Kafkův pavilon

Alternativní historie patří k nejoblíbenějším směrům žánru science fiction. Pokud jde o výběr látky a nekonečné dumání nad tím, co by bylo kdyby…, tak jednoznačně vede téma nacistického Německa, jako vítězné mocnosti ve druhé světové válce.

Onen znepokojivý motiv většinou představuje totalitní mašinérii ocelových přileb a živě vykreslené utrpení židů, či třeba ještě cikánů. Osobně mi toto tvůrčí pokrytectví dosti vadí a působí na mne dojmem, jako by sionistům navždy patřil jediný možný patent pro bolestnou bolest a násilnou smrtící smrt. Většina autorů pak jenom tuto mantru tupě opakuje, aniž by se odvážně a nahlas zeptali – strádala jiná etnika pod okovanou botou fašistů méně? Byla muka a plánovaná genocida Slovanů snad druhořadá, i když byl počet jejich mrtvých mnohonásobně vyšší? Paradox? Nikoliv, farizejství jako vyšité.

Přímo do těchto člověčích kalných vod míří i románová fantazie švédského spisovatele Tonyho Samuelssona s názvem Kafkův pavilon. Ústředním námětem knihy je moc literatury a bájná svoboda slova, kterých se po právu obává každá autoritativní forma nad/vlády. Soudím, že je to zcela pochopitelné.

Pero je mocnější než meč?

Volnomyšlenkářští lidé, kteří se nezávisle projevují, vyjadřují se, a čtou také jiné odlišné názory, než jsou ty oficiální propagandou předkládané, se nenechají jen tak utáhnout na vařené nudli. Člověk samostatně přemýšlející, uvažující a události analyzující je tudíž největším nepřítelem plíživé totality.

Přesně takovým jedincem je, kromě skutečně žijících postav, fiktivní spisovatel Sigge  Eriksson. V několika pravidelně se střídajících časových liniích budeme sledovat jeho mladické nadšení pro správnou věc a naivní pacifistický zápal, který bude brzy vystřídán vystřízlivěním, prozřením a ohnutím hřbetu před brutální fašistickou ideologií. Ke změně názoru, alespoň navenek, přispěje jeho věznění, sadistické mučení a ukázání jakýchsi únikových dveří, jež nabízejí vábivé světlo na konci pomyslného tunelu jeho anabáze.

Ovšem, nic není zadarmo a ani zrada sebe sama ne. Za vše se v životě tvrdě platí a občas i nejkrutější daní. Žádná sleva není bezplatná. Aniž bych byl nadutým soudcem, tak musím hořce konstatovat, že někdy musí člověk upsat duši ďáblu. Jiné cesty mnohdy není, než kulhat do věčného zatracení.

Ona katarze protirežimního autora vede ponejprv skrze písemné doznání se z ideového pochybení, a posléze k sepsání hodnotného literárního díla pro stávající systém nadlidí. Nakonec i románoví fašisté pochopili, že nelze do nekonečna pálit knihy na hranicích, ale budou muset pozvolna povolit otěže útlaku a dát lidem zdánlivý pocit svobody s trochou předem kontrolované negativní kritiky. Ostatně, nejlépe se monitoruje opozice, kterou si vládnoucí establishment sám vytvoří. Místo, kde se tak má státi, si vězni-spisovatelé přejmenovali osudově na Kafkův pavilon. À Propos, podobnost se jménem duševně roztříštěného spisovatele Franze Kafky není čistě náhodná.

Děj literární fabulace Tonyho Samuelssona (*1961) je zasazen do severského Švédska a od naší známé reality se odklání zhruba v době, kdy byla Rudá armáda rozprášena a zahnána do sibiřských stepí. Historií nedoceněný J. V. Stalin byl zabit a vítězné Německo uzavřelo později separátní mír s Anglií.

Jestliže jde o mne, tak jsem neskonale vděčný, že se tento scénář nikdy nenaplnil a Hitlerův Mein Kampf, nebo Himmlerova psychopatická výzva k vyhlazení všech Slovanů, dnes patří k děsu plné minulosti, z které bychom se měli konečně poučit. Tím polopatě říkám, že já bych jinak NIKDY nenapsal tuto recenzi a vy byste jí NIKDY nečetli.

Knižní anotace případnému čtenáři slibuje pouze to, co je skutečným konspektem knihy a zcela jasně k vám hovoří „Po Hitlerově vítězství ve druhé světové válce je Švédsko vazalským nacistickým státem…“ Jak prostě napsáno. Jenže, já jsem si vlastně dodnes nedokázal představit, že by vyfabulovaný Adolf Hitler, vydatně sponzorován západním kapitálem, mohl zvítězit jen tak lusknutím prstů, bez opory jakési pokřivené deus ex machiny. Bez podpory tajné zbraně, bez pomoci utajované okultní společnosti Thule a její černé magie, či jiným fantaskním způsobem.

Tím vším chci vlastně říct, že jsem čekal od knihy vše jiné, jen ne to, co je jejím reálným obsahem. Tak pozor na to! Bacha. Kromě jedné zásadní osudové odbočky, která změnila tok dějin, neobsahuje robustní svazek žádné fantastické prvky. Zda je to hodně, nebo málo, ponechám již na vašem uvážení.

Samuelssonovo vyprávění se brodí švédskou historií a nezajímavou politikou, těžkopádnou literární teorií a interesantní filozofií. Námětem svazku je i předurčená láska a věčné hledání lidské identity, a místa ne/obyčejného člověka v třídní společnosti. Kniha Kafkův pavilon není z těch, co se čtou jedním dechem, na jeden zátah, ale patří k onomu druhu prózy, která se během četby pravidelně odkládá, ač je po řemeslné stránce bravurně sepsána. To už je ovšem údělem vysoké literatury, že pane Kafko?

Kniha Kafkův pavilon vyšla v nakladatelství ARGO v roce 2017. Překlad provedla Jana Holá.

Autor tohoto textu, s naprostým nedostatkem politické korektnosti, nikdy nepochyboval, nepochybuje a ani nebude v budoucnu pochybovat o holocaustu. A především, nechce rozhodně skončit v rukou ideopolicie, takže si raději ani nic nemyslí.