logo

Genevieve Cogman a Neviditelná knihovna

Příběhy z prostředí knihoven jsem měla vždy v oblibě, avšak musím přiznat, že se mi jich do ruky tolik nedostalo. Což je docela škoda, protože co může být lepšího, než když se knihomol začte do románu o svých pokladech – o knihách. A když je to ještě navíc zaobalené do dobrodružné fantasy, která by se mohla přirovnat k Doctorovi Who, nebo k románům Neila Gaimana. No, neberte to.

Existuje alternativní místo jménem Neviditelná knihovna, pro kterou pracuje knihovnice-začátečnice Irene, zároveň i agentka, jenž má za úkol cestovat do jiných alternativních zemí, kde sbírá vzácná beletristická díla. Jakmile je získá, předává je právě Knihovně a tím buď vzniká spojení mezi dotyčným světem a Knihovnou nebo je to jakási “památka”. V každém z těchto zemí musí být Irene v přestrojení a knihu jakýmkoli způsobem dostat, ať už pro to udělá cokoli.

Tentokrát je svou nadřízenou, knihovnicí Coppelií, vyslána do alternativního Londýna, kde má získat knihu s pohádkami bratří Grimmů. A aby jí nebylo smutno (ironicky řečeno), dostává pod svá křídla učedníka Kaie. Ze začátku z toho radost nemá, ovšem postupem času zjišťuje, že se bez něj neobejde. Jakmile se do alternativního Londýna dostanou, zjistí, že kniha s pohádkami byla ukradena a majitel zavražděn. Do toho se přidávají různé frakce, které se snaží knihu urvat pro sebe, jelikož je nějakým způsobem výjimečná – a mezi ně patří např. fae, kteří mají schopnost silně ovlivňovat druhé (s těmito bytostmi se v této knize setkáte hojně), dále pak upíři, vlkodlaci, …

A co vlastně tyto nadpřirozené bytosti v alternativním Londýně dělají? Doslova bordel. Na tomhle místě se totiž vznáší tzv. chaos, kdy zde nevládne žádná harmonie mezi faktem a fikcí, jinak řečeno – normální, obyčejné věci by tu měly převažovat nad těmi nadpřirozenými, které mají za následek tento chaos. O harmonii by se měli postarat draci, kterým se sem ale evidentně moc nechce. Takže si naši dva hlavní hrdinové musí vystačit se svými silami, magií a Irene se svým Jazykem. Což je druh magie, kdy poroučíte věcem, aby něco dělaly, jen stačí konkrétní požadavek.

Aby tohle všechno nebylo jednoduché, úkol jim ztěžuje knihovnický vyvrhel (který se rozhodl zaprodat Neviditelnou knihovnu a … ovládnout světy? Kdo ví.) a blázen Alberich, kterému jde samozřejmě o knihu také. Ale nikdo neví proč. Takže tu máme samozřejmě hned několik překážek, které je nutné odstranit a samotná Irene rozhodně netušila, že to bude tak složité. Protože většinou jsou pro ní takové úkoly hračka. A to jsem ještě nepočítala Ireninu rivalku Bradamant, “náhodou”se vyskytující ve stejném alternativním světě jako Kai a Irene a záhadného společníka našich dvou hlavních hrdinů, Valea, nabízejícího jim za každou cenu pomoc a důvěru. V podstatě každá věc zde je podezřelá. A v mnoha případech už jde i o život.

Neviditelná knihovna recenze

Musím za každou cenu obdivovat autorčinu fantazii. Dokázala vymyslet vlastní svět, který je velmi dobře promyšlený, propojený, ale i spletitý. Takový “labyrint” vyprávění se mi v knihách líbí, pokud dává smysl a je dotažený do nejmenšího detailu. Žel bohům, zde musím konstatovat, že ta dotaženost chybí, v mnoha případech jde o docela důležité aspekty v příběhu, které by pak měly dohromady dát celek románu. Rozhodně jsem si tak často neříkala “Ahá, tak takhle to je”, jen mi občas visel otazník nad hlavou. Genevieve Cogman nám toho chtěla hodně moc sdělit a natěsnat to do třísetstránkové knihy, takže vznikla možná nechtěná překombinovanost, která pro někoho může být náročná na pochopení.

Dále mi pak trochu vadil český překlad. Poznala jsem zde velkou strojenost a spoustu cizích slov, které se do kontextu ani nehodily. I spoustu opakujících se slov a problém byly v malém množství i zmatky, které buď vznikly překladem, nebo byly patrné už v originále. Na pohled tedy tato kniha vypadá jako pro děti, či mládež, ale obávám se, že vzhledem k jazykové struktuře příběhu, by tomu nemuseli čtenáři těchto kategorií rozumět tak, jak by chtěli. I já jsem občas měla velké problémy s některými větami, musela jsem je číst víckrát. Takže bych Neviditelnou knihovnu neřadila ani mezi oddechové čtení, je potřeba se na příběh soustředit. Možná většina vysvětlení přijde až s pokračováním, kdo ví.

Mohla jsem však nechat oči na obálce. Zde platí “v jednoduchosti je krása”, protože tomu tak je. Nejedná se o žádnou splácaninu čehosi, ale jen o zlaté orámování na fialovém podkladě s umělecky vyvedeným názvem uprostřed … Tomu není co vytknout. A ano, hodnotím knihu podle obalu 😀 Román tedy doporučuji k přečtení milovníkům fantasy, knihoven a složitějších příběhů.

Knihu u nás vydalo nakladatelství Omega v roce 2017 ve společnosti DOBROVSKÝ s.r.o.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Martina Kliková

Autorka a korektorka. Zdánlivě nevinná osoba milující metal, knihy, filmy, seriály, historii a medovinu. A divné věci.


KOMENTÁŘE