logo

My jsme legie nerdů

Hrdinové dneška neběhají po ulici v nahnědlých slipech, pod nimiž roztržití popletové nosí, voilà, jégrovky! Nemluvě o deviantní masce na tváři, nebo jiných, nepravděpodobných doplňcích pošramocené mysli. Možná by vám někdo i ve slabé chvilce přiznal, že masturboval při pomyšlení na přiléhavý latex Catwoman či róbu, americky trapné, politické agitátorky Wonder Woman. Captain America budiž odhalením kompletního kultu úchylů a bytostí po lobotomii. Tudy cesta evoluce nevede. Tudy rozhodně ne.

Kdepak vážení, rekové dneška nepotřebují svaly, neboť mají, voilà, mozky! A to nikoliv jako potravu pro zombíky, ale oni je vážně užívají! Cože používají? Mozky, no přece mozky! Většinou junáci začínají pracovat-programovat někde v zaplivané garáži, a trochu se z počátku na oko trápí, aby se neřeklo. Nicméně netrvá to dlouho, a voilà, napíšou revoluční software, jež si nějaký čas hýčkají, ke vzteku konkurence a pak ho s astronomickým ziskem prodají… Jistě, mluvím o nerdech, kteří si mažou archaické supráky na chleba. To jsou ti průkopníci dneška a pionýři  budoucnosti. Mozky poráží svaly!

Dávej pozor na to, co si přeješ

Přesně takovým nerdem je Bob Johansson, který úspěšně prodal své dítě, svou softwarovou společnost, a má velké plány, jak naložit se životem. Bude cestovat, poznávat svět a užívat si výhod rentiéra… Co bych vám povídal, však to znáte, nenaplněné sny každého z nás se Robertovi proměnily v realitu.

Jenomže Bob je filuta a myslí na zadní vrátka, což v ne-normálštině znamená, že si za utržené peníze hodlá zabezpečit také život po smrti. Bob vsadí na kryoniku i budoucí lékařský pokrok a již dnes podepíše smlouvu s firmou CryoEterna. Onen pomyslný úpis ďáblu, jako by přímo uspíšil průběh následných událostí a Robert je rukou osudu strčen pod pneumatiky projíždějícího auta… Dávej pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit…

O 117 let později aneb žiješ jenom dvakrát

Bob je skutečně probuzen sto sedmnáct let po své klinické smrti, avšak svět se hnul jiným směrem než předpokládal. Ne vše co si představoval a zaplatil se totiž uskutečnilo. Inu, život je jeden velký kompromis. USA se proměnily v teokraci a Bobovi ostatky byly znárodněny a stal se tak majetkem státu. Nu což, to by nebylo tak hrozné. Ale krutou pravdou je, že se probudil jako počítačový software, který bude ovládat umělou inteligenci v mezihvězdné sondě, při hledání obyvatelných planet!

Stejné zjištění dohnalo další rozmrazené intelekty k šílenství, ne tak Boba. Jako příkladný nerd nikdy společnost nevyhledával, lidi moc nemusel a osamělost mu nedělá zvláštní problém. Koneckonců naplňují se jeho bujné fantazie o cestování časem a vesmírných dálavách, tak proč toho nevyužít. Žije přece jenom dvakrát! Bob je připraven přijmout sudbu, pokoří vesmír a zachrání lidstvo. Vlastně mě napadá, že duch tentokrát opravdu zvítězil nad (temnou) hmotou. Jak prosté, milý Johanssone!

My jsme legie nerdů

Americký spisovatel Dennis E. Taylor si na živobytí vydělává jako programátor a v tomto kontextu dává jeho text naprostý smysl. Asi bude nutné říct, že obsah knihy je poměrně ztřeštěná záležitost, jež pravděpodobně osloví kované nerdy a pak snad ty další, nezasvěcené. Kromě mnoha věcí přitažených za vlasy se vyprávění odvolává k popkultuře a podle čtenářovy míry znalosti různých souvislostí vyvolá úsměv na tváři. Vlastně na odkazech k masové zábavě, hlavně sci-fi, přímo stojí humorná složka. Domnívám se, že bez poklony, kterou autor skládá zábavě pro široké masy, by kniha byla suchopárnou záležitostí. Negativně mě pak zaujal nadmíru používaný obrat, tak či onak a občasná hrubka, za kterou jistě může kosmický šotek.

Děj se odvíjí v poměrně udržitelném tempu, a když hrozí nebezpečí slovní onanie či utopení se v odborné hatmatilce, tak dokáže autor inovovat. Snad mohu i sdělit, v čem spočívá zavedení nového prvku. Vypravěčem je hlavní hrdina Bob Johansson a to znamená, že příběh je líčen v první osobě. Asi nikdo nebude pochybovat o tom, že by časem jeden virtuální Bob neměl co nabídnout a tak na to šel autor od lesa. Nechal si Roberta replikovat, přičemž každý nový Bob je stejným a přitom lehce odlišným. Tato spisovatelova invence vyvolá u čtenáře pocity rozpolcení, omamné závrati a náramné zábavy. Jen si to chce podle jmen a názvu kapitol pohlídat, kdo je kdo, mohlo by se vám to totiž plést. Něco, jako když si v duchu povídáte sami se sebou či před zrcadlem. Víme, ne?

Svazek My jsme legie je čistokrevná sci-fi, jež je poplatná dnešní době. Čtenář nalezne v knize moderní technologie a vize jejich brzkého uplatnění. Vše je podáváno s racionálním nadhledem na věci budoucí a odlehčeno špetkou chytrého vtipu. Soudím, že spisovatel Dennis E. Taylor je nerd, který vybral banku vlastní představivosti a tuto věnoval nám všem, odlišným.

My jsme legie!  

První knihu My jsme legie z trilogie Bobiverzum vydalo nakladatelství HOST v roce 2018. Překlad provedl Filip Drlík. Druhý díl série s názvem Protože je nás mnoho připravuje nakladatelství na podzim 2018.

(Visited 214 times, 1 visits today)
  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE