleky. Jsou to elegáni.  Požívají výhod státních zaměstnanců placených z kapes daňových soustrastníků, přičemž podstata jejich utajované práce může, a je mnohdy totožná s výkonem pranýřovaných hackerů. Lhostejno zda jsou z USA, Ruska, nebo Číny. Jiní zřízenci mohou nerušeně jednou rukou svačit třeba hamburger a druhou ovládat joystick vojenského dronu, který je schopen vraždit v reálném čase kdesi, na opačné straně světa. Prostě další den v práci.

Hacknutá realita

Jak je aktuálně vidno, původně akademický internet prošel evolučním vývojem a zlidověl. Stal se emoční stokou, ale také poslední relativně svobodnou platformou pro výměnu informací.  Celosvětová pavoučí síť se stala vlivnou kyber arénou dneška i zítřka. Stala se Týfónem.

Bohužel, v tomto ohledu předáváme dobrovolně vlastní osudy do jakési mocnější virtuální náruče. Všechno je navzájem propojeno se vším. Vše spolu komunikuje – stránky sociálních sítí, e-maily, mobilní telefony, platební karty, bankomaty, finančnická data, volby, kryptoměna, bezpečnostní kamery, GPS navigace, rozvody elektřiny, řízení nejenom letového provozu, jaderná síla, zbrojní systémy, zdravotní záznamy, nenápadné digitální termostaty, prázdné ledničky, pračky se šestým smyslem, tupé  vysavače a například televizory, které mají móóóc dlouhé uši. Stačí, je to ještě málo, nebo už hodně?

Společně jako lidstvo jsme stvořili nový paralelní svět, jež se snažíme mít neustále pod kontrolou. Ale je to vůbec možné, a pokud ano, jak dlouho bude trvat, než se střetneme se skutečnou  umělou inteligencí? Kdy se role obrátí, kdy se nám to vymkne z rukou? Dnes?

Jedničky a Nuly

Vše výše uvedené je konspektem knihy Nuly autora Chucka Wendiga. Nicméně, téma takto obecně podáno by se mohlo zdát jako suchopárné a nic neříkající černobílé konstatování. Takže tomu dáme nějaký rámcový příběh a špetku lavírování do šeda. Souhlasíte?

Pětice podivínů, hackerů, trollů, prepperů a pošahanců, která se původně nezná, má cosi společného – trpí sdílenou halucinaci. Nevěří vládě, mají zdravý odpor vůči establishmentu, a to z různých i často sobeckých důvodů. Stručně řečeno a bráno pohledem většinové populace, jsou to existenční Nuly.

Ovšem jednoho dne státní aparát udeří a na ony vyvrhele společnosti si tvrdě došlápne. Nuly jsou postupně odchyceny a naverbovány do služeb Strýčka Sama. Někdo by mohl namítnout, že se    rychle vzdaly svých snů, ideálů a hlavně volnosti. Ale v tomto kontextu je třeba vědět, že mocenská elita má na každého jedince onu pověstnou složku XYZ.

Na základě kompro materiálů jim posléze instituce moci, individuálně, učiní nabídku, která se neodmítá  – buďto strávit mnoho let ve vězení bůhvíkde (Guantánamo, Polsko), nebo rok práce pro nenáviděnou vládu. Popravdě, který hacker by nebyl zvědavý na to, co se ukrývá přímo pod pláštíkem zlovůle a jaký člověk, závislý na internetu, by vydržel dlouholetý zákaz používání počítače?

Delete 

Americký spisovatel  Chuck Wendig přichází na knižní trh s příběhem, jež není nikterak původní a v zásadě ani revoluční, což sám stvrzuje neustálým příměrem k popkulturní tvorbě. Vše tady již někdy někde bylo – Matrix, Skynet, vzpoura umělé inteligence, piklení mocných, ne/lidští terminátoři, nebo prohlédnuvší agenti tajných služeb, jež hodlají napravit svůj životní omyl. V tomto ohledu si troufnu kalit vodu a prohlásím, že kniha nepřináší žádné nové neotřelé myšlenky.

Na druhou stranu nelze tvrdit, že je svazek nečitelný a nemá šťávu. Ba naopak, co vyprávění postrádá na poli tvůrčí invence, hravě dohání akcí, dynamikou a šibeničním humorem. Nesourodá  pětice černých ovcí, která je nucena spojit své síly a čelit konspiraci z nejvyšších vládních kruhů, vytváří třaskavý koktejl charakterů, jež si prostě oblíbíte. Vlastně se dá říct, že se jedná o moderní pojetí biblického příběhu Davida a Goliáše. Nuže, a kdo by nefandil outsiderům? Vždyť, kdo z nás je dokonalý? Já ne.

K autorově cti lze přičíst kladné body i za to, že čtenáře s rozhledem neobtěžuje panoptikem  amerických, údajně jediných korektních hodnot, jež stravují celý svět, a nechává ho nahlédnout pomocí imaginárních postav do vrtkavé geopolitiky i z jiného úhlu pohledu. Želbohu se Chuck  neubránil největšímu z amerických klišé, a to takzvanému velkému finále na Manhattanu v New Yorku.

Závěrem ještě uvedu drobný fakt, a to, že jsem se záměrně zdráhal označit knihu Nuly jako sci-fi, neboť jak můžeme při současném překotném vývoji informačních technologií vědět, že nás již umělá inteligence nemá v hledáčku? Risknete si pochybovat o tom, že AI právě nedrží pomyslný prst nad tlačítkem Delete?   

Knihu Nuly vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub v roce 2017. Překlad provedla Lenka Faltejsková.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE