logo

Čáry života

Autorka série Divergence, Veronica Rothová, se pustila do dalších románů na pokračování. První díl této zbrusu nové řady nese název Čáry života a já vám nyní tento počin představím.

A long time ago in a galaxy far, far away … Dobře, tak ne. Ale příběh se v jiné galaxii odehrává. Jedná se o svět, který má nastavenou hierarchii, kterou dobře známe – právo silnějšího a mocnějšího vs (ne)práva těch pod nimi. Vládne zde násilí, krutá nadvláda, obyvatelé trpí. V tomto světě (nazývaný Šotet) má hlavní slovo rodina Noaveků, kde po smrti rodičů hlavní hrdinky Cyry dostává moc její tyranský a nelítostný bratr Ryzek. Každý v této galaxii má svůj vlastní zvláštní dar a právě Cyra byla “obdařena” darem bolesti, který ze začátku ne moc dobře ovládá. Spočívá v tom, že funguje oboustranně, tím pádem bolest nejen přenáší na druhé, ale cítí ji hlavně sama. Jejího daru velmi rád zneužívá právě její bratr Ryzek, a to především při vyslýchání lidí, kteří mu jakýmkoli způsobem nejsou po chuti, nebo se něčím provinili. Cyra však rozhodně touto cestou nehodlá pokračovat a udělá cokoli proto, aby se od vlivu svého bratra odpoutala.

Pak tu máme druhý svět – Thuvhe, kde se setkáváme s rodinou Keresethů, kteří jsou mírumilovní a oddaní. Sourozenci Akos, Eijeh a Cisi žijí pokojný život se svými rodiči, dokud k nim domů jednoho dne nevtrhnou vojáci Šotetu, nezavraždí jejich otce a neunesou Akose a Eijeha. V tu chvíli je jejich matka pryč, tím pádem o této situaci nic konkrétně neví (Nebo ví? Je totiž orákulum, což znamená, že je něco jako věštkyně.). Vše se odehrálo na základě Osudů, který si v sobě každý nese a který je nevyhnutelný. V jeden den se Osudy vybraných lidí dostávají na veřejnost, což zapříčinilo okamžité rozhodnutí Ryzka Noaveka k unesení bratrů Keresethů a tím pádem i k jeho snaze za každou cenu zabránit svému vlastnímu Osudu.

V další linii příběhu Akos slouží Cyře jako někdo, kdo absolutně utiší její bolest. Akosův dar totiž naopak slouží jako chvilkový zmizík pro dary druhé, jakmile se dotyčného dotkne, což je pro naší hlavní hrdinku spása. Samozřejmě mezi nimi pomalu začne fungovat nějaká chemie, takže buď si navzájem pomohou, nebo jeden druhému připraví docela krutý osud. Co dále je velkým problémem – Ryzek ovládl mysl Akosova bratra Eijeha (ryzkovým darem je přenášet své vzpomínky do hlavy druhému člověku a vzít si jiné přímo od osoby, které své vzpomínky dává), takže se dostáváme do stále spletitějšího a složitějšího příběhu, který se pomalu začíná rozjíždět. Nabízí se tedy několik otázek. Podaří se Akosovi zachránit svého bratra a dostat ho z vlivu Ryzka? Co se ve skutečnosti odehraje mezi Akosem a Cyrou? A hlavně: podaří se svrhnout ryzkovu krutovládu?

Musím říct, že příběh má opravdu dobrý námět i myšlenku. I když mi to svými prvky připomínalo Zlatý kompas. Autorka se docela vyžívá v naturalistických a krvavých popisech, což mě osobně docela překvapilo, vzhledem k žánru (ano, v young adult se s tím nelze moc setkat). Skvělý popis psychologie postav v různých situacích musím též vystihnout. Co se týče překladu, najdou se zde kostrbatě přeložená slova, ale je vidět, že se pan Tomáš Bíla snažil o čtivost, která se mu povedla.

Ale mám výhrady k samotnému příběhu. Velice často jsem se ztrácela v mnoha charakteristikách, ztrácela jsem se v tom “kdo je kdo”, což mě osobně v příbězích dost vadí. Příběh navíc působí chaoticky, došlo i na to, že si postavy protiřečí, tudíž místy není chápatelné, o co se který člověk snaží. Trochu jsem nepobrala i rozdělení příběhů na čtyři části – zda to má být podle vyspělosti postav, podle času, … možná je to můj problém, že jsem to nepochopila. Dále tu máme dvě formy vyprávění – z pohledu první osoby (Cyra) a z pohledu vypravěče (Akos). Každé vyprávění na sebe navazuje, ale je vidět, že autorka se cítí lépe v kůži Cyry.

Co tedy říct závěrem? Kniha mě žel bohům celkově moc nezaujala, neodnesla jsem si z ní v podstatě nic. Příběh se táhl, sem tam přišla nějaká akce, až teprv konec se rozjel. Velice často mi nad hlavou visely otazníky a to kvůli již výše zmíněnému chaosu v příběhu. Opravdu je to škoda, protože námět potenciál vážně měl.

Žánrově bych Čáry života zařadila do typického young adult s prvky sci-fi. Hlavně doporučuji čtenářům, kteří četli od Veronicy Rothové její první sérii knih Divergence a bavila je. Knihu u nás vydalo nakladatelství Cooboo v roce 2017 ve společnosti Albatros media a.s.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Martina Kliková

Autorka a korektorka. Zdánlivě nevinná osoba milující metal, knihy, filmy, seriály, historii a medovinu. A divné věci.


KOMENTÁŘE