LET 305 JE MEMENTEM GLOBALIZACE

Letecká doprava patří dle statistik k nejbezpečnější. Procentuálně větší pravděpodobnost skonu máte, že se stanete obětí automobilové nehody nebo vás postihne masivní infarkt a mozková mrtvice. Reklama – bryskně navštivte lékaře kvůli včasné diagnóze infarktu a rychlému zahájení léčby. Toliko statistika, která nuda je, má však cenné údaje… Vyprávějte to přirozeně pasažérům letu 305, kterým ruka nemilosrdného osudu vytáhla Černého Petra.

Na cestě z New Yorku do Londýna se let 305 ztratil z radarů pozemní kontroly a to je téměř vždy průšvih. Je nabíledni, že se letadlo zřítilo. Vlastně to je tutovka, neboť budeme přímo sledovat přeživší cestující při jejich boji o vlastní holý život a životy spolucestujících. Vypjaté situace ukovou mnohdy z běžných lidí hrdiny a příběh letu 305 nebude jiný. Poté, co pozemská gravitace a Charles Darwin vyberou nejsilnější jedince z tragického letu, bude čtenář hltat další přirozený výběr. Tentokráte ukážou tvrdé pěsti povýšeným nadlidem z business třídy, že podlidé z ekonomické skupiny mají stejný objem žaludku. Žabomyší válka na pozadí katastrofy nabere jiný rozměr v ten okamžik, co lidem dojde, že je něco chybně. Dokonce velice špatně a chybička se vloudila. Po několika dnech, kdy se neobjeví kavalerie záchranářů se přeživší vydávají na průzkum a nestačí žasnout. Průzkumáci objevují komplex menhirů Stonehenge krytý futuristickou stavbou. Aktuální otázkou již není, kde se jejich let zřítil, ale kdy?

Pasažéři letu 305 zjišťují s úlekem, že se aktuálně píše rok 2147. Kdesi během cesty došlo k narušení časoprostorového kontinua a oni se nechtěně posunuli do neradostných zítřků. Budoucí doba jim ukáže společnost, jež se dostala do spárů mocných globalizátorů, kteří ve své bohorovnosti přivedli lidstvo k záhubě. Cestující postupně odkrývají složitou kauzalitu vztahů a podivných událostí. Ukazuje se, že někteří z nich vědí mnohem více o okolnostech pádu letadla, než je teoreticky možné. Jistí lidé letu 305 mají přímou vinu na vyhlazení lidstva v možné budoucnosti. Optimisté ovšem tuší, že naděje umírá poslední a tak se rozbíhá boj s časem. Doslova a do písmene.

Z počátku dobrodružného sci – fi příběhu se zaměříme na pět ústředních protagonistů, ačkoliv americký autor A. G. Riddle vyselektoval z děje dvě ústřední figury. Rádoby spisovatelku Harper Laneovou a tajemného, drsného týpka jménem Nick Stone. Čtenář, který četl trilogii Tajemství původu od stejného pisálka nebude nikterak překvapen. Ano, zase tu máme hollywoodskou akční historku a uslzený zamilovaný biják s happy endem. Kamera, klapka, jedem!

Chcete omletá klišé? Máte je mít!

Neumětel A. G. Riddle rozdělil vyprávění mezi dvě hlavní postavy. Mužský element zastupuje Nick a ženský protipól Harper. Oba protagonisté popisují události v první osobě a v podstatě si předávají příběhový štafetový kolík. Nick má určité vnitřní rozpory, ale navenek se snaží vystupovat se železnou maskou na tváři, neboť si to okolnosti žádají. Spisovatel používá k zveličení Nickova charismatu hlavně sladké vzdychání Harper… Nicka jsem poslouchala se zatajeným dechem, Nickův hlas je pevný, ale při tom není panovačný ani příkrý. To se mi na něm líbí.  Na str. 57 by si měla Harper dát ledovou sprchu. Jako by ho na planetu Zemi poslali odněkud zdaleka, ze světa, kde normální lidské slabosti a nedostatky vůbec neexistujou. Že by Superman? Jeho instinkty a rychlé rozhodování… Ach, ach… O kus dále se Harper opět rozplývá. A pak tam najednou byl Nick, už zase mě zachraňoval…  Později už vzdychají všichni. To je on. Jo, ten chlap od jezera… Osobně se mi tyto podprahové manipulační prvky velice hnusily a vlastně jsem si při četbě knihy amerického autora opět neoblíbil žádnou jeho postavu, i když je mi tato přímo podbízena. Nick je vtírán čtenáři jako socialistický Pitralon. Nickův Plamenný projev (str.27) k davu je jeden z nejhorších patosů co jsem kdy četl, přestože z něho nemůže Harper rozrušením usnout. Obdobnou pitomost si může vymyslet pouze literát odkojený hollywoodskou produkcí. Americký svět asi potřebuje maskulinní hrdiny a bezbranné nány, které neustále někdo tahá z bryndy. Moc tlačíš na pilu, zlato.

Kniha je vlastně agitační pamflet o globální společnosti postavený na ideálech svobody a rovnosti podle demagogických představ Made in USA. Jak demokratické, že? A. G. Riddle vykresluje čtenáři jakýsi nikým nevolený spolek s názvem Nadace Titánů. Má to být stovka lidí, jež společně kráčí dějinami jako bájní velikáni. Nadace Titánů představuje velmi důležité lidi, kteří si kladou velké globální cíle a úkoly přesahující moc národních vlád, nebo velkých neziskových (ziskových) organizací. Jsou nejlepší a nejmoudřejší z celého světa, kteří nesou pochodeň vstříc lepším zítřkům. Mluvíme o konci všech stávajících strastí lidstva a řešení všech problémů, které přinese budoucnost. O skupině vyvolených, kteří povedou ostatní a budou bdít nad světem… Román je plný podobných dobroserských s/myšlenek a rádoby filozofie. Vzhledem k tomu, že je Let 305 určen dospělým lidem, mohu směle prohlásit, že je autor infantilní člověk a jeho tvorba utopistická. Propagace NWO?

A. G. Riddle rekrutuje ony nejlepší a nejmoudřejší z řad investorů, akcionářů, vizionářů, spekulantů, banksterů a jiných gangsterů. Myslím si, že je zcela zřejmé, že se jedná o nelidi, kteří profitují z rozličných globálních krizí a zákony ohýbají jako eskamotéři, či si je vytvářejí přímo na míru. Vlastně se dají nazvat parazity a rakovinou lidstva. Pokud se stávají filantropy, tak většinou sledují zase a jenom vlastní prospěch, plus bobtnající konta. Krásným příkladem mého tvrzení je uskupení Bilderberg a jeho pravidelný host, multimiliardář Bill Gates. Spolu se svou ženou založil Nadaci Billa a Melindy Gatesových, o které má mnoho lidí mylné představy, že kdesi v exotické Africe sytí hladovějící děti. Realitou je, že nadace nikoho nekrmí, ale zabývá se plošnou vakcinací (deratizací). Bill Gates se nechal slyšet, že podporuje a schvaluje globální depopulaci planety Země. Jeden z mnoha vyvolených – nevolených a rovnou Mengele!

Nejlepší a nejmoudřejší? A. G. Riddle je pravděpodobně zastáncem neodarwinistické teorie, která nám bezostyšně servíruje model úspěšného, dravého a ke všemu odhodlaného jedince. Osobně nepatřím k obdivovatelům žebříčku údajně nejbohatších lidí magazínu Forbes a žraloků z Wall Street, jež nikdy neuvádí Rockefellery a Rothschildy. Nemá to co dělat se závistí, ale s mým hlubokým přesvědčením o jejich pokřiveném charakteru a absolutně chybějící morálce. Nejlepší a nejmoudřejší? Já bych řekl – Nejhorší a nejvyčůranější. Tito sobečtí vlci v rouše beránčím naopak lidskou pochodeň zhasínají v cyklicky se vracejících recesích, na nichž opět vydělají oni, ekonomičtí upíři. Sociální inženýrství v lidských dějinách nikdy nefungovalo a nebude. Vždy vedlo k ohromnému utrpení a sta milionům obětí. A. G. Riddleho příběh také nedopadne úplně dobře, i když je relativní v které časové rovině… Domnívám se, že je to jediná autorova polehčující okolnost. Nicméně vstřebat všechny ty jeho vzletné způsoby projevu a dětinské konstrukce bylo nad mé síly. Četba byla duševní klystýr.

Spisovatel A. G. Riddle věnuje několik stránek výkladu myšlenkového světa Alberta Einsteina a jeho hypotéz. Románové postavy nechápou teorii relativity, paradox dvojčat a vědecky vzato možné cestování časem. Mají z toho hlavu jako škopek a nelze se divit, že jim unikne převratný poznatek – Rychlost světla je asi milion kilometrů za hodinu (str. 107).

Konec konců, beze zbytku platí – napálí tě jednou, hanba jim, když tě napálí podruhé, hanba tobě. Hanba mě, nechal jsem se napálit. Nachytala mne poutavá obálka a knižní anotace. Souhrnem jsem napsal k trilogii Tajemství původu, že život je příliš krátký na čtení nesourodých slátanin a kočkopsů. Charakteristika se dá přesně napasovat i na Let 305. Mimo jiné jsem uvedl, že obsah je chaotický, překombinovaný, neuspořádaný a vybavuje mi vzpomínky na Čapkovu pohádku Jak si pejsek s kočičkou dělali dort. Na tom se nic nemění. Jestliže si rádi přečtete knihu ještě před tím, než ji Hollywood převede do filmové podoby tak směle do toho. Nedivte se ovšem, když vám dort nebude chutnat. A. G. Riddle bral přísady kde to šlo a dopadlo to jako v oné pohádce. Bolelo mě břicho a bylo mi zle.

Autorské poznámky využívá Gerry k menšímu nátlaku a sdělení čtenáři, jak poznat dobrou knihu, a zase tlačí na pilu. Dobrá kniha se podle autora pozná podle toho, že jsme po jejím přečtení lepší, než jsme byli. Ty nejzajímavější příběhy osloví jak naši mysl, tak i duši. Myslím si, že se spisovatel jednoho dne ve své tklivosti utopí. Pokud nemám být úplným hnidopichem a mám najít něco pozitivního na knize, tak se domnívám, že chtěl A. G. Riddle říci světu, že by si lidé neměli hrát na bohy. Let 305 je mementem násilné globalizace. Vysvětlujte to ovšem papalášům a jejich velmocenskému dominu.

Kniha Let 305 vyšla v nakladatelství XYZ ve společnosti Albatros media a. s. v roce 2016. Překlad provedl Tomáš Bíla. 20th Century Fox si rezervoval práva na filmové zpracování.