logo

Hororové příběhy: Děsu plný dům

Přiznejme si to – Na hororu je něco vyjmečného. Nutí nás cítit. Cítit strach a hrůzu, takové to mrazení po celém těle. Horory jsou plné mrtvol, atmosfér, které by se daly krájet. Všude je krev a násilí. A stejně nám to nedá. Už pro ten opojný pocit, kdy se bojíme a srdce nám buší, horor může být jakousi drogou. Vyvolává v nás morální otázky a před dětmi horory častokrát schováváme. Nevypravujeme jim před spaním a modlíme se, aby si z Andersena nenadělali do gatí.

Spisovatel James Preller si řekl, že to půjde a rozjel hororovou knižní sérii pro děti – Hororové příběhy. S prvním dílem s podtitulem Děsu plný dům nám představí rodinu Finnovou, která se přistěhuje do starého tajemného domu na kopci. A jak už to tak bývá, dům není opuštěný a něco v něm je. V domě bydlí Krvavá Mary a je jen na malém Liamovi Finnovi a jeho sestře, jak se s tímto vypořádají.

Krvavá Mary je přízrak, čarodějnice nebo satanova družka. Je to jedna z klasických duchařských legend či mýtů západního světa. Vypráví se, že pokud dotyčný stojí před zrcadlem a třikrát vysloví její jméno, sama Krvavá Mary se v zrcadle zjeví a obraz osoby zardousí, či jinak zahubí a tím i samozřejmě dotyčného. Variant klasické legendy je mnoho a je vyprávěná různě a nikdy nebyl zjištěn původ nebo jestli taková pravá Krvavá Mary někdy existovala, což k mystičnosti legendy přispívá.

Autor tuto legendu vypráví velice dětsky přijatelným způsobem a použitím dětských hrdinů a dětského jazyka se snaží vybudit ponurou hororovou atmosféru. To se mu bohužel podaří pouze z poloviny. Kniha je psána pro děti mezi věkem 9-13 a tady narážíme na kámen úrazu. Nemyslím, že to děti bude bavit zrovna v období, kdy sami prodělávají největší fyzické i psychické změny. Děcka dneska stárnou rychleji, než tomu bylo za našeho mládí. Devítiletý chlapec knihu určitě ocení a pokud je hororem nepolíbený, může jej příběh i polekat. Staršího jedince, který ve svém věku tajně prohledává internet, plného podstatně šílenějších věcí, facebooků, porna a vražd v přímém přenosu, ho tato hororová pohádka nemůže ničím překvapit a troufám si říct, že by nad ní doslova ohrnul nos.

Ve finále je to škoda, protože milovníky hororu kniha moc nezaujme, maximálně ocení další variaci nad známou legendou a snahu přiblížit horor dětem. Příběh nepůsobí ani jako pohádka, i když klasický šťastný konec to má. Trochu mi to evokuje podobnost se R. L. Stineho sérií Husí Kůže, která bohužel byla podle mě zdařilejší. První díl tak doporučím zapáleným rodičům, kteří spíše mají doma dítko okolo školního věku a kteří jsou v dnešní době kompjůtrů schopni ještě příběhy předčítat. Když to vezmu kolem a kolem je to takový průměr, který není ani na jednu stranu dotažený. Jsem opravdu zvědavý s čím přijde autor v díle dalším, který se má jmenovat třikrát křič! (Křič! Křič! Křič!). Rozhodně však tuto útlou knížečku vydanou nakladatelstvím BB ART vezmu na dětský tábor a přečtu to děckám na dobrou noc. Snad mě neukamenujou a poté trefí na latrínu.

Tato recenze byla zveřejněná také v 19. čísle hororového časopisu Howard

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Honza Kohoutek

Admin a zástupce. Administrátor, redaktor, občasný pisálek povídek, osina v zadku všech idiotů, ale jinak kamarád všech, s kterými si má co říct. Filmový nadšenec, hráč her všeho druhu, čtenář knih s fantazií a poslední dobou komiksový dobyvatel.V současné době píše svůj první román.


KOMENTÁŘE