logo

Machinace

Člověk se začal odlišovat od svých zvířecích souputníků v ten okamžik, kdy začal vyrábět a používat primitivní nástroje. Mnohem a mnohem později přišly na scénu jednoduché mašiny, sofistikované stroje a průmyslovou revoluci, jež se časem přelila v digitální revoluci, nemohl už nikdo a nic odvrátit.

Lidstvo postupovalo dále po evolučním technologickém žebříčku přímo zběsilou rychlostí, až po čtvrtou průmyslovou revoluci a arogantní zahrávání si s umělou inteligencí. Pandořina skříňka byla otevřena a je pouze filozoficko-teologickou otázkou, či se mohl vývoj druhu Homo sapiens sapiens udát jiným směrem, nebo zda celou dobu směřoval člověk moudrý k období Machinací?

Machinace

Kyberneticko-fyzikální systémy, na které člověk delegoval svou těžkou práci a pravomoci se vymkly tvůrcům z rukou a rozpoutaly robo-apokalypsu. Robotická genocida je vedena proti lidem po celém světě a má za cíl, zcela vyhladit stopy po lidech stvořitelích, po lidech bozích.

Stroje pracují pod vedením vyššího echelona systematicky, neúnavně a bez nejmenších stop emocí. Umění zabíjet, jemuž se člověk učil celou dobu své existence, dotáhly stoje k absolutní dokonalosti během necelých pěti let a lidstvo se díky nemilosrdné strategii echelonu ocitl nad existenciální propastí. Hrobem.

Žalostné zbytky lidské rasy se ukrývají roztroušené ve strachu a posledním vzdoru po všech koutech planety. Zdá se, že dílo zkázy dokonáno jest. Ale člověk, na rozdíl od strojů, má vůli, naději a sny. Jak pravil klasik Tolkein, naděje se rodívá, když už nám nic nezbývá…

Po smrti se probudím

Ona poslední naděje přišla z mrazivé Aljašky a její základny McKinley, kde se osazenstvu podařilo napíchnout na zapomenutý satelit NASA a odvysílat zprávu přeživším. Američané tento skutek nazvali kýčovitě „signálem do celého světa“ a překvapivě se to ujalo. Tvář mimořádnému přenosu propůjčila zdejší vůdkyně Rhona Longová, což z ní učinilo celosvětovou hvězdu a symbol lidského odboje. Nicméně její sláva a proslulost z ní udělala také terč a veřejného nepřítele číslo jedna v očích (kamerách) brutálního nepřítele.

Jakoby předvídavá Rhona tušila osudy budoucí, tak se nechala ve vší tajnosti naklonovat. Aby nezmizela ze světa, jako poslední jiskra naděje, jako ikona lidského odporu. Vlastně, netrvá tomu dlouho a její černočerná předtucha se beze zbytku naplní. Rhona je skutečně zabita a do její úlohy a života musí vklouznout identický jedinec a nenápadně zapadnout do předurčené role. Díky prozíravosti původní Rhony se vrací zpět verze 2.0, a kromě armády strojů bude muset čelit také částečné amnézii a krizi vlastní identity.

Tabula rasa?

Americká spisovatelka Hayley Stoneová přichází v knize Machinace s tématem, které není nikterak nové a v mnoha nesčetných podobách již bylo zpracováno i o mnoho lépe. Autorka varuje čtenáře před případnými negativními vlivy techniky na lidskou populaci a naší přílišnou pohodlností či naivitou, když svěřujeme naše bytí a nebytí do péče nevyzpytatelného Matrixu. Pokud se podívám pozorně kolem sebe, tak musím potvrdit, že není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Až potud v pořádku.

Dalším motivem sci-fi svazku je velká láska (až za hrob) na pozadí světové katastrofy a často se zdá, jako by bylo vše ostatní nepodstatné. Děj knihy je vyprávěn v první osobě klonem Rhony Longové a my díky tomu můžeme nahlédnout hluboko do její intimní mysli plné citových rozporů, emočních bouří, nejasných vzpomínek, obrazů a záblesků minulosti, které přicházejí přímo ze záhrobí, a to hlavně, když je odmítána milencem původní Rhony, Camusem. Rhona se zmítá ve víru mnoha protichůdných pocitů a občas si připadá, jako nechtěný zloděj těl, přičemž je životně důležité, aby navenek zachovala pokerovou tvář. Masku velitelky, vůdkyně.

Pokud vás napadne, že to vše je příliš velké sousto pro jednu ženu, myšleno tvůrkyni Hayley Stoneovou i Rhonu Longovou, tak ano, je. Vyprávění se často brodí v úvahách, které mají mít pravděpodobně filozofický rozměr a povahu, ale bohužel jsou natolik mělké a laciné, že vyznívají naprázdno. Autorka také mnohdy varuje před klišé – před záchranou v poslední chvíli, před patosem, před kýčem, a to jenom proto, aby se o pár listů dále střelila (dělem) do vlastní nohy a všeho vysmívaného se sama dopustila.

Nemluvě o naprosto nedůvěryhodně podané geopolitické situaci, která pouze utvrzuje čtenáře o primitivním světonázoru polykačů hamburgerů. Samostatnou kapitolou jsou potom technologické znalosti autorky, kdy jsem se mimo jiné na straně 340 opravdu náramně pobavil. Rhona se tam dostává spodním vstupním poklopem do tanku, a trochu se pošťourá v zámku, který vlivem mrazu nedrží tak pevně. Nu, co k tomu dodat? Na Aljašce jsem nikdy nebyl, což asi ani paní spisovatelka, jež žije ve slunečné Kalifornii. Ale při vzpomínce na otevírání zamrzlých zámků v našich ledových měsících, mi zima zalézá za nehty ještě teď, u klávesnice. Brrr. Závěrem svazku je evidentní, že si Stoneová, sepsáním tohoto naprosto béčkového dílka naplnila jakési rádoby umělecké sny, jen si nejsem úplně jist, zda potěší i náročnějšího čtenáře.

Knihu Machinace vydalo nakladatelství Plus ve společnosti Albatros Media a. s. v roce 2017. Překlad provedla Johana Eliášová.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE