NÁŘEZ VODNÍM NOŽEM

Pro nás kdo žijeme v evropském klimatu a nikdy vodou nestrádáme, ba dokonce plýtváme, připadají nám aktuality a zprávy ze zemí, kde je voda téměř platidlem, kolikrát absurdní a nepředstavitelné. U nás se tak maximálně strachujeme o rajčata, která nám během stále častějších letních veder usychají před očima. Nakladatelství Argo představilo další futuristickou vizi amerického spisovatele s italským jménem – Paola Bacigalupiho. V thrilleru Vodní nůž se opět posuneme několik desetiletí dopředu v čase. Do světa zdeptaném klimatickými změnami, suchem, žhavou výhní, kdy led se mění ve vodu, a ta se téměř okamžitě vypařuje. Podíváme se do budoucnosti Spojených států, západní pustiny, kde je boj o vodu denním chlebem. A to málo vody kontrolují legendární bojovníci, kteří si říkají “vodní nože”.

Zpustlý západ a jihozápad Spojených Států a množství sucha se rozvine v nekonečný boj o vodní zdroje, zejména okolo řeky Colorado. Dvě soupeřící města Las Vegas a Phoenix svádí každodenní boj tenčící se zásoby vody. Pro tento “divoký západ” jsou typičtí tzv. Vodní nože. Bojovnící, teroristé, nemilosrdní vrahové a špióni, jednotky lasvegaského úřadu pro ochranu vodních zásob. Tito trénovaní specialisté likvidují nejednoho protivníka a svými postupy a přesně naplánovanými akcemi dokáži zdiskretovat nejedno město či městečko v americké Nevadě.

Na začátku příběhu se tak dozvídáme o Angelovi, elitním vodním noži “Coloradské královny” – Catherine Caseové. Její Vegas se stalo jakýmsi hlavním městem amerického jihozápadu, neustále ničeného prašnými bouřemi a nekonečnými padesáti-stupňovými vedry. Las Vegas je jen kulisou zničeného města, ovládanou autoritou v podobě Caseové. Lidé žijí a pracují v obrovských komplexech do kterých je přiváděná voda z řeky Colorada a v obrovských pumpách distribuována. Samozřejmě za poplatek. Tekoucí voda zde je přežitek, který neexistuje. Voda je zde cennější než zlato. Lidé tyto komplexy nemusí opustit a jejich svoboda je smrštěna na základní potřebu pít a okolo vody se zde točí naprosto všechno. Autorita Catherine Caseové a její moc nad vodními noži je hrozbou pro celou Nevadu a její činy likvidují jedno město či komunitu za druhou. Lidé tak utíkají z měst a na vlastní pěst se stanou psanci svádějící boj o přežití a hlavně o jakoukoliv kapku životadárné tekutiny. Když se objeví zpráva o tajném novém vodním zdroji, je jasné, že Caseová na něj bude mít zálusk. A tak je Angel Velasquez vyslán tento zdroj prověřit. Na cestě se potká s Lucy Monroeovou – internetovou novinářkou, vyšetřující úpadek Phoenixu, který je ovlivněný uprchlíky z Texasu. Má samozřejmě další své vlastní zájmy a hlavně o hledaném tajemství ví své. Před počáteční nevoli jsou oba hlavní protagonisté nuceni spolu vycházet a spolupracovat, aby v nehostinném světě přežili. A samozřejmě nic není takové jako se zdá.

Paolo Bacigalupi je svým způsobem nový fenomén postapo-futuristických vizí. Ve svých prvních třech románech Dívka na klíček, Prachožrouti a Potopená města pracoval s blízkou budoucností hrubě, násilně a nezvykle, nicméně jeho hrdinové byli mladí-dospělí, bez morálních otázek a fackovaní drsným prostředím brali svět takový jaký je. Každou knihou se Bacigalupiho styl piloval a jakoby autor sám rostl společně s silou jeho vlastních příběhů. Vodní nůž je zatím nejvyzrálejší, nejmorálnější a nejpolitičtější a zaměřuje se na hlavní a jediné téma – jak se naší potomci dokáží vypořádat se zničeným životním prostředím, které tak úspěšně huntujeme a také s důsledky způsobené klimatickými změnami.

Vodní nůž je drsný thriller z drsného prostředí novodobého divokého západu. Angelovo putování s Lucy není vůbec procházka růžovým sadem. Vybuchují zde automobily, budovy pohlcují plameny, jsou zde vrtulníky střílející rakety, divoké honičky a třeba i tajemný dvojník, který se Angela snaží zabít. Počet mrtvých je vysoký. Lucyin novinářský rytmus jakkoliv zaznamenat brutální zabíjení a Angelova horlivost zneškodnit kohokoliv, kdo jim stojí v cestě ukazují krásný kontrast charakterů. Oba jsou lovci svého cíle a zároveň jsou loveni. Opět se tady projevuje model postav, kteří spolu musejí vycházet, protože jako jednotlivci by nepřežili. Taková sázka na jistotu všech dobrodružných děl. I když se to může zdát jako již otřelé klišé, tento model funguje a nikdy mě nepřestane bavit. Ve vzduchu vždycky visí takové to chvění, plné ostnatých dialogů, napůl oblečené intimity a jiskrných záblesků mezi charaktery. Tohle ve Vodním noži funguje dokonale.

Další postavou, která zasáhne do osudu našich hrdinů je Maria Villarosa, texaská uprchlice, denodenně žijící na pokraji katastrofy. Přežívá pouze díky všudypřítomného obchodu s vodou a ze dne na den je vydírána. Započne tak svojí pouť na sever, kde prý stále voda padá z nebe a ocitne se tak na okraji města Phoenix a v okolí řeky Colorado. Životní prostředí a kulisy jsou představeny hodně syrově, a věřím, že mají v čtenáři vyvolat pocity nechuti. Houpající se semafory bez života, rozbité výlohy obchodů, ulice plné odpadlíků. Tohle mě nijak ve velkém nepřekvapilo a představoval jsem si ho jako prostředí z videohry Fallout, už i proto, že samotný příběh se odehrává “opět” okolo Kalifornie, Nevady a Colorada, kde se “hostilo” již několik Falloutů.

Bacigalupi přidal na syrovosti a mezi řádky přidal mnoho viziónářských odkazů. Koketuje tak s cyberpunkovou tématikou a už samotný název vyvolává podobnost například s Blade Runnerem. Pokud nás zrovna nezavede do sterilních zasedaček, kde se uskutečňují vodní obchody, potahá nás krví potřísněnými ulicemi kde se dějí ty nejzvrácenější kšefty a i technické hračky si zde najdou své místo. Životaschopnost cyberpunkového postoje a spekulativní nástroje definované již Williamem Gibsonem, dokáže Bacigalupi uchopit a použít bez jakéhokoliv problému (příjmením Casová-orig. Case – vzdává Bacigalupi hold Gibsonově Neuromacerovi – kyber-kovboji Casovi).

To co čtenář bude objevovat není žádná utopie. Ba ani úplná dystopie. Vodní nůž je noirový portrét o tvrdé a náročné době, kdy se lidé chovají tak jak nejlépe umí, s nízkou energetickou náročností, prahnoucí po vodě – Přizpůsobit se nebo zemřit. Bacigalupi zde nepřestavuje pokles lidství až k samotnému barbarství jako je  např. Mad Max. Zobrazuje spíše depresi a trýzeň spojenou s nekonečnou válkou o vodu a vodní zdroje. Válku klasicky ovládanou lidskou chamtivostí a hloupostí.

O české vydání se postaralo nakladatelství Argo a vydalo opravdu krásný skvost. Nejen, že již tradičně Argo servíruje kvalitní vazbu a překlad (přeložil Richard Podaný) tentokráte se o grafické zpracování obálky knihy postaral Milan Malík, který své stylové ilustrace umístil mezi stránky knihy a v netypicky rozmístěných jakoby komiksových panelech umocňuje tak již skvělé čtení. Klobouk dolů.

Tato kniha je o vodě. Je to Bacigalupiho noční můra. Děsivá vize téměř dystopického světa, zničeného chamtivostí, byrokraty na pozadí ekologické katastrofy. Trvalo několik kapitol nalézt cestu k nějakému dynamickému čtení a než jsem se dokázal orientovat v chaosu tohoto světa. Jakmile jsem našel způsob jak knihu čist, stránky se obracely jedna za druhou. Vodní nůž nutí přemýšlet, je hrůzyplný a ukazuje vizi další pravděpodobné budoucnosti lidstva, kam směřujeme. Tohle byla opravdová lahůdka.